Vyháňač diabla: Nadvláda zla

Když jsem na tento film narazil v televizi, myslel jsem, že se dívám na VYMÍTAČE ĎÁBLA: ZROZENÍ - mladého Merrina hraje Skarsgård, odehrává se to na vykopávkách, atd... Až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že Izabella Scorupco se tu prostě neobjeví, mě to cvrnklo do nosu - tohle je úplně jiný film, jen má stejného představitele jedné a též hlavní postavy, odehrává se ve stejném prostředí a má i stejné dějové úmysly! A přeci nejde o dva konkurenční projekty a zjednodušeně za vším stojí (klasicky) tvůrčí neshody. Podle dostupných informací je vlastně tento snímek režiséra Schradera původní verzí VYMÍTAČE ĎÁBLA: ZROZENÍ, verzí, která se studiu nelíbila, následkem čehož byl povolán Renny Harlin, dotáčeny záběry, doobsazeny role (např. právě Izabella Scorupco) a díky čemuž vznikl vlastně jiný stejný film :-) Když si obě verze porovnám, Harlinova mi ale nakonec vychází líp. Výprava je pěkná u obou (jak by také ne), Schraderova verze ale těžce hapruje v závěru, ze kterého vyprchává jakékoliv napětí a v němž se hlavního slova ujímá laciná krotkost. Nechci říct, že za každou cenu potřebuji obvyklé vymítací atrakce jako zvracení nebo protáčení údů, v tomto směru už to Harlin snad i přeháněl, přesto je Schraderovo pojetí hloupě odevzdané a kompromisní. 50% (25.02.2012)

„Pod nadvládou zla“ je film, který má gradující atmosféru a jsou zde momenty, které mohu duši hororového diváka potěšit, jenže celkově je to až příliš přímočaré a příliš se to snaží vytvořit oslí můstek pro „Vymítače ďábla“. Stellan to zachraňuje svým herectvím a svojí osobností, ale dál jak na průměr se tenhle film stejně nedostane. Chybí tomu potřebná tíživost a síla postav. (16.05.2014)

K tomuhle sem se přichomejt čirou náhodou (ve velmi pozdních hodinách v tv)... Napřed mi nějakou dobu trvalo, než sem si uvědomil, že "...tohle přeci hergot není ta Harlinova verze?!"... Další čas jsem věnoval úvahám, proč vlastně někdo točí film, co už byl jednou natočen (navíc se stejným příběhem i hercem v titulní roli)... Nakonec jsem ale na tuhle divnou hru přistoupil a vlastně to zas tak špatný nebylo! Zatímco Harlin ve svém Exorcistovi: Začátku vsadil na akci a krev, zde se tvůrci zaměřili víc na příběh a atmosféru (což jedině chválím) - první vyšlo, druhé jen částečně... Příšerný efekty (zejména ta digitální zvířata), občas až přespříliš rozvleklý děj. Jinak Skarsgard opět výbornej, ani démonem posedlej křovák nebyl vůbec špatněj! Zajímavá zápletka stupňovaného napětí mezi dvěmi zcela odlišnými kulturami (afričtí domorodci vs. britští vojáci). Vlastně to byl víc mysteriózní thriller než čistokrevný horor! (29.04.2010)

Opravdu, ale opravdu někdo natočil film a někdo jiný ho o rok později natočil prakticky celý znovu i s tím, že do hlavní role obsadil stejného herce, který ji hrál v tom filmu natočeném před rokem? Jako pohnutky filmařů mi jsou dost často u řiti, ale tohle je fakticky úlet. Nevím, zda je to kvůli tomu, že jsem o rok starší (a mnohem lepší) Harlinovu verzi viděl dřív, ale ač to má občas slušnou atmosféru, je tohle hodně slabší odvar. S mnohem více směšně digitálních úletů... Čím je to delší, tím je to nudnější. (06.04.2016)

Myšlenka: Velmi dobrá. Příběh: Dějově (dle scénáře) dává smysl. Trikové efekty: Za 4 a šup se domů doučit. Posedlost samotná: Za 5 a pohlavek k tomu. Slovy prof. Deana Curtwrighta, ředitele největší léčebny pro duševně choré ve státě Oregon, USA: "Hranice mezi šílenstvím a posedlostí je téměř neviditelná. Přesto je nezbytné naučit se je rozpoznávat a činit závěry nanejvýš obezřetně." 1) Stupeň: Oprese (napadení) Některé příklady oprese: Pocity stísněnosti, jasnozření, povědomí o věcích skrytých, časově omezená znalost cizích jazyků, kterým se dotyčná osoba nikdy neučila, náhlá změna v myšlení( přes člověka jedná někdo druhý). 2) Stupeň: Obrese (obklíčení myšlení): Trvalý stav sebeobviňování z těžkého provinění, některé choroby duševní i tělesné, těžká závislost na klasických drogách a jiných toxických látkách včetně alkoholismu. 3) Stupeň: Obsese (Posedlost): Velmi těžké depresivní stavy, schopnost vnímat emoce, nemoci druhých (vždy jen negativní forma), pocit neschopnosti volně dýchat, "černé" myšlenky, sebeobviňování, vnitřní nabádání k sebepoškození - sebevražedné myšlenky, které jsou podsouvány. Tyto 3 body odsouhlasené nejen na velké konferenci psychiatrie, psychologie a teologie v Římě v roce 2005, by si do budoucna měli zapamatovat všichni tvůrci obdobných filmových snímků, a už jednou provždy nám přestat předkládat směšné masky, vykloubené krky, žhnoucí oči a dávení. Pak se stanou takové snímky uvěřitelnými. Všichni by však měli mít napaměti, že to, že se rozhodnou v Ďábla nevěřit, je před ním neochrání. V tomto případě tedy se zavřenýma očima dvě hvězdy. První za výpravu. Druhá za kulisy. Ohledně těchto filmových námětů jsem a budu vždy velmi přísná. Jiný divák může být spokojen. (19.02.2015)