Bloudění

"Poslyš, ty znáš už třídního nepřítele jen z knížek?" Bloudění je vlastně jen synonymem hledání. A s tím operuje tenhle film. Naneštěstí docela nezáživně a nudně. Neustále hledáte nějaké ukotvení, z radostí oběvené záchytné body se po chvíli rozpadnou na prach a divák opět letí volným pádem a hledá, čeho by se zachytil. (21.05.2014)

"To se někdy stane že se to v životě všechno tak trošičku pomotá a člověk neví vůbec nic…" Po zhlédnutí tohoto filmu mám podobné pocity. Celý film mi přišel takový pomotaný a nevím zhola nic o tom, co jako chtěl "básník" tímto filmem říct. Základem je zápletka o tom, jak syn (Jaromír Hanzlík) uteče z domova, aby se (snad) vymezil vůči svým rodičům, avšak brzo poznává, že jeho "revolta" nemá smysl a on se nakonec vrací zpět. Vedle téhle dějové linky (popsané myslím srozumitelněji než v oficiálním textu distributora) jsme ale svědky celé řady více či méně bizardních výstupů nejen otce dotyčného mladíka (Jiří Pleskot), ale celé řady dalších postav, z nichž některé jsou možná i sami o sobě zajímavé (třeba slepý muž co intuitivně řídí auta. - výborný Jan Kačer) ale v kontextu celého filmu ty jejich vstupy moc nedávají smysl. Jednotlivé postavy spolu totiž mnohdy vedou dosti absurdní rozhovory. Sám divák tak tápe, hledá a bloudí, aby v samotním závěru filmu na otázku "hledáte něco" spolu s Jiřím Pleskotem  odvětil: "ne, nehledám." Hledání a bloudění už totiž bylo (po těch cca 75 minutách sledování tohoto filmu) vážně dost... (17.08.2022)

Císař je nahý, všichni to vidí, ale zatím se musí spokojit jen s resignovaným naznačováním. 1) Zaujal mě bezmála kafkovský rozhovor 17letého Jaromíra Hanzlíka s 29letým Janem Kačerem s lehkým homosexuálním nádechem. Ani 26letý Jiří Hrzán nebyl k zahození. 2) Výstižný koment: fragre****. (19.04.2014)

Československé pozoruhodné psychologická drama, typický, ale málo známý snímek 60. let. Bloudění v tomto filmu symbolizuje odcizení mladé generace od jejich rodičů poznamenanými nekalostmi páchanými v 50. letech a hledání cesty k nim. Mladý hrdina Michal Hrabák (osmnáctiletý J. Hanzlík předvedl na svůj věk nebývale vyzrálý výkon) opouští domov z důvodu nedůvěry ke svému otci namočenému v nechvalně známých procesech a bloudí po světě odkázán sám na sebe, nicméně po jisté době se rozhodne pro návrat domů, avšak porozumění přesto nebylo dosaženo. V jiném smyslu můžeme bloudění chápat u jeho otce (J. Pleskot), v době uvolnění režimu citícího své pochybení v minulosti, plného nejistoty, snažíce si najít své nové životní místo, dokonce i za cenu ponižování se před mladými dívkami. Snímek je natočen dostatečně poutavě, navíc zejména na začátku je kritických narážek na režim poměrně dosti (překonává se intelektuál J. Adamíra), během pozorování však lze vysledovat jistý nesoulad a chaos mezi postavami. Herecké výkony jsou skvělé, přesně dodržují tradici filmů 60.let, kdy jsou divákovi předváděny jakoby nedůležité až banální domácí rozhovory, ovšem na dramatickém pozadí a právě v této podobě může herec nabídnout divákovi své maximum. Kromě již výše uvedených umělců se představí také ikona československých filmů 60. let J. Kačer v roli prapodivného řidiče se špatným zrakem či další legenda M. Macháček coby Michalův strýček malíř. Režisér A. Máša mě ani tentokrát nezklamal, jeho dílo hodnotím velmi pozitivně, jediná vada na jinak vynikajicím snímku, kterou si dovolím zmínit je dvojce drzých divokých mladíků Hrzán/Mrkvička, jež se objevuje na konci stále častěji a jež mohla být klidně vypuštěna. (11.08.2014)

Teda nevím jestli je úplně fér hodnotit film, když vám ho pustí zpřeházeně, já bych se asi raději hodnocení zdržel. To jen tak na okraj. K filmu samotnému, Máša vychází ze souboje se svými vrstevníky poražen, ale se ctí. Je to horší než filmy Juráčkovi, či Schormovi. Podívejme se na filmy, které mají podobné téma, jsou to: Každý den odvahu (Schorm,sc.Máša) Juráček ( Postava, ten na to však šel přes Kafku), Bočan (Žert), Helge (Stud). Tím tématem je uvolnění poměrů v 60.letech a uvědomění si vlastní viny za zločiny 50.let. Bočan není lepší režisér, ale měl za sebou vynikajicí knihu světovového významu (Žert), Helgův Stud neprávem zapadl, ale myslím, že je to film s lepším scénářem. Je to však také film klasičtější, typická dramatická stavba směřující k tragédii. Zatímco Máša se nevzdává pokusu o umělečtější film ( tak jako Schorm, či Němec ve Slavnosti). Za prvé je potřeba ocenit odvahu, v roce 65 ještě tolik filmů na toto téma neexistovalo, není divu, že si Máša po roce 68 téměř neškrtl. Pasáže, kdy otec hučí do syna o své vině za 50.léta a ten ho vůbec neposlouchá, jsou asi nejlepší. Synův výlet s až dadaistickými prvky je velmi zajímavý, ale jako celek nedrží příliš po hromadě a některé pasáže působí jako pouhá manýra. Avšak Máša tu byl patrně ovlivněm Antonionim, ti dva šašci mi ho dost připomínají. Celkově je to moc zajímavý film, jehož jedinou vadou je, že nedrží moc pohromadě. (06.01.2012)