Alfréde, Alfréde!

Že na sousloví ,,italské manželství" je něco víc než jen předsudky a předpojatost okolních národů, vcelku trefně odráží filmografie italského režiséra Pietra Germiho, jejímž typickým (a pro mne osobně nejlepším) zástupcem je právě tato rozverná komedie. Typově i herecky vynikající Dustin Hoffman v roli nejdříve nesmělého mládence a posléze manžela pod pantoflem, který si nevědomky vybral skutečnou fúrii a prošel domácím očistcem...Hodně zajímavá je střihová skladba, Germiho střihač často stříhá za sebe několik záběrů švenků a jízd kamery, v nichž pak dominuje pohyb jedním imaginárním směrem, což používá v sekvencích, v nichž je vyjádřena nějaká elipsa či zrychlení děje a tato nezvyklá střihová sekvence dějovou zkratkovitost dané pasáže umocňuje... Alfréde, Alfréde! je pěkný film a z našeho středoevropského hlediska mírně nadsazená komedie, která z odstupu času vyznívá docela patriarchálně - manželství je chomout, žena převtělený ďábel a muži je nejlépe samotnému... (13.01.2009)

Je zvláštní, jak rychle se "ještěsoučasné" stává "užhistorickým". Film, svým dějem nikoliv náhodou položený do doby těsně před uzákoněním rozvodu v papežské zemi, popisuje s anatomickou důsledností všechny stíny nedobrovolného soužití, zaštítěného svátostí křesťanskokatolického sňatku a dobové mravní zvyklosti a obohacené o skvěle vystižený portrét ženské fúrie. Komediální potenciál snímku do svého výkonu nejvíce soustředil a také nejlépe využil vynikající Dustin Hoffman, nezaostali však ani ostatní, zejména představitelky hlavních ženských rolí Stefania Sandrelli a Carla Gravina. Toto "manželství po italsku" je v tomto případě podstatně více woodyallenovskou férií, v níž je právě hoffmanovským přínosem její nezaměnitelně jedinečné italské zakotvení. Dobře vyznívají i letmo načrtnuté postavy všech rodičů a ještě lépe atmosféra soudobé života v soudobé italské společnosti. Komedie tak zůstává komedií, humor humorem a radost z kvalitního filmu radostí ze skutečného uměleckého díla. Myslím, že to platí i dnes, takřka čtyřicet let po prvním uvedení tohoto zralého filmu předního italského režiséra své doby. (13.08.2009)

Dustin Hoffman šikanován Stefaniou Sanderli! No takové něco si mohl vymyslet akorát Pietro Germi. 2 roky před svou smrtí točí génius vztahů muž-žena tuto komedii, která se jakoby nesměle rozjíždí, ale pak je to masakr. Nenajdete tam takový brilantní humor ala Svedená a opuštěná, je to spíš tragedie s roztaženou hubou. Film je perfektně zahraný, ta myšlenka je skvělá i když chvílemi děsivá " Já ji nenávidím....Proč udělali tuhle věž?... Další den jsem se pokusil jít dál... byl jsem v baru...byl jsem na svobodě!". Jakoby Pietro chtěl celému světu říct: Milovali jste tuto hrdinku mých filmů ale teď se dozvíte pravdu. Je to mrcha, která žere rybí hlavy, pobíhá po bytě v kalhotkách a buzeruje služebné. Souložit s ní musíte právě od 10.30 kdy má zvýšenou plodnost. Zničila Dustina Hoffmana a zničí i vás. Taková je Stefania! Anebo to myslel jinak? Zeptejte se ho až zhebnete. (05.02.2010)

Celou dobu jsem nesmírně bavil, co dokáže s chlapem a jeho životem vyčarovat ženská. Já to říkám pořád, ženy jsou nej bytosti na planetě, ale tenhle film by měl sloužit jako zdvižnej prst nám mužům a pustit ho chlapovi v momentě kdy se rozhoduje se žádostí o roku, nevím, nevím. Samozřejmě film je komedie, takže je tady x věcí vyhnáno do extrému a Dustin co by moula je jedinečnej a je úplnej brouček. Ze všeho nejvíc mě bavili ty jeho ironický hlášky zejména kontext zavřenýho Monte Christa plánující utěk a snahu Alfréda útect od své ženy neměl chybu. Nebo výlet do hor se svou ženou "čekal jsem že to bude strašný, ale předčilo to i moje nejhorší očekávání" a následný teatr. Stejně tak když se Stefania u oběda dlouze koukne na Alfreda a řekne "miláčku dal by si mi svou hlavu". Ona i otázka "komu by si dal svou ledvinu mě nebo svýmu tátovi? patřila do kategorie smrtících, nicméně tady si Dustin z odpovědí poradil grandiozně. Po tomhle filmu se při pohledu na ženskou musí nejeden chlap rozklepat strachy. Zábava od začátku do konce. (23.04.2018)

Dnes už poněkud vyčichlá satirická komedie, ve své době jakýsi zábavný útok na italské rozvodové zákony, na instituci manželství, nebo na svérázné představy o morálce. O něco málo víc se mi líbil režisérův poslední film, sarkastický "Rozvod po italsku", ale filmů na toto téma bylo natočených jistě dalkeo víc. Germimu však nelze upřít že zde šikovně využil Hoffmanovi popularity (do té doby vynikající tituly jako, Absolvent, Malý veký muž nebo Strašáci) a udělal dobře, bez něj by byl film mnohem hůře stravitelný. (19.01.2010)