Malá Miss Sunshine

(1001) Zatraceně, nikdy bych neřekla, že zrovna u filmu, jako je Little Miss Sunshine, budu potřebovat tolik času, abych si utřídila, co vůbec napsat. Na film jsem se dívala už kdysi dávno hned po premiéře a zapamatovala jsem si jenom to, že mi přišlo absolutně nepochopitelné, proč o Olive všichni říkají, že je tlustá, když ta holčička očividně není tlustá ani trochu, jenom jí nasadili falešné břicho. (Ale aby nedošlo k mýlce, tak si myslím, že Abigail Breslin podává nejlepší a nejupřímnější výkon tohoto filmu a jí s radostí vyseknu srdečnou poklonu.) Zbytek filmu mi od upřímnosti přijde tak vzdálený, jak jenom to jde. I u Juno mi vadily uměle vytvořené dějové zvraty přesně podle syd-fieldovské logiky, a LMS v tomto směru tlačí na pilu ještě mnohem víc. Jestli si se samotným institutem "indie filmu" spojuji nějaké kategorie/kvality, tak by to byla odlišnost a spontaneita, a tady postrádám jedno i druhé. Všechny postavy (kromě matky a nejspíš i Olive) jsou obdařeny trojitou dávkou typických podivínských kvalit, aby nám bylo jasné, že větší lůzry bychom doopravdy nepohledali, skoky v tónu od lehké náladovky po depresi nejtěžšího zrna jsou nečekané a nelogické, a hlavně se opravdu slepě následují všechna ta vypravěčská pravidla, která by se za daných okolností měla spíš bořit. Díky tomu je pro mě závěrečný (znovu?)nalezený pocit rodinné sounáležitosti neuvěřitelný a nedostatečně zasloužený. Pár plusových bodů dodám za to, že film depresivnímu puberťákovi přisoudil barvoslepost a tedy opravdový důvod, proč mu svět kolem přijde škaredý a neúplný. A taky za to, že se tito filmoví sourozenci mají rádi, vycházejí spolu a záleží jim na sobě, protože mám tak trochu až po krk stereotypní filmové sourozenecké rivality. (03.03.2018)

Jedním slovem sympatické. Dvěma slovy ohromně sympatické. To asi sedí nejlíp. Podivná rodinka i její počínání při cestě na soutěž krásy a tak trochu i na cestě za sebepoznáním je přesně takové. Navrch spousta inteligentních a vtipných dialogů (podle mě ne úplně nepodobných těm z Gilmorek), a k dokonalosti už chybí jen málo. (28.01.2008)

Občas z americké provenience vzejde film, který je nenápadně malý a nápadně milý (Bokovka) a jeho tvůrci nám předkládají situace, kterých bychom se v běžné produkci zřejmě nedočkaly. Komediální road movie Little Miss Sunshine není moralitou o důležitosti a stálosti rodinného zázemí, neuhání nás na kýčovitosti a laciných moudrech, tolikrát viděných v lepších - předešlých. Je sice faktem, že si scénárista jednotlivé postavy staví pěkně tak, jak potřebuje (i když to místy dře s jejich potřebami – např. proč na cestu vyrážejí všichni?). Dějově nečekejte nic objevného, přesto humor není samoúčelný a inteligentní scénář předkládá řadu skvostných momentů (klakson, kde je Olive?, dědečkovy rady ad.). O brilantních hereckých výkonech nemluvě (všichni do jednoho by si zasloužili kopat za první ligu, ale buďme rádi, že si vybírají tak příjemně hřejivé projekty), stejně jako o hudebním podkreslení. Rodinka je to ale povedená. I když přesně ta, co zákonitě přiroste k srdci. Otec všem okolo vštěpuje myšlenky o tom, jak vítězit a nespadat do skupiny looserů, matka mlčky trpí a z povzdálí pozoruje manželovu stále ne a ne úspěšnou kariéru, děda je proutník a nějaký ten čas šňupe heroin, syn si nejvíce rozumí s Nietzschem, propiskou a blokem, protože už devět měsíců nepromluvil ani slovo. A ještě strýc Frank, kultivovaný gay, přední znalec Prousta a neúspěšný sebevrah. Stále jsou však lidskými bytostmi a momentálně se rozhodli udělat radost nejmladšímu členu rodiny, obrýlené a tloustnoucí Olive, která má jeden velký sen. Celá rodina se tak s různými odchylkami v nadšení ocitá v letité dodávce směřujíc na soutěž krásy, kterou se jejich dcera rozhodla vyhrát. Na přehlídce krásy (lépe řečeno přehlídce „zrůdnosti“) bude však s ohledem na figurky z mola i mimo něj všechno zašlapