Bohom zabudnuté deti

Predstaviteľ americkej tvorby na pomedzí artu a kvalitnej komercie. Zvolená téma je ešte väčší hazard ako v Rain manovi, ale znova všetko parádne vyšlo. Ústredná dvojica je dokonalá, Oscara by som doprial aj Williamovi Hurtovi, s prihliadnutím na jeho veľmi silné obdobie v 80-tych rokoch. Nezabudnuteľná je najmä scéna vo vode, takéto jednoduché, ale silné humanistické metafory sa mi niekedy páčia viac, ako skryté, nerozlúštiteľné šifry ťažkých "artových" režisérov. (28.05.2012)

Tento film považuju za "perlu".Pamatuji, že mě zaujal už jako -náctiletou a i dnes na mě dýchá stejnou dávkou preciznosti a skutečnosti.Neuvěřitelné výkony hlavních rolí, tak skutečné, že jim věřím i ticho.Vtáhnou vás do děje a přinutí vás ho poslouchat.Přinutí vás pobrukovat si tu hloupou písničku a sáhnout si na reprobedny... Vždycky se k němu ráda vracím a vracet budu. (14.05.2011)

Tento snímek je bezpochyby kvalitní a skvělý a kdovíco ještě, jenomže já ho mám zdiskreditovaný nekritickým zbožňováním své matky a navíc nemám ráda Willama Hurta, protože vůbec neotvírá pusu, když mluví, což ještě v kombinaci s českým dabérem, který mluví jaksepatří,vypadá místy fakt divně. Vždyť je to herec proboha.Copak neumí mluvit? (21.12.2003)

...tenhle film pro mě "objevil" dvě věci...minimalistické herectví Williama Hurta a svět ticha... ...ráda bych řekla něco nového a objevného jenže u Bohem zapomenutých dětí jde čistě o pocitovou záležitost...donutila jsem se přehodnotit svoje představy o kvalitě života v závislosti na jakýchkoliv handicapech...došlo mi že emoce nejsou vůbec o tom kolika způsoby je můžeme (a spíš nemůžeme) vyjádřit...a že to co já považuju za normu chování myšlení a "bůhvíčehovšehoještě" jsou jen předsudky a neznalost věci... ...k tomu všemu skvělý W.H. jehož obličej dokáže vyjádřit cokoliv aniž by promluvil a neuvěřitelně opravdová M.M. která mluví celým tělem.. ...a pár nezapomenutelných scén...taky chcete při milování slyšet svoje jméno? (07.03.2010)

Ticho. Naprosté, nikdy nekončící ticho. Kamkoli se podíváte, cokoli uděláte – žádný zvuk. Ta představa mě znepokojuje, což je v přímém rozporu s uklidňující vnitřní harmonií filmu. Nadnášen vodou, moci se nikým nerušen oddat vlastním myšlenkám. Dokonalá vyrovnanost. Pro americké drama nevhodná, proto netrvající věčně, ale přinášející ty nejúchvatnější scény. Třeba když se Sarah (neslyšící, oscarová, krásná Marlee Matlin) uprostřed hloučku křepčících individuí celým tělem i duší oddává hudbě, kterou nemůže slyšet. Zjitřete své smysly. Zkuste vyhledat nějaké tiché místo. Žádný zvuk. Slyšíte? Važte si toho. Apendix: Jaká krásná náhoda, že Sarah s Jamesem v kině sledují Někdo to rád horké, na jehož konci zazní ono pověstné „Nikdo není dokonalý“. Pravda. 80% (13.02.2009)