Jana Eyrová

Na románech Charlotte Brontëové a Jane Austenové se nejvýše cení zachycení dobové atmosféry. Stejné je to, alespoň podle mě, s filmy podle nich natočenými. Příběhy jsou obyčejné, v případě Jane Eyre se nedá mluvit ani o nijak skvělých hereckých výkonech. Viktoriánská Anglie na mne ale dýchá z každého obrazu. (18.12.2010)

Velmi dobře a poutavě natočená adaptace knihy Charlotte Brönteové o dívence, která musí bojovat s osudem, jenž není vždy ten nejlehčí. Mně osobně se sice moc nelíbila hlavní představitelka, to ale vůbec nic nemění na tom, že tato adaptace patří k těm povedeným. Hudba: Claudio Capponi & Alessio Vlad (31.05.2010)

"Navzdory skvělému režisérovi je pro mě tahle adaptace mého oblíbeného románu zklamáním. William Hurt opravdu není "divoký vulkán" nýbrž naprostý flegmatik." Tak část tohoto komentáře jsem napsala asi tak před půl rokem. Trochu jsem změnila názor. Zklamání to není, je to jen jiné vyprávění než jak bych si ho já představovala. Když se člověk oprostí od "svého ideálního vidění" a dovolí i výklad jiný, může být i mile překvapen. V příběhu opravdu nelétají vášně a hromy a blesky, režisér spíš všechno vsadil na klidnou, melancholickou notu a podle toho vybral i představitele. Jane v podání Charlotty Gainsbourg je vnímavou a citlivou dívkou, Rochester Williama Hurta tedy opravdu není "vulkán", ale zklamaný, unavený - občas ironický, ale vlastně milý člověk. Oba herci k sobě ale byli vybráni dobře. Velkou výtku mám ale ke způsobu sestřihu filmu. V tomto směru se mi daleko víc líbila verze z roku 97. Tam (přestože na to měli cca o 10 minut méně) jsem měla pocit, že mi nic nechybí a vše podstatné bylo řečeno. Tady mi zase přišlo zbytečně dlouho natahované dětství a vlastně od svatebního dne se děj hnal přímo úprkem. Zkrátka tu mám pocit nevyrovnanosti. Celkové hodnocení 70 %. (25.02.2007)

Romantické, nepřekrášlené, trochu i napínavé a tajemné × opět jen pohádka. Tento film, ač jsem ho tak čekala, nebyl podobný filmům "od J. Austenové". Tvrdá výchova sirotka, jak se z ledové dívky stala žena plná citů. Zajímavá byla zápletka s dcerou, nedcerou a manželkou zavřenou ve věži, to vyvrcholení jsem nečekala. Film byl pný citů, ať už vyřčených či nevyslovených. A šťastný happyend - bez toho by to nešlo. (10.09.2008)

Unylé, ač atmosféra měla být ponurá, špatný výběr herců, hlavně u Rochestera a jeho choré ženy - místo šílence popisovaného v knižní předloze vypadala spíš jako po proflámované noci a smích, který se měl děsivě rozléhat po domě, zněl jako ze studiové pohádky na nedělní odpoledne. Seriál si pamatuji velmi matně, ale v případě T. Daltona vím, že splňoval mé představy týkající se vizáže knižního hrdiny. (01.03.2009)