Kluci z bronzu

Ja si myslim,ze aj samotni herci ,co tu hrali a vedeli o co ide na vojne,museli z toho mat neskutocnu prdel a brali to jako recesiu.Popravde fakt ani neviem,komu to malo byt urcene....v dobe vzniku ti co sme boli na vojne sme predsa vedeli,ze lampasaci su boli aj budu tupe , prechlastane primitivne individua,kdezto tu su vykresleni ako klon Matky Terezy,dokazu sa vzit a vcitit do problemov podriadenych....a ti co na vojne este neboli , tak tym to bolo jedno.Ako recesia by to bolo za 5 hvezd,dam 1 , lebo teraz sa tocia vacsie sracky. (10.12.2023)

Prequel k seriálu Chlapci a chlapi? Odvážná parodie na ČSLA? Snaha zmírnit budoucí dopad spartakiádního maniaka? Rozhodně je to jeden z nejstupidnějších výplodů tehdejších filmů v "zeleném". Přít se o zelenkavou barvu má svůj smysl, ač se to nezdá, film je (patrně nevědomky) poměrně nahláškovaný a pochopitelně je uvědomělý. Mrkvička má u svých vojáků velký kredit, ti ho v těžkých chvílích nenechají padnout, zelené sukno působí i eroticky, nechybí scény, kdy se smyčkově opakují scény, kdy se Mrkvička probouzí vedle mladinké Jitky Smutné, která permanentně vrací nastavený budík na ranní buzení o nějakou tu hodinu zpět. Blbost, nadšenost i uvědomělost mlátí všemi přítomnými, ustál to jen Josef Langmiler, který jediný působí důstojným dojmem. Jen s vypětím všech sil se dá film vydržet až do konce. Vojíni jsou ve svém postoji jen těžko stravitelní, talent být tím nejodpornějším uvědomělým svinstvem spolu s věčně neutuchajícím optimismem jim rozhodně nechybí. Stanislav Strnad stvořil dílo, které se za své vymývání zelených mozků nestydí, ke všemu to má otřesné střihové pojetí, prokládané dokumentárními záběry ze spartakiádního vystoupení vojáků roku 1980. Strnad šel po tomhle ideologicky zhůvěřilém filmu tvůrčím způsobem dolů, jeho dalším filmům často chybělo výraznější pojetí, nic už tak úděsného ale jeho filmografii nehyzdí. Dva díly "prima bráchů" zůstanou navždy jeho televizními odrhovačkami. Čistý tvůrčí blábol a čistý odpad. 0/10 (29.10.2018)

Ve spartakiádách nikdy úplně nezanikl patos všesokolských, orlovských i dělnických sletů a olympiád. Původním určením branné organizace odvozené z německých a anglosaských inspirací spolutvořily výraznou část životního stylu předúnorové zejména české společnosti; SOKOL se stal i organizací slovanského nadnárodního intranacionalismu. A spartakiády, odvozované z obdobných slavností komunistické Federace dělnických tělocvičných jednot, žily i v tomto duchu. Krása a podmanivost těchto slavností pořádaných na Masarykově stadionu přerůstala i odpor vůči normalizačnímu režimu. Demonstrace ušlechtilého vlastenectví byla podrobena v roce 1990 sociologickému průzkumu mezi cvičenci: uskutečnění spartakiády si přálo 78%, proti nebo nevědělo bylo 22% cvičenců. "Demogracie" zvítězila: spartakiáda byla zrušena. Socialistická crazy-komedie v ne vždy dotažené nadsázce tuto atmosféru tlumočí i přes 40 let, která uplynula od jejího natočení. (03.03.2024)

Ale vždyť je to prča. Křečovitý optimizmus, hloupoučká naivita, spartakiáda, Mrkvička v trenýrkách, socialistická armáda, chlapci a chlapy. Takhle to prostě bylo a nějak se s tím už musíme poprat. Já osobně radím cestu recesistického nadhledu a pak se vám náhle mávnutím kouzelného proutku před očima přemění filmařský odpad v srandičku zelenou. (16.01.2018)

No to byla zase jednou prvoplánová agitační telenovela, počínaje gumákama, kteří jsou odpovědní, spravedliví a vlastně pro ty své brance a cvičence v jedné osobě jako tátové, přes společné úsilí vybudovat efektivní bojovou obrněnou jednotku a zároveň nezklamat závazek společného díla spartakiádního, po těžkosti osobního života vojáka naší lidově-demagogické armády. Opravdu za to stojí jen některé vyloženě trapné hlášky jako Vidíš, tady to klape, Mohla bych si udělat nějaký fotky, tady přes ty krásný tanky nebo Sám? Mám na starosti vojáky... no a pak záběry z hromadného cvičení na spartakiádě. Tak tak, že to není odpad... (27.07.2014)