El método
El método
Il metodo
The Method
Réžia:
Marcelo PiñeyroKamera:
Alfredo MayoHudba:
Pascal GaigneHrajú:
Eduardo Noriega, Najwa Nimri, Eduard Fernández, Pablo Echarri, Ernesto Alterio, Natalia Verbeke, Carmelo Gómez, Adriana OzoresObsahy(1)
Madrid. Tisíce lidí demonstrují proti zasedání Mezinárodního měnového fondu. V této napjaté atmosféře probíhá v mrakodrapu nadnárodní finanční společnosti konkurz na obsazení vysoké manažerské pozice. Sedm kandidátů prochází výběrovým řízením, spočívajícím v aplikaci tzv. Gronholmovy metody: vylučovací metody na základě psychologických testů, kterým byli po 1. světové válce podrobováni důstojníci německé armády. Nakonec ji převzaly i nadnárodní společnosti... Po absolvování nesmyslného byrokratického labyrintu je principem testu rafinovaně stupňované drama vzájemné podezřívavosti a lámání charakterů, vytváření aliancí a ponižující manipulace, alibisticky se zaštiťující heslem „Nikdo tě nenutí“. Někteří z kandidátů by nakonec raději stáli na ulici mezi demonstranty, ale nemají odvahu si to přiznat... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (212)
Zajímavý psychologický film o metodách výběru top managerů aneb Ten náš kapitalismus střediskový. 1) 52letý režisér angažoval typově i herecky výborné představitele (zvláště bych se zmínil o přitažlivém 32letém Eduardu Noriegovi - Carlos a o 36letém rovněž velice přitažlivém Pablu Echarriovi - Ricardo). 2) Film ukazuje v podstatě morálně bezvýchodnou situaci. Chtělo by se odsoudit zobrazované postupy jako nehumánní, typicky kapitalistické (background protestů proti MMF je čitelný). Na druhé straně však skutečně nikdo nenutí účastníky na hru přistoupit. Konec konců jde tedy více o individuální volbu mezi alternativami, které se v životě víceméně vylučují - být morální, čestný, poctivý anebo být špičkový manager. Že toto dilema je reálné, ukazuje praxe socialismu, který právě na popírání takovýchto modelů lidského chování dojel. 3) Spoiler. Rozhodnutí vyřadit Anu vzhledem k jejímu věku je naprostý nesmysl a pro mě by bylo dostatečným důvodem, proč takto hlasujícího manažera nebrat. Ale tvůrci zřejmě nechtěli racionální a rozumná rozhodnutí. Spíše jim šlo o to ukázat kapitalistický vlčí manažerský svět, kde nerozhodují argumenty, ale prostě to, jak je kdo silný nebo slabý. A nesporně Ana byla momentálně nejslabší hráčkou. 4) Gronholmská metoda, ačkoli jen fiktivní, je zřejmě dostatečně účinná a jasně pomůže vybrat nejvhodnějšího kandidáta - takového, který upřednostňuje kariéristické zájmy nad vším ostatním. Takových lidí je spousta. Ne vždy však je na ně tak dobře vidět, jako v tomto filmu. ()
Žasnu, co se dá vytřískat z osmi lidí v jedné místnosti. Navíc je tu zcela aktuální téma a navzdory jednotě místa to nepůsobí nijak staticky či televizně. Výborně vystavěné scény či jednotlivé dialogy jsou základem pro osmičku velmi přesvědčivých herců. Dokonce i zapojení protestů proti MMF, které probíhá v ulicích o 35 pater níže (kam ovšem naši hrdinové nedohlédnou), je sem účelně zapojeno. Výborné (90%)! ()
Kvalitní argentinsko-španělský film, odehrávající se v uzavřeném prostoru výběrového řízení v kapitalistické společnosti. Skupina lidí ucházejících se o místo, s nimiž si firma zahrává jak kočka s myší, až z toho člověku mrazí. Toto je obraz (nikoliv nereálný!) zotročených lidí bez Boha, věřících jen samým sobě, svým schopnostem rozumu a svým zásadám pragmatického jednání. Lidé tu jen vypadají jak lidé, ale ve skutečnosti se z nich již stali roboti, kteří jsou testováni jako výrobky. Naprosto vynikající herectví a skvělá gradace, jen ta dekadence začátku 21. století zůstává tak nějak beznadějná... (I když nedávám nejvyšší hodnocení, tento film patří mezi ty, které jsem sledoval se zatajeným dechem, a mohl bych je vidět víckrát, neb španělské a latinoamerické herectví zřejmě patří k absolutní špičce). ()
Film, který vás možná naučí nenávidět kapitalismus. Metoda, která ponižujícím způsobem vybírá člověka na post vrcholového manažera, nutí k zamýšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopni vydržet a kam až zajít, aby dostali top místo bílého límečku a jak firma pohlíží na možné kandidáty. Celý děj se prakticky odehrává v jedné místnosti a na toaletě a působí jako dobrý materiál pro divadelní hru. To ale není na škodu, protože statičnost místa vyrovnává dynamičnost rozhovorů a zvyšující se napětí ve tváři zúčastněných. Ve filmu je možná náznak, kdo je hlavním hrdinou, ale ani jeden z nich není kladným hrdinou a k nikomu si tak nevytvoříte vztah. O postavách nevíme více, než o nich říkají jejich životopisy a co si o sobě řeknou navzájem. A tudíž se sami ocitáme v pozici vedoucího, který má ty stejné informace a s odstupem a bez převažujících sympatií ke komkoliv má střízlivě a objektivně kandidáty vytřídit. ()
Top manažeři to jsou má zlatíčka a já jsem za příplatek ochoten kteréhokoli z nich přetáhnout přes palici zlatým padákem. Patrně proto jsem pociťoval lehce perverzní uspokojení z toho, že sedm adeptů na místo ředitele zeměkoule bude psychicky týráno. Za další klad Metody považuji to, že nehledá toho nejschopnějšího, ale toho nejbezcharakternějšího z místnosti. A tak jsem si mezi hromadou přetvářky oblíbil Fernanda, který jako jediný své hajzlovství nezakrýval nánosem serióznosti a rozhodně nikdy nezapomenu na úžasnou sekretářku Montse, jejíž vykulené oči, podporované nejfalešnějším úsměvem na světě, vnášely do světa nervozity další pečlivě odměřenou dávku nejistoty. Ano, bavil jsem se solidně, ale dobře mi s těmi parodiemi na lidi tedy nebylo. ()
Reklama