Hvězdné války podle Turka

Málo drog... Tedy já měl málo drog. Zato tvůrci jich měli evidentně více, než by běžný člověk vůbec zvládl ustát bez totálního a nevratného pobláznění neurotransmiterů. V téhle šílenosti byste ovšem na běžného člověka narazili dost těžko. Už úvodní titulky byly těmi vůbec nejdebilnějšími, které jsem za svůj bohatý filmový život viděl. Kostýmy a masky jsou něco příšerného. Dokonce se mi zdálo, že ti ti turečtí retardi celé nejdřív natočili a pak nějak dodatečně dodal postavám hlasivky. Snad by bylo i lepší, kdyby se na ty hlasivky vysrali. Postavy třepou ze svých úst neskutečné debilismy. Nejvíce jsem se nasmál u tréninku a v podstatě to byla jediná pasáž, kde jsem se zasmál. Nejdříve pan chytil u kamínků epileptický záchvat. Až byl rozehřátý, tak si rekreačně přesekl menší kamínek. Na závěr vytáhl eso z rukávu, když si pan připevnil na nožky dva oblázky a skákal jako klokan. No, prostě paráda. Zbytek filmu je totálně debilní, až mi bylo všech zúčastněných upřímně líto, že jsou součástí něčeho tak příšerného. Příběh byla nesnesitelná nuda o záchraně života, vesmíru a vůbec. Jo a asi nejdůležitější poznámka. Předpokládám, že většinu diváctva film naláká právě tím, že by se snad mělo jednat o něco jako Hvězdné války. Tak na to rovnou zapomeňte. Chybí tu pár maličkostí. Světelné meče a vlastně i úplně všechno ostatní. Však se na tu debilitu koukněte na vlastní nebezpečí sami. Myslím si, že jsem člověk, který má pochopení pro humor a nadsázku. Tento počin byl však daleko za hranicí jakékoli divácké snesitelnosti. Ve velkém stylu mě to celé nebavilo a nezajímalo. Odpad je hodnocení, které moji úrovni zhnusení sice neodpovídá, ale nejvíce se ji blíží. Fuj. (22.07.2016)

OMG! OMG! OMFG! Za svůj život jsem již viděl hodně věcí. Viděl jsem jogurt rozprsklý na dlažbě, viděl jsem krysu zapečenou v bochníku chleba, viděl jsem kýbl cizích zvratků, viděl jsem holý zadek Jacka Nicholsona, ale nic z toho mě nemohlo připravit na zážitek ze sledování tohoto mistrovského díla turecké provenience, za jehož zrežírování by se musel stydět i Ed Wood. Podle mé teorie přišel Çetin Inanç (režisér) někdy kolem roku 1976 za Cüneytem Arkinem (scénárista) a řekl mu, že by nebylo marné natočit něco jako „vesmírné války“. Když je o rok později předběhl jistý George Lucas, protestně jeho scifko zneuctili, přesněji tvrdě znásilnili. Film se „trochu“ inspiroval Star Wars, „vypůjčil“ si z nich několik záběrů, „vypůjčil“ si z nich rovněž Williamsův hudební motiv. Příběh vypráví o dvou udatných hrdinech, kteří se postaví zákeřnému padouchovi, celé se to odehrává kdesi v poušti, ve starých zříceninách čehosi naprosto nevědeckofantastického. Oba reci ovládají unikátní techniku boje, tzv. „máchání“ – tak dlouho mávají rukama kolem protivníka až odpadne, nikdy se nesníží k fyzickému kontaktu. K fyzickému kontaktu nedojde ani mezi jedním z hrdinů a nemluvnou hlavní hrdinkou, dle škály výrazů na její tváří nejspíš tureckou pornoherečkou. Nepřátele, kteří borcům brání v záchraně Země (ono si vlastně stačí přečíst anglický název a víte vše podstatné) mají buď podobu velikého chlupatého medvěda (sorry, medvědi) nebo mumie (sorry, mumie). Jejich končetiny jsou přitom snadno oddělitelné od zbytku těla a díky ostrým drápům do těla následně snadno zabodnutelné. Šatstvo těchto zrůdiček vůbec budí dojem, jakoby tvůrci vykradli kostymérnu divadla, kde zrovna inscenovali Čaroděje ze země Oz. Film je plný roztomile imbecilních scén typu hlavní hrdina „tuží své bijecké schopnosti úporným mlácením do velkého šutru“, anebo si k nohám přiváže dva nepochybně těžké kameny a rozhopsá se po tureckých vrchovinách. Mnohé z těchto scén uznal režisér za natolik pozoruhodné, že je do filmu zařadil hned několikrát. Vrcholu geniality dosahuje v mnoha bodech také scénář strkající svou duchaprázdností s přehledem do kapsy i Lucasův majstrštyk („Tyto vysoké bronzové hory nás chrání před radiací“) a úplně nejlepší hláška je i tou nejupřímnější: „Now he has the power to destroy the Earth. Save the world. Save the world! Save the world!“. Zachránit svět, zachránit svět před filmem nazvaným Dünyayi kurtaran adam – to je jedna z možsnotí. Tou druhou je odhodit veškeré zábrany a královsky se bavit, něco tak strašného na půdě nenajdete (i když kdoví, co tam máte). Jestli v Turecko vznikají samé takovéto filmy, je mi naprosto jasné, proč nemůže být členem EU. Náhlou invazi něčeho natolik vtipného ve větším počtu by ti méně trénovaní Evropané nemuseli rozdýchat. Svých pět hvězdiček dávám se stejnou vážností, s jakou byl natočen tento film, tzn. se smrtelnou. (10.04.2007)

