Střelba na psy

Působivé drama na motivy skutečných událostí; silné, emotivní téma v tomto případě dokáže vyvážit nedostatky filmu. Děj je roztříštěný, herecké výkony nikoliv špatné, ale ničím výjimečné - snad je to dáno celkovou nepropracovaností postav, neuškodila by jim hlubší psychologie. Ovšem prostředí se jeví naprosto autenticky, hudba je docela příjemná a příběh v předvídatelném závěru dokáže chytit za srdce a vehnat slzy do očí. Nelze si nepoložit otázku, kde se ta nenávist v lidech bere, proč mají potřebu likvidovat ty, co se byť i jen nepatrně liší... 75% (15.06.2009)

Shooting Dogs je celkem syrově a bez příkras natočený film, který nutí k zamyšlení. Mám trochu pocit, že si západní divák "vystačí" s filmy o Holocaustu, a genocidy odehrávající se za hranicemi Evropy ho až tak nezajímají. Proto si myslím, že je důležité točit filmy jako je tento. Dobře to vystihla postava novinářky, která prohlásila něco v tomto smyslu: "Při reportážích o masakrech v Bosně jsem každou mrtvou ženu obrečela, ale tady je to jiné. Tam mi každá mrtvá žena připomínala mou matku, protože byla bílá". Trochu cynické, smutné, ale asi pravdivé. Jinak souhlasím s komentářem uživatele Enšpígl. (26.04.2016)

Pokiaľ vo filme Hotel Rwanda opisovali udalosti počas genocídy v Rwande podľa skutočnej udalosti, aj keď to kvôli atraktivite, či cenzúre upravili, či očačkali, tak to bol výborný film a hlavne dôveryhodný (ta dôveryhodnosť je aj tak relatívna). Žiaľ v tomto filme okrem iného si dali tu prácu propagovať pedofilnohomosexuálnu organizáciu, ktorá nejedenkrát v minulosti sama páchala genocídy (okrem iného aj zneužívanie nielen detí a nielen sexuálne). Rozhodne som nemal po pozretí taký dobrý dojem ako po filme Hotel Rwanda. Pri pozeraní a počúvaní pánbičkárskych vymývačok mozgu mám podobné pocity ako keby som bol v sanatóriu, kde chodia ľudia s nevyliečiteľnými chorobami dožiť a mal by som sa na nich pozerať okamihy pred smrťou ako trpia a choroba ich požiara za živa. (25.03.2016)

O dění ve Rwandě kolem roku 1994 se toho natočilo celkem dost. Hotel Rwanda, Někdy v květnu... a taky tohle. Pokud jste viděli kterýkoli z nich, není v zásadě důvod koukat na ty další. Jedni černoši tu mačetama sekají jiné černochy. Modropřilbáci na to čučí a nedělají nic. Francouzi pošlou legii, ale jenom pro svoje občany. Ve všech filmech se trochu stereotypně vysvětluje, že jsou vlastně všichni stejní a tak trochu i naznačuje, že za to můžou bývalí kolonizátoři (což byli Belgičani). Tady se k tomu přidává i dost nudy, vcelku nezajímavé osobní příběhy a taky křečovitá snaha neukázat žádné opravdové násilí. Protože mám volnou chvilku, dovolím si sem dodat drobné doplnění, které se do filmů nějako nevešlo Tutsiové fakt ve Rwandě dřív vládli Hutům. Sousední země (Burundi) byla a je úplně vedená Tutsii. Ve Rwandě se nedošlo před rokem 94 k žádné demokracii a pluralitě, po převratu tam vládli Hutuové a do toho jela občanská válka s Tutsijskými miliicemi, které operovaly částečně z Konga. Ostatně, vraždění Tutsiů dost nástup těchhle milic urychlilo a nakoec celou Rwandu dobyli, (23.10.2020)

Já nějak tu Rwandu nedokážu přenést přes srdce a vlastně každý film, který jsem o ní viděl, hodnotím pěti hvězdičkami. Opět je to velmi neveselá záležitost, tentokrát z církevní školy (ano, zadostiučinění proti víře se dostavilo i tady), která podle očekávání nedopadla dobře. Další z řady příšerných brutalit. 90% (22.08.2017)