Star Trek V: Nejzazší hranice

Další z filmů na ČSFD, u kterého totálně nechápu hodnocení. Dobře, není to zas až tak tradiční Star Trek a předchozí díly jsou přece jen o něco lepší, ale co by se dalo od pátého dílu čekat? William Shatner zvládl režii na jedničku (leč odřenou) a ačkoli na jeho předchůdce, Leonarda Nimoye (hrající mmj. také parádního Spoka), nemá, stále je z jeho díla cítit podobnost.. To možná tím, že se snažil pro svou roli Kirka uhrát co nejvíce prostoru a v celkovém dojmu je to hodně znát, neboť Kirk cituje všemožné citáty, říká jeden rozum za druhém, až hodně často je objetovává za ostatní, jako jediný řeší všemožné problémy, atd. Ono mi to zas až tolik nevadilo, ale té nápadnosti by mohl trochu ubrat a někdy to leze až krkem. Dialogy jsou navíc některé viditelně nepřirozené a mnohokrát naleznete takové momenty, až je vám z toho až trapně. Díky Sybokovi (který je mimochodem sice vyobrazen hlavně jako záporák, ale často k němu cítíte větší sympatie než k ostatním) se hodně dozvídáme o minulosti a hlavně potlačených traumat jednotlivých postav a svým způsobem to tak trochu připomíná minulý díl, ve kterém se každému z posádky zjevovala jeho myšlenka v reálném světě. Co se ale naopak musí filmu nechat je souměrně průměrné množství dávek akce a hloubky, což sice není úplně stoprocentně bez chyby, ale své kouzlo to má určitě. Některé scény jsou dokonce až hororové, a zvraty (které do těchto případů nejvíce pasují) jsou snad zatím nejlepší z celé série. K tomu také přispívá skvělá hudba Jerryho Goldsmithe a výborné herecké výkony v čele s Williamem Shatnerem, Leonardem Nimoyem a Nichelle Nichols, která opět konečně dostala více prostoru a navíc už jenom nedřepí na židli u komunikačních přístrojů. Ostatní herci také odvádějí bezchybné výkony. Triky a speciální efekty sice ještě nejsou zcela dokonalé, ale též to už má své kouzlo (všechny díly mají své kouzlo) a i když se to nedá vůbec měřit se Star Wars, mezi jinými filmy by to určitě nezapadlo. Prostě o něco slabší článek Star Treku, ale příjemně oddychový a svou podstatou i poučný. (30.09.2011)

Celý ten námět o falešném bohu a pomýleném prorokovi rozhodně aspiruje na to nejlepší, co jsem z celé série kdy viděl. Jenže řeč peněz hovoří jasně. Pakliže se v předchozím filmu tolik osvědčil humor, dáme ho sem taky. A abychom si zajistili víc projekcí, zkrátíme to na nějakých sto minut, aby nám diváci neusínali. Hlavně, aby tam byli Klingoni. A když si navrch Kirk se Spockem a Kostrou zazpívají u táboráku, to přece nemůže škodit, ne? Toliko k logice, s jakou studio k filmu přistupovalo. Upřímně, s tímhle případem by se nejspíš důstojněji vypořádala mnou nenáviděná, politicky korektní nová generace ve svém vlastním filmu. Akorát by to nebyla zábava ani za mák. I přes tu zkratkovitost, několik katastrofálních pokusů o humor a proměnlivou kvalitu zvláštních efektů to vůbec není tak hrozný film, jak jsem si pamatoval. Jen bych ho nepouštěl někomu, kdo předtím žádný Star Trek neviděl. (02.01.2016)

