Réžia:
Bryan BarberScenár:
Bryan BarberKamera:
Pascal RabaudHudba:
John DebneyHrajú:
André Benjamin, Macy Gray, Paula Patton, Terrence Howard, Faizon Love, Malinda Williams, Ving Rhames, Cicely Tyson, Ben Vereen, Danielle Polanco (viac)Obsahy(1)
Členové skupiny OutKast André Benjamin (André 3000) a Antwan A. Patton (Big Boi) září v hlavních rolích okouzlujícího příběhu plného hudby a energie. V rušném a žhavém nočním klubu pracují dva kamarádi. Stydlivý klavirista Percival (Benjamin) se v životě řídí přísnými pravidly, zatímco Rooster (Patton) je výstřední hlavní hvězdou klubu a pozornost diváků si užívá. Život si ale s oběma zahrává, když chamtivost, sláva a nakonec i vražda pomalu ničí jejich přátelství i samotný klub, který je spojuje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (16)
OutKast měli rezignovat na jukebox muzikál a natočit si několik pořádných klipů, vyjet na turné se svou poslední deskou Idlewild a všichni by byli v pohodě. Takto vzpomínka na tohle výjimečné duo poněkud hořkne, protože se podepsali pod největší černošské klišé, které si lze představit. Maloměsto, prohibice a cesta za štěstím lemovaná křivkami barevných slečen, za které by se nemusela stydět ani Joe Bakerová. Ahistorická hudebka v tom předstíraném retru nedává nejmenší smysl, stejně jako víra v to, že André 3000 a Big Boi vědí, o čem je herectví. Mluvící kohout na placatce jim měl možná poradit. ()
Nebýt dobré hudby a vizuální stránky filmu, dala bych i míň. Díky těmhle dvěma věcem ale film byl svižnný a příjemný. Žádný zázrak se nekoná, příběh je prostý až hanba. Kdosi tu na čsfd jednou napsal, že film musí člověka především bavit. Ať se jedná o těžce filozofické dílo nebo maistreamový kousek pro široké publikum, z něhož skáče popkorn, hlavně musí diváka bavit. A mě ta cesta do Prahy se SA utekla opravdu rychle.. ()
Po hudební stránce Idlewild skvěle funguje, po té dějové je to už horší. Gangesteři vůbec nejsou drsní a člověk vůbec nemá pocit, že jde někomu o kejhák. Zápletka o tom, jak se zvracející pianista dal dohromady s vytrémovanou zpěvačkou taky patří k těm lacinějším a zásah shůry pomocí bible je docela wtf. Ale už kvůli hudebním a tanečním vložkám stojí za to Idlewild shlédnout. A Klub splněných přání? To měl zas nějaký překladatel zbytečně tvůrčí chvilku... ()
Miluji a Outkast a jejich hudbu... před "Idlewild". tohle album mi prostě nikdy nepřirostlo k srdci. Mají mnohem lepší věci a musím říct, že by se mi asi více líbil film podle "Speakerboxxx/The Love Below". "Idlewild" má pořád dobrou hudbu, ale prostě už ne tak zapamatovatelnou, tak jinou. Stejný je i film, hodně zajímavých prvků, ale celkově je tohle mafiánské drama přepálené a bohužel zdlouhavé. ()
Album které je částečně (opravdu jen částečně, šest tracků z celkových pětadvaceti na albu, ovšem včetně všech intelude) soundtrackem k Idlewildu znám už dlouho, a byl jsem zvědavý jak vlastně vypadá ten film. OutKast mám opravdu hodně rád, a to se ukázalo trochu problematickým, protože jsem si nějak za celé dvě hodiny nedokázal zvyknout na to, že je to vlastně film a ne velice dlouhý videoklip. Videoklipu by více odpovídal i scénář, ale upřímně řečeno, to jsem očekával předem a vlastně mě to nijak zvlášť nevadilo. Stylizace občas funguje skvěle, občas pokulhává, někdy působí přepjatě. Hudba je výborná, ale to jsem už věděl. Ve výsledku Idlewild působí rozklíženě a nejistě, přičemž se mu tuto inkoherenci daří maskovat jen se střídavými úspěchy, a určitě má víc než pár much. Pro toho komu jméno OutKast nic neříká se jedná nejspíš o ztrátu času. ()
Galéria (32)
Zaujímavosti (1)
- Částečně inspirováno filmem Chata na nebesích (1943). (NinadeL)
Reklama