Malý Manhattan

"Konečně jsem pochopil všechny ty nesmyslné písně o lásce." Jeden z těch kouzelných filmů, od kterých nečekáte vůbec nic a dostanete úplně všechno, takže se celý film usmíváte a možná si i spokojeně vrníte. Svižný, úžasně milý příběh, úsměvný, pohodový a zábavný, s chytrým scénářem a sympatickými hereckými výkony, plný malý nápadů ve formě i obsahu, výtečně odpozorovaných momentů, na které si z vlastního dětství pamatuje snad každý z nás (taky jsem kdysi při domlouvání prvního rande měl pocit, že "organizovat arabsko-izraelská mírová jednání by bylo snadnější."), i nečekaně trefných komentářů. Jistě je to idealizované, ale takové přece první lásky jsou a takové v nás po celý život zůstávají. (15.03.2012)

Vetsinou podobna dilka prepinam ve chvili, kdy se mi nedopatrenim objevi na obrazovce, ale i pres to, ze se predevsim vyzivam v hororech, splatterech a ruznych jinych "uchylarnach", tak jsem se nechal rad dojmout timto hezkym pribehem se sympatickymi detskymi herci. Jsou to velice slusne 4 hvezdy... EDIT: Po druhem shlednuti pridavam zbyvajici patou hvezdu. Mozna, ze jsem blazen, ale kdybych tento snimek videl ve svem mladsim veku, mozna ze mne nevyrostl takovy cynik, jakym jsem dnes. Je to krasny film. (03.02.2008)

Dětské lásky, no jo, je daleko lehčí natočit je trapněji, než jejich dospělou variantu - to je bez debat. Mantinely přirozené korektnosti jsou svůdné a zaběhnuté postupy chlácholí tvůrčího ducha do spolehlivé letargie, přesto, našla se produkce, co zvolila jedinou logickou cestu - cestu nadsázky. Mladá láska si tak projde všemi klasickými stádii, činí tak ale svižně, vtipně a bez přílišného pocitu zprostředkovaného studu. 70% (16.10.2017)

Já vím, že ono je to jakože roztomilé, protože jsou tak mrňaví a vtipní a klejou a trousí pravdy o životě, ale bože, jestli tohle není ta největší propaganda a oprese a LEŽ, tak pocházím z jiné planety. - To byla má první reakce. Po uvážení musím uznat, že je alespoň dobře, že je to film o probuzení (a také že Josh Hutcherson se pravděpodobně narodil pro role submisivních chlapců, kterým žena s velkým ž musí ukázat, co je to život). Jelikož se ale probouzí ze spánku, který se mě nikdy nezmocnil, zůstanou mi jenom vzpomínky na momenty přiblblého smíchu, kdy miniJosh narazí do skleněných dveří a podobně, pocit sdílení zásadního řádu univerza se nedostavil. Místo něj zřejmě nastoupila mírná závist, protože když já jsem chodila do juda (jako jedna ze čtyř holek v celém oddílu), tak ačkoliv jsem byla fakt dobrá a prakticky všechny svoje závody jsem vyhrávala, tak mě ostatní kluci a mladší trenéři jenom šikanovali a žádná cesta ducha a respektu se nekonala. Jako největší křivdu si ale pamatuji, když se jedna "z nás holek" přidala k šikanizátorům. Mám z toho období ještě bohatou zásobu existenciálních zjištění, ale něco mi říká, že tohle není místo, kde bych je měla ventilovat, už teď je celý ten komentář až nepříjemně psychoanalytický a nezbývá mi než doufat, že to nikdo nečte. Myslím si, že bych měla zapracovat na svém pochopení pro filmy pro děti. Za prvé mám ale problém s americkým přístupem a za druhé myslím, že úplně všichni mají problém s kategoriemi "pro děti", "o dětech", "s dětmi" a s všemožnými vzájemnými prolínačkami. Protože do jaké kategorie patří tenhle? Myslím, že sám o sobě si myslí, že je pro děti, ale já jako dítě bych tohle takhle vidět nechtěla. Asi. Je to film, který dospělým ukazuje, jak směšné je jejich chování (a vychovávání), a jako důkazní materiál strká do Petriho misky tvárné děti, na kterých vyrůstají ty chorobné civilizační (společenské? znamenají ta slova totéž? a mimochodem, tomu říkám přirovnání) kultury? Možná. Potom se to ale pořád dost drží při zemi a mohlo to být mnohem ostřejší a osobitější. Náhodná hláška, kterou jsem si zapamatovala, nám třeba napoví: "I might be falling in love with the woman, but that doesn't mean I'm in the mood for soul-searching." Možná jsem příliš času strávila čtením feministických studií na podivných místech internetu, ale tohle mi z úst malého chlapce nepřijde vtipné. To je děsivé a smutné. (26.08.2015)

"Dej jí pusu. - Nemůžu, je to hnusný." Premiérové splašení hormonů dvou desetiletých karatistů bylo daleko lepší, než jsem očekával. Jejich dospělá moudra mne zkrátka bavila, ale k plnému pochopení snímku jsem částečně hendikepován v tom, že vzpomínky na mou první lásku oživí snad jen koňská dávka Ginkgo biloby. Přesto je to po dlouhé film s dětskými hrdiny, který jsem bez známek znechucení dokoukal až do konce. (11.05.2016)