Pohled do bělma

Sousloví „neprávem zapadlý“ se objevuje tak často, až se stalo takřka bezobsažným. Jestli ale nějaké dílo dokonale naplňuje jeho význam, je to vrcholně osobitá variace na téma sériových vražd od filmaře, který kdysi byl považovaný za jeden z nejslibnějších talentů evropské umělecké scény. Z bravurně vystavěného scénáře prozraďme jen, že Cathy Moriarty hraje ženu, které se jednoho dne rozpadne idyla rodinného života, když ji dožene její minulost. Režisér Donald Cammell, jehož fenomenální halucinační debut Představení (1970) bývá neadekvátně připisován spolurežisérovi Nicolasi Roegovi, paradoxně až na tomto v jádru zakázkovém projektu měl největší tvůrčí svobodu celé své kariéry. Zatímco z Roega se stal uznávaný filmař, Cammell se marně pokoušel dovést k realizaci vlastní scénáře v Hollywoodu, k čemuž nikdy nedošlo. Producent Elliott Kastner, který s ním na jednom takovém projektu spolupracoval, mu nabídl adaptaci knihy, na kterou koupil práva. Výchozí text, který byl přímočarým slasherem, Cammell spolu se svou ženou a spoluautorkou Chinou Cammell přetvořil do horečnaté vize, která je stejnou měrou zneklidňujícím portrétem sériového vraha, nervy drásajícím thrillerem, podvratnou dekonstrukcí toxické maskulinity, ale také hodně netradičním filmem o síle lásky. A současně nabízí nevídaně uhrančivý estetický zážitek. Cammell, který byl původně uznávaný malíř, film splétá jako koláž dokonale nasnímaných sugestivních výjevů pohybujících se na hraně vyšinuté reality a přízračného snu. (Festival otrlého diváka)