Maraton

"TVOJE NOHY?....MILION DOLARŮ! TVOJE TĚLO?....ZABIJÁK! :-)" Silný příběh, silné emoce, skvělý humor i dojemné scény, brilantní herecký výkon atd. atd......v tomto filmovém drahokamu je prostě vše, co dělá mnoho korejských filmů tak výjimečnými. Jedním slovem DOKONALOST.....netřeba psát víc, třeba TO VIDĚT!....."Pomůže běh jeho autismu? Motivuje ho. Neumím z jeho tváře vyčíst, co cítí. Ale když běží, vypadá jinak. Vypadá štastnější." (17.12.2014)

Nevim proč, ale tenhle film na mě nijak extra silně nezapůsobil. Výkon hlavního představitele byl ohromnej, o tom žádná, ale jinak si nemůžu pomoct, průměrné drama, na Jižní Koreu bych řekl snad až trochu nudné. Spousty zbytečných záběrů a pro mě jen pár silných scén. 87 procent mi přijde jako hodně nadhodnocených. (05.12.2011)

Zbožňuju sportovní filmy, pomalu ale jistě zbožňuju i korejské filmy a mohlo by snad z téhle kombinace vzniknout něco, co by mě nenadchlo? Asi ne. Příběh Cho-Wona, autistického mladíka, jehož jediná větší záliba se skrývá v běhu.. Film se přelévá s tím, jaký vztah k Cho-Wonovi má jeho maminka. Zpočátku je jeho jedinou oporou, ale když si Cho-Won získá i důvěru někoho jiného přichází na řadu mateřská láska a strach... Seung-woo Cho jako autista je naprosto přesvědčivý a i když jsem ho viděl teprve ve dvou filmech, bez váhání bych ho zařadil mezi nejlepší korejské herce. Marathon je jak filmem o vztahu matky k synovi, tak filmem o sportu, ale hlavně je to film o naději, o víře, o překonání zdánlivě nepřekonatelných bariér... Nádhera. (07.08.2005)

Vytvořit sentimentální sportovní drama o outsiderovi, který nakonec všem vytře zrak a překoná veškerá omezení, to je viditelně pod úroveň současného korejského filmu. Místo toho nabízí poklidně plynoucí příběh, v němž je daleko důležitější komplikovaný vztah ambiciozní matky a syna, který nikdy nedokáže naplnit její očekávání a touhy. Přesto se nakonec dokáže vzepřít hranici, která se mezi nimi vytvořila a otevřít opět cestu ke smíření a porozumění... Maraton zde tudíž hraje roli sportovního výkonu spíše okrajově, daleko více vystupuje jako zástupná metafora dlouhé cesty, která je před oběma hlavními postavami: cesty matky, jež se musí smířit s tím, že její představy ohledně Cho-wona jsou příliš sebestředné a cesta syna, která vede k odpuštění dávných křivd, které mladík postupně začíná ve svém svébytném uvažování chápat. Koneční závod je tak kontemplativní katarzí, která naplňuje daleko více než jakákoliv medaile. (11.09.2013)

S přibývajícím počtem shlédnutých korejských (samozřejmě jiho-) si uvědomuji, že jejich kinematografie je z těch všech asijských nám evropanům (a amíkům) nejpřístupnější a nejpochopitelnější. Přeci jen, jejich filmy mohou bez problémů fungovat i v našich kinech a je jen škoda, že zde nedostávají tolik prostoru, protože kvalitou euroamerickou tvorbu minimálně vyrovnávají. A to vše platí i pro Malaton, žánrový film který je nekomplikovaný a líbivý až na hranici kýče, to je však při tématu naprosto v pořádku. Tomu odpovídá i hezká estetická kamera a obdobně líbivá hudba. Navíc osobně se pokouším na maraton už pár let trénovat a ještě jsem ho ani jednou nedokončil, a to ani zdaleka nemám tak přísnou laťkou, jakou jsou tři hodiny, takže žasnu i událostí v filmu popisovaných, protože dát maraton vůbec, je strašná machrovina. (21.07.2011)