Faktótum

Bohužel značně chudé filmové zpracování mojí nejoblíbenější Bukowského knihy. Dobře zvolený představitel Henryho Chinaskiho, ale to je asi tak všechno. Nepřipomnělo mi to ani trochu Faktótum, jak ho znám. Z filmu jsem neměla vůbec žádné pocity a sama se divím, že ani ty špatné. Prostě film skončil, já se trochu zamyslela nad tím, co v něm vlastně bylo, a protože mi to nedalo, pustila jsem si ho po nějaké době znovu, abych opět zjistila, že to nemá smysl. Raději si přečtěte knihu. (23.01.2009)

Henry Chinaski je alkoholik, gambler a sexuální neukojenec. Faktótum nemá žádný souvislý děj. Je tu množství scének popisujících Chinaskiho bloumání po světě, každá je zakončena nějakou pointou. Může se tedy stát, že někoho omrzí čekat, co to ten Chinaski zas provede vtipného, a zanevře na film, který mu neposkytl „příběh“. Ale není tím nejzajímavějším příběhem sám náš život? V tom se přece taky nic neodehrává plynule, podle hollywoodských šablon, ale v nečekaných skocích, které až dohromady utvoří nějaký obrázek. Snad by se dalo říci, že lidský mozek s časovým odstupem vytvoří z našich vzpomínek zidealizovaný tvar, který odpovídá naší představě „jak to skutečně bylo“. A tato představa je jistě silně zdegenerovaná načtenými knihami, zhlédnutými filmy, které nám vnucují určité ideální situace, které bychom chtěli také prožívat. A právě v tu chvíli přichází Chinaski – člověk, který nečte, protože jiné autory než sebe neuznává, a na papír vyhodí všechno co v něm vře, tak jak to právě proběhlo, tak, jak to sám zažil. Sice se snaží prožít od každého něco, aby bylo o čem psát, což pravdivost jeho výpovědi jistě trochu snižuje, ale neskládá se náš život z neustálých proher, a zdvihání se ze země? Faktótum je vtipné, skvěle zahrané a nabízí mnohá témata pro přemýšlení. Já si od autora předlohy jistě už brzy něco přečtu, a jsem rád, že mi byl připomenut právě touto, velice příjemnou formou. Přeci jen, střední škola už je za humny, a v alkoholickém opojení vysokoškolských let si na všechny tehdy nadrcené autory člověk nevzpomene. (16.03.2006)

Výpovědní hodnotu to má obrovskou. Je taky velmi zajímavé sledovat, jak se Dillon popral s rolí, se kterou se o 20 let dříve pral M.Rourke(barfly). Samotná dějová linka směřuje odnikud nikam a vlastně ani nemá ambice stát se uceleným příběhem-jde vlastně jen o epizodky různého tempa a zábavnosti, které jednou rozesmějí jednou donutí k povzdechu. Kniha to sice není ale i tak to plní svůj účel dobře. (07.07.2012)

Opravdu velice slabý a špatný odvar Štamgasta. Oproti vznešenému Mickey Rourkovi tady Matt Dillon působí vyloženě jako amatér (i když to asi není úplně jeho vina) a do této role se prostě nehodí. V jeho podání mi Henry Chinaski ani nebyl sympatický a stejně tak i jeho přítelkyně. Upocené tři hvězdy za to, že je mi toto téma blízké (ač nejsem alkoholik), by bohužel pořád byly moc. (30.03.2009)

Když ono je to s Bukowskim těžké, jeho alterego Chinaski totiž málokdy dělá něco jiného, než že by hrozně chlastal, souložil a hledal neustále nové zaměstnání. Je poměrně složité natočit adaptaci tak, aby zachovala ten zvláštní mix dekadence a bítnictví, která se projevuje hlavně detailním popisem prostředí, které potom odvádí pozornost od prakticky stereotypního a opakujícího se děje. Něco jiného je totiž popsat na několika stránkách vizáž a charakter holky se kterou zrovna Henry spí a žije v malé zaplivané špeluňce, než to potom vidět v jednom záběru na plátně. To je ale prakticky jedno, co mě nejvíc štvalo na filmu byla redukce (minimálního) děje a hlavně charakterů postav, včetně motivací hlavního hrdiny. Když už se Faktótum tváří tak artově a nezávisle, tak by prostě neměl vyvařit třeba důležitou pasáž knihy, kdy Chinaski zabije otrapu na dostizích a následná apatie Joan je věcí, kvůli které ukončí svůj vztah. Nehledě na to, že nevím co vy, ale mě k Bukowskému rozhodně nehraje klavír doprovázený ženským hlasem, ale něco jako Tom Waits. (03.03.2011)