Trestný prápor

Tohle je sakra dobře natočený válečný seriál, který sice nevyniká monstrózní produkcí (narozdíl třeba od Bratrstva neohrožených), za to má ale výborné obsazení a postavy, které jsou mnohovrstevnaté a je radost s nimi těch jedenáct dílů sjet. Hodně překvapivě se tu tepe do rudé armády a když tu někdo s řevem "Uráá" vyráží na sebevražednou steč, tak to nevypadá jako agitka a patosu je tu tak akorát, aby byl uvěřitelný a nikoliv ulepeně trapný. Kéž by se stejné péči jako vypsání charakterů mužstva dostalo i vyššímu důstojnictvu, kde jsou postavy jasně nalinkované ve charakterech totální svině, nebo otcovské figury. Jasně, je tu pár slabších momentů, ale... Na ty v důsledku kašle pes. (25.06.2017)

Tak původně jsem komentovat nechtěla, jen se podělit o radost z vánočního dárku, ale po přečtení komentářů s nízkým hodnocením mi to nedá. Tak pro začátek by si člověk měl uvědomit, že je to ruský seriál a Rusové na svou historickou tragédii nahlížejí naprosto jinak. Solženicyn není opravdu ten nejlepší reprezentant "dětí strašnych let Rossii", tím hůř, že je pro mnohé jediný. Pro nás je těžké milovat vlast se všemi pochybami a zápory, ale jen Rusové mohli přejmenovat VŘSR na Den odpuštění a smíření a slavit ho dál... (No dobře 2004 ho zrušili). (07.11.2010)

Velice dobry serial, pokud bych to mel vsak hodnotit jako film, dal bych o hvezdicku mene. Slusne herecke vykony ( hlavne herec, co hral Glymova byl super ), dobre dialogy, hezke pisnicky a celkove dobre koukatelny film. Mene spokojeny jsem uz byl s kamerou ( na zpomalene zabery uz jsem byl ke konci serialu alergicky ), male autenticnosti nemeckych bojovych vozidel a tanku. Ne vzdy jsem take veril scenari. Celkove ale musim rict, ze je to vskutku povedeny serial, hlavne v porovnani s tim, co vznika u nas... (26.11.2007)

Komorní válečné drama odehrávající se někdy mezi lety 1941-1943 je mikrokosmem velitelství divize a prostředí trestného praporu, kam byli zařazováni ti, na jejichž životě nebyl příliš velký zájem a byli proto nasazováni tam, kde to nejvíce připomínalo potravu pro děla, miny, tanky či jiné nástroje válečných jatek. V ruském případě šlo o tvář zvláště odpudivou, protože trestáni byli až příliš často ti, kteří patřili k nejlepším a doslova Stalinovi navzdory zachránili Rusko před nejhorším ponížením v jeho novodobých dějinách, jdoucím daleko za limitu, k níž se kdysi velmi vzdáleně přiblížil Napoleon I. Syrovostí přístupu, věcností při pohledu na příslušníky policejního ministerstva NKVD (velmi připomínajícími tu nejhorší verzi StB našich padesátých let), ale i citlivou individualizací vyšších důstojníků divize nebo lidí v týle připomíná TRESTPRAP (to je doslovný překlad ruského zkratkového názvu) MASH. Ta obdoba je ovšem velmi vzdálená, protože více než 200 dílů čítající americký seriál se soustředí na takřka mírový život nemocnice a přerůstá do širší dobové sondy demokratické americké společnosti prožívající šok z vietnamského výprasku. Všechno, co bylo možno dříve slyšet jako pokradmé poznámky kdesi stranou nebo v náznacích poučenějších próz ruských předních spisovatelů (např. Šolochovův OSUD ČLOVĚKA) je tu věcně a bez příkras podáno jakoby na tácu. Vlastenectví, které prostupuje i tyto zavržené, nevyznívá hluše, protože Hitlerovi se podařil svého druhu zázrak: přesvědčit ruského i obecně sovětského člověka, že může existovat rozvrat a brutalita ještě větší, krutější a bezuzdnější než byla ta, kterou ztělesnil ve své ponuré osobnosti někdejší zločinecký diktátor z Kremlu. Jakkoliv lze dílu vytýkat řadu dílčích nedodělků, syrovost záběru, mimořádná kvalita hereckých výkonů, ale i režie a scénáře - uznalou zmínku zaslouží i úvodní motiv ostnatých drátů - převládá. Hrůza a děs, ale i lidství a solidarita mezi politickými a lidmi ze skutečného dna sovětské společnosti jsou tu alespoň pro mne představeny v celé své strašlivosti. Snad také jako konečně skutečná katarze nešťastné největší evropské země, trestané v minulém století režimy, jež si nezasloužila, a krvavými konflikty, po kterých nikdy netoužila. Právě tudy zřejmě vede dokončení cesty ruské společnosti do Evropy, z níž nikdy nevyšla a jejíž je již druhé tisíciletí přirozenou součástí. (26.07.2010)

Realistický pohled na útrapy sovětských vojáků sloužících v trestných praporech. Dobře zahrané rozdílné charaktery postav, se kterými se rychle seznámíte. Namátkou vybírám charismatické individuality Glimova, Tvěrdochlebova a popa Mendělejeva. Hvězdu strhávám za zpracování bojů, rozpočet byl asi bohužel dost nízký. Neustále zpomalované záběry při dramatických či bitevních scénách mi trochu lezly na nervy. Přestože jsem větším obdivovatelem ruských vojáků než amerických, Bratrstvo neohrožených je pro mě co se týče válečných seriálů nepřekonatelné. Nezbývá než vzdát těmto mužům čest. Jako velice příjemný bonus doprovází seriál krásné ruské písně... (24.03.2009)