Strašidla z Vikýře

Po letech jsem našla odvahu na reprízu a došla jsem k obratu, Cvikýř už mi tolko nevadí. Pořád to není žádný zázrak, ale solidní duo Hrušínského a Štěpánkové má své chvilky, obzvláště doplněné Dočolomanským, a casting taky vyloženě nesáhl pro Šulajovou vedle. Nicméně je pořád poměrně škoda, že jde patrně nechtěně více o sociálně realistickou sondu do života jedné malé obce a jejích obyvatel, nežli od nápaditou pohádku pro mládež. Pohádkově hravá zůstává převážně jen zdařilá Soukupova hudba a několik rekvizit jejichž show ideálně upomíná na to nejlepší, co nabízelo v plné míře již dobrodružství při Tajemství hradu v Karpatech. (11.03.2009)

Na tu dobu jedna z těch moderních filmových pohádek která mě nikdy nějak moc významně nezaujala a nenadchla možná jsem byl už tenkrát přeci jenom trochu náročný divák. Trochu zmatený děj kdy figurka strašidýlka Cvikýře ožije aby následně došlo k napravení vesnického hrabivce a zbohatlíka. Nevim jestli byl účel tohoto filmu pobavit tehdejšího nezkušeného dětského diváka či ho trochu znejistit a uvést do rozpaku a dezorientace. Za roli dědy Malého který to trošku oživil a za hlas J. Bohdalové jakožto strašidýlka Cvikýře dávám nakonec za 2*. (10.06.2006)

Spíš nepovedený film, který zachraňují Rudolf Hrušínský, Josef Somr a Michal Dočolomanský, kteří plochým postavám dodávají životnost.. Mizerný scenář, špatně vybrané i režijně vedené děti (stačí si vzpomenout třeba na Ať žijí duchové, a je jasné, že to jde jinak). Plus "humor" jak se děda skulil do sena nebo jak se mu "zasekla" hlava do přilby - juj to jsme se ale všichni nasmáli... A nebo ten lump, co neumí použít ruční brzdu a radši se napraví... Ve své době možná průměrná dětská fantazie pro nenáročné ("Chobotnice" nebo "Lucie, postrach" jsou ze stejného rodu, ale fakt trochu jiná liga) , ale po letech už to chce opravdu hodně sebezapření a "přivřené" víc než jen jedno oko, aby se to dalo vůbec dokoukat... Nuda, trapnost, a sem tam světlejší okamžik. (16.08.2020)

Upřímně, je to spíše slabší, scénář i herecké výkony. Důvod, proč nemůžu ohodnotit, je ale ryze osobní vztah k tomuto filmu - natáčel se totiž v naší a sousední dědině a okolí. Dědečkova strašidla strašila (ve všech významech tohoto slova) na zahrádce domu ještě donedávna a možná, že tam ještě pořád jsou. EDIT PO LETECH: Tak strašidla tam už nejsou, stejně jako ten dům... (18.11.2008)

Už z dětských let si tento film pamatuji jako dobrý, ale ne vynikající – a stejně na mě působil i dnes. Ubíhá příjemně, často pobaví a maličko i dojme, ale něčím alespoň trochu originálnějším či zajímavějším se chlubit nemůže. Samotné strašidýlko vypadá roztomile, ale je poněkud statické. A třeba žánrově podobný film Ať žijí duchové dokazuje, že tvrzení „co bychom po českém filmu chtěli“ v tomto případě neobstojí. Ono zase těch trikových scén ve filmu tolik není a tak působí částečně i rušivě. Místy jsem si i říkal, že fantastické prvky by tam nemusely být vůbec a mohl to být zkrátka jen film o malé holce na prázdninách u babičky a dědy. (02.05.2007)