Toto byl můj první turecký film, jaký jsem kdy viděl a doufám, že také poslední. Turecká kinematografie by měla být odstrašující laťka toho, kam až se dá ve filmařské demencii dostat. Nechť si z toho upadající česká kinematografie vezme příklad a tak hluboko nikdy neklesne (Kozí příběh je už hodně blízko). O filmu nemá cenu mluvit. (08.04.2010)

I v těch nejhorších filmech, jaké jsem doposud viděl, existují určitá pravidla střihu, práce s kamerou, hudbou, herci a dějem. Dünyayı Kurtaran Adam nenabízí nic z toho. Občas mi připadalo, jako by někdo z filmového kotouče odstřihl pár metrů materiálu - to když se postavy vmžiku přesunuly z jedné lokace do druhé, aniž by došlo k ukončení hudební fráze. Dějově na tom Turecké Hvězdné války nejsou o nic lépe. Absolutně jsem nepochopil, co měla znamenat úvodní vykradená sekvence z Nové naděje (a v jakých strojích vůbec ti dva borci létají). Pak nastala hodina naprosto nelogických kydů o tisícileté minulosti, náboženství, mozcích, pyramidách a dřevěném meči. Závěrečná bitva s prokopáváním červených plyšáků a trháním údů je posledním hřebíčkem do rakve İnançova a Arkınova zhůvěřilého projektu. Přijde mi naprosto neuvěřitelné, že země, kde vznikl tento paskvil vykrádající vše možné od Bena Hura po Indiana Jonese, žádá o vstup do Evropské unie. (579., srpen 2010) (31.08.2010)

Tenhle film je prostě perla znalců! Zelený medvědi, kostlivci, roboti, modrý medvědi, zombíci, ČERVENÝ MEDVĚDI (ty jsou nejvíc!!!), mumie, ostnatej meč ze staniolu, co se dá přetavit na rukavice, Ali Skywalker, Millenium Falcon, Mustafa Solo, kantýna v Mos Eisdtambulu, polystyrénový balvany, geniální dialogy, fatastická práce s originálními hudebními motivy a občas (zřejmě jen náhodná a vzdálená) podoba se záběry z nějakých druhořadých scifáren. A spousta dalších hodnot. Kung-fu, karate a podobný legrace samozřejmě nechybí, stejně jako love story... Tam je prostě všecko, jak v irským guláši! Navíc tenhle film se prostě musí vidět v předrevolučním rychlodabingu, kterej tomu dodává šťávu (ne že by mu nějaká chyběla). (08.07.2020)