nejhorší, respektive jediný špatný ze všech dnes již dvanácti celovečerních filmů podle Star Treku. Shatner se sice nedávno ukázal jako nesmírně talentovaný režisér schopný dostat se až na dřeň citlivého tématu, ale schopnosti, jež projevil v oblasti niterných, hluboce osobních dokumentů (The Captains), nedovede uplatit u akčního blockbusteru. jeho režie, ostatně jako celá dramaturgie filmu vyznívají vysloveně amatérsky. tragédii dovedly do konce na svou dobu mimořádně špatné speciální efekty, které mají blíže Původnímu seriálu z šedesátých let, nežli áčkové filmové produkci konce osmdesátých. film velkou měrou mrzačí také střihová skladba. těžko spekulovat, jestli střihač byl až takový diletant, nebo zda se touto cestou pokoušel zamaskovat lacinou výpravu a jiné následky malého rozpočtu. buď jak buď, zdařilo se mu obrat o jakékoliv napětí i to málo nadějných akčních scén, které byly ve scénáři (přistání raketoplánu pod klingonskou palbou, zátah na město v pouštní krajině, nechtěně kuriózní závěrečný souboj s "Pánem Bohem", atd.). co ovšem neměl nejmenší šanci zakamuflovat nikdo, je fakt, že celá fabule je pouze děravou sítí z absurdit navěšených na další absurdity (slézání hor bez jištění, odlákání hlídky ženským zpěvem a tancem, vysvobození z "papírového" vězení, únik nekonečně vysokou výtahovou šachtou na raketových botách, nadržení Sulu s Chekovem slintající za klingonskou mužatkou, sonda Pioneer 10, které narostl warpový pohon a dostala se tak až na klingonské území, a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho...). Děje nerespektují elementární fyzikální zákonitosti ani kontinuitu fikčního světa (Spock má náhle bratra? A cože to je ve středu galaxie?), jejich zvraty se jeví být motivovány čirou náhodou, jednání postav často nebývá objasněno o mnoho lépe (především Klingoni jsou naprosto nevyzpytatelní pomatenci), akční závěr filmu vyznívá přímo jako fraška. Co je ale ze všeho nejhorší a sotva odpustitelné, z filmu se zcela vytratila veškerá podstata původního Star Treku – jakákoliv ušlechtilá teze nebo myšlenka, kterou bychom mohli vyčíst mezi řádky. namísto ní dostávají diváci jen ostudně banální frázičku, že "bůh je v našich srdcích" a míní se tím asi tak tolik, abychom ničemu nevěřili slepě, byli na sebe hodní a měli se rádi. Star Trek je ovšem krev v mých žilách, a tak přes naprosto zpackané podání a tupou sluníčkovou tezi v závěru, mám sklony vnímat především ty malé izolované ostrůvky kvalit, jakých si film přeci jen pár uchoval. Jedním z nich je Goldsmithův legendární soundtrack, dalším jsou vybrané scény blíže rozkrývající skryté kouty duše legendárních postav, pojetí prožité bolesti jako konstituční součásti lidské duše (nic objevného, ale potěší) a plno dalších nepatrných momentů a chvil, kdy zpod toho nánosu neumětelství vysvitla přežívající trocha toho zabitého potenciálu. (16.08.2012)

Přešlap, Shatnere! Paramount to zřejmě bral jako malý úplatek revoltující hvězdě, ale diletantská režie a nahrubo slátaný scénář poslali Star Trek číslo 5 do kategorie propadáků. Příšerné žvástání o bohu, hodně chtěný humor a nepřirozené vztahy mezi postavami poprvé od roku 1979 přerůstají tvůrcům přes hlavu. Zatímco Wiseova "jednička" vysoké ambice jakž takž vybalancovala, Shatnerova pětka zaslouží... dostatečnou. S odřenýma ušima pana Spocka. (07.05.2009)

Nejzazší hranice je opět trochu krokem zpět. Přesto má své kvality a nechápu, proč má nejhorší hodnocení ze všech dílů. Vtip nadála naštěstí přetrval, bohužel příběh trochu pokulhával. Přitom začátek vypadal velmi nadějně a myslel jsem si, že se bude jednat o podobný úspěch jako v předchozím díle. Vše naštěstí zachraňuje špičkování mezi Spockem a Kostrou, které se nikdy neokouká. (01.12.2017)