Tri spomienky

Nostalgické ohlédnutí za první láskou a přátelstvím i bilancování na prahu středního věku. Vzpomínky na blažené i všední dny - jizvy na duši zůstávají... Desplechin umí jako obvykle natočit přesvědčivě i situace na hraně. Vše táhne Amalric, režisérovo alter ego (zde o deset let mladší), ale i ostatní jsou velmi dobří. (90%) (26.09.2015)

Film celkově na velmi vysoké úrovni (kamera, režie, herci atd.) a celkově rozhodně sympatický. U mě ale nastal jeden zásadní problém, totižto že od chvíle, kdy se film začne věnovat Esther, už to dál nežeru, respektive přestávám jít s hlavní postavou Paulem, nerozumím mu, nevciťuji se do něj, protože mě narozdíl od něj Esther sama o sobě vůbec nefascinuje, žádná láska na první pohled nepřichází, přičemž ale jakoby s tímto Despechin zásadně počítal, vše vsadil na tuto "automatickou" přitažlivost představitelky Esther pro jakéhokoli diváka. Asi proto se bohužel tvůrci nevěnují nijak zvlášť nějaké názornější explikaci její postavy a dějovým či situačním budováním její pozoruhodnosti. Místo toho občas ve vnitřním monologu Paula zaslechneme, že prý je drzá, výjmečná, samozřejmá a kdoví jaká, ale to taky spíš až v poslední třetině filmu.. Já jsem tedy s Paulem emocionálně nešel a film mi proto připadal dost "pouze odvyprávěný" a přitom taky trochu odnikud nikam. Druhá věc pak je, co si počít s postavami, které, přestože jsou samozřejmě nezralé atd., se chovají tak evidentně sobecky, nepromyšleně, nezodpovědně, "morálně nekoherentně".. Ani jedna z postav v sobě vedle toho nemá nic dalšího a natolik sympatického, aby to vyvažovalo tuto směs puberťácko-nihilistické a znuděně-promiskuitní do-sebe-zahleděnosti a nesvéprávnosti. Nemůžu to bohužel brát ani jako nějakou kritickou zprávu o čísi generaci, protože reflexe po letech z předposlední části filmu je vlastně... trochu plačtivě bezzubá (a pro mě emocionálně nevěrohodná, jako celý vztah Paula a Esther). (16.02.2016)

Takové divné... 1) Intelektuálně říznuté dialogy občas překvapily. 2) Svérázně sestřižené scény podtrhly fabulační rozpaky, kterými dílo trpí. 3) Ta Paulova holka Esther je neobyčejně protivná husa...holt amantes amores. 4) Nejlepší na filmu jsou pěkní kluci: 21letý Quentin Dolmaire (Paul, hlavní role), 17letý Théo Fernandez (bratranec Bob), 28letý Benjamin Siksou (Serge), 25letý Pierre Andrau (zrádce Kovalki), Raphael Cohen (Pavlův mladší bratr Ivan). 5) Natáčelo se v Roubaix, v okolí Lille, v Paříži, v Saint-Germain-en-Laye, dále pak v Bělorusku a Tadžikistanu. 6) Výstižný koment: Vitex***, dunbar**. (02.06.2018)

Každý starší člověk vzpomíná a některé vzpomínky bolí celý život, Dokonce tak, že i po letech nezapomene na zradu kamaráda. A že některé lásky přetrvávají celý život, i když jsou dost rozporuplné. A právě tahle rozporuplnost mladičké Esther, její lehkovážnost a zas najednou její ohromná psychická traumata někdy působily až nevěrohodně. A třeba pasáž o židovském dvojníkovi, kterému poskytl v Bělorusku pas, mi z celého příběhu vyčnívá jako nadbytečná. V každém případě se na Esther dobře koukalo, lepší tři hvězdičky. (13.04.2018)

Kdyby se ten film tolik nesnažil o to, aby měl nějakou uměleckou výpověď, kdyby se více hrálo na příběh, který je sám o sobě dobrý, tak jsem ochotný tomu filmu dát víc. Líbí se mi prolínání v čase, ale dlouhé záběry, střihy, které mi nějak moc neseděly... Herecky ale nemám moc co vytknout. Mladí i starší herci skvělí. (18.08.2016)