Hvězdné války podle Turka

Naprostá slátanina. Ano, tohle slovo přesně sedí. Má to sice být remake Star Wars, nicméně soundtrack byl přejat z Indiana Jonese a Flashe Gordona. Ta melodie z Jonese se Turkům asi obzvlášť líbila, jelikož ji slyšíme téměř nepřetržitě, někdy i v absolutně nehodících se chvílích. Mimochodem, nejen soundtrack byl přejat. Některé scény mi připomínají spíš toho Indyho a třeba ten meč je jako vystřižený z Flashe. Bojové a milostné scény jsou vyloženě komické, stejně jako dialogy, nad kterými jsem jenom nechápavě zíral. Vrcholem je naroubování náboženství - křesťanství a islámu - do... ehm... děje. Více už za mě řekli ostatní uživatelé, já můžu jen konstatovat - odpad, naprosto zasloužený. Možná si říkáte, že jsem ale suchar. Samozřejmě, že jsem se zasmál, jenomže tak, jak si asi autoři nepředstavovali. Odpad dávám se stejnou vážností, s jakou byl tento film a hlavně jeho dialogy myšleny. (19.01.2009)

Kdo to neviděl, ten neuvěří, že podobná šílenost mohla spatřit světlo světa. Kdo to viděl, ten do konce života nezapomene na pomatenou story tureckých zachránců světa v podobě, jakou by Lucas nevymyslel. Turci to zkrátka pojali po svém a já jsem se bavil dost na to, abych se zasmál a málo na to, abych to veřejně přiznal. (18.08.2017)

Najgeniálnejší film všetkých čias. Načo vytvárať efekty, keď ich môžeme ukradnúť z Hviezdnych vojen? Načo platiť skladateľom a orchestrom, aby komponovali sountracky, keď tu máme divácky overené tracky z Indiany Jonesa? Načo vytvárať zložité masky, keď stačí omotať pár ľudí do toaleťáku či plátna? Načo vytvárať drahé kulisy a interiéry, keď môžeme film točiť v dunách, kameňolomoch, pivniciach či kade-tade zadarmo? Načo písať vôbec scenár a dialógy, však "herci" musia aj trochu improvizovať. Keby som mal opísať celý film a hlavne čo sa mi nepáčilo, to by trvalo dlhšie, ako celá dĺžka filmu. Pri tomto filme vyzerajú všetky teenegerské komédie, ktoré bez mihnutia oka hádžem do odpadu, ako veľkolepé diela zasluhujúce sa o miesto v zlatom fonde kinematografie. Turci si asi ťažkú hlavu nerobia zo slov ALL RIGHTS RESERVED. Tento film sa jednoducho musí vidieť, i keď je na úrovni bublín vo vriacej vode, točiaceho sa prádla v práčke, či obiehaniu sekundovky v nástenných hodinách. Kto vydrží sledovať vkuse celý film, tomu patrí moje osobné uznanie. (22.03.2010)

Toto byl můj první turecký film, jaký jsem kdy viděl a doufám, že také poslední. Turecká kinematografie by měla být odstrašující laťka toho, kam až se dá ve filmařské demencii dostat. Nechť si z toho upadající česká kinematografie vezme příklad a tak hluboko nikdy neklesne (Kozí příběh je už hodně blízko). O filmu nemá cenu mluvit. (08.04.2010)

Tak tohle je extrém i na turecké trashové poměry. V 70. a 80. letech chrlil turecký Yeşilçam 200 - 300 filmů ročně, z nichž některé měly parametry docela běžné produkce (šlo hlavně o romantické filmy a komedie), ale většinu tvořily extrémně levné a na pulpovou kulturu orientované snímky, které nezřídka doslovně kopírovaly populární západní hity. Tyto filmy měly naprosto nulové umělecké ambice a lákaly téměř výhradně na atrakce pokleslých žánrů, jako jsou artistické kousky, scény zachycující mučení či sex (nejčastěji sexuální mučení) a občas dovedly zabrnkat i na nacionalistický sentiment. Režisér Çetin İnanç dokázal jeden takový film natočit během několika dní a poté, co jeho původní orientaci na erotiku překazila cenzura zavedená nastoupivší vojenskou krutovládou, se vrhl do vod akčních filmů, které nerespektují ani ty nejelementárnější prvky filmového vyprávění a vynikají naprosto nepředstavitelně bizarní špatností. U Dünyayı Kurtaran Adam mě ovšem ve změti všemožných hrůz nakonec nejvíc dostala ta religiózní vložka začínající stručným úvodem do islámu a končící u Ježíšových druhů budujících vyspělá podzemní města. Viděl jsem už všemožné filmové obskurnosti, mezi nimi i toto či toto , ale na plyšové příšery a hopsajícího Cüneyta se tedy žádná nechytá. Proto se ani moc nedivím, že na sebe strhává nesrovnatelně víc pozornosti, než jiný známý turecký film, který byl ve stejném roce, kdy Arkin s Akkayou zachraňovali svět, oceněn Zlatou palmou v Cannes. ______________ P.S: Mnoho komentátorů se zde podivuje nad scénou tréninku, kdy hrdina mlátí pěstmi do skály. To je možná jen malé kulturní nedorozumění, neboť nějak takto prý kdysi turečtí vojáci nacvičovali techniku pověstné osmanské facky... (27.11.2010)