Samurai Champloo

Tahle samurajská road series :) říznutá hip hopem mě opravdu moc potěšila. Už dlouho jsem o ní věděl, že existuje, ale pořád ne a ne se k ní dostat. Hip hop poslouchám jen zřídka a tak jsem si nebyl jistý jak na mě tohle spojení bude působit. Nakonec (spíš hned od začátku) mě ale úplně uchvátilo. Všechny tři hlavní postavy jsou dobře vykreslené (a nakreslené - vůbec kresba má výborný a docela osobitý styl) a snad si je ani nejde neoblíbit (ještě někomu připoměl Mugen Naruta?). Děj se nese v klidném duchu a i když se celou pravdu o smyslu cesty dozvídáme v druhé polovině vůbec to ničemu nevadí (ono se to stejně dá docela dobře odhadnout už na začátku). Moc se mi líbilo, že se seriál místy nese v odlehčeném duchu a oddechové díly, které se hlavním dějem moc nezabívaly mě bavily víc než bych čekal (u dílu s Baseballem jsem se smál od začátku do konce). Co se týče hudební stránky tak jsem rád, že se nejedná o klasický hip hop prezentovaný v televizi či rádiu, ale o mírnější a (alespoň pro mě) mnohem poslouchatelnější hudbu. Btw: soundtrack funguje výborně i samostatně. (19.09.2007)

Viděl jsem jen první díl, už ten mi stačil bohatě... sám sobě se divím že jsem ho vydržel až do konce. Souhlasím s Divočákem, vážně jsem to nerozdýchal - tohle zběsile rozhiphopované anime mi připadá jako neskutečně dementní kravina jejíž charaktery jsou zářnou ukázkou toho že i klišé postavy, které jsou většinou v jiných filmech docela cool, mohou být i totálně nesympatické a nezajímavé. U scartchovitých stříhů mě jímala hrůza, originalita tohoto dílka plyne jen z pochybného obalení prvky hip-hop subkultury, jinak je všechno už stokrát viděné a provařené, a co měly znamenat prostřihy do moderní reality raději ani nechci vědět. Za relativně efektní a krvavé souboje 2/10... a doufám že prochvalovaný Cowboy Bebop není podobný. Btw: srovnávání Samurai champloo s geniálním Ghost Dogem beru jako smrtelnou urážku. (12.06.2008)

Strašně pěkně vystavěnej příběh, rozvijející se v ideálním tempu. Velmi se mi zalíbili charaktery. Bylo by to na "peť bodou" nebýt toho, že serie obsahuje dva díly, který jsou tam IMHO naprosto zbytečný a ani se netýkají základní dějové linie a taky mi tam dost vadí ten příšernej hip-hop a vůbec celá taková "skejťácká" atmosferá. S myšlenkou, že ve středověkým Japonsku lítali borci se štětcama a malovali na zdi kaligrafický graffity, se stále nemohu smířit. Takže 80%. (04.11.2007)

Pár let to trvalo, ale na třetí pokus sem se konečně dostal až na konec :D Stranou stylizace, hudby atp. stojí celý seriál na excelentních postavách Mugena a Jina (Fuu neni zlá, ale neni ani nijak úchvatná) - což bohužel není vždycky dost. Jednotlivé epizody příliš nespojuje, což není nic hrozného, ale bohužel kvalita dílů vcelku kolísá (naštěstí jen mezi "suprový" a "slušný", ale i tak) a je tam hodně nástřelů, které člověka natěší, ale k nimž se už seriál nikdy nevrátí a zůstanou nerozvedené. Plus nic proti troše dětinských vtipů, ale jejich neustálé opakování už bylo po chvíli vcelku nudný. Rozhodně to neni špatnej seriál - jen aby mě fakt nadchnul by musel mít ještě něco trochu víc (5* tomu nedám, ale ty 4* sou dost jistý a přesvědčivý). (01.04.2019)

S trochou nadsádzky možno Watanabeho ďalší výrazný počin (i keď tentoraz s veľkým režijným, no nie scenáristickým prispením Mamoru Hosody) označiť za postmodernú popkultúrnu anime variáciu mnohovrstevnatého románu Umberta Eca Meno ruže. Najjednoduchšie identifikovateľným žánrom je v tomto prípade historické dobrodružstvo vsadené do fikčného sveta, avšak každé ďalšie odkrývanie hlbších významov a súvislostí závisí na šírke znalostí japonskej histórie, spoločnosti, kultúry, umenia, "klasickej" povojnovej kinematografie i ich letmých aj dlhotrvajúcich stretnutí so západným svetom; predovšetkým však aj od toho, na čo pri sledovaní upriamite svoju pozornosť. Seriál však zostáva absolútne sebestačným, emocionálne silne previazaným, zábavným dielkom s jasným primárnym príbehom a rozvíjajúcimi sa postavami (Mugen a Jin síce pôsobia na prvý pohľad ako Ying a Yang, a Fuu ako infantilná komická figúrka ohurujúca len svojou roztomilosťou, no nenechajte sa oklamať) so živým pozadím. Najsilnejšou kartou je práve umné kríženie žánrov a prostý nápad použiť hip-hopovú hudbu (ktorej podlieha i dynamika a strih akčných scén), subkultúrny fenomén moderného Japonska, vo výprave naprieč érou Edo. Veľmi vyvážená a neokázalo nadčasová záležitosť, v ktorej možno čítať ako v otvorenej knihe, a pritom stále nachádzať niečo nové. A vo finále musím povedať, že už dávno som sa necítil s nejakou skupinkou animovaných postáv tak dobre a tak veľmi mi po skončení nechýbali. Návratu sa nevyhnem ;-) Toľko predbežný komentár, ktorý neskôr rozviniem. Howgh. 100% (30.12.2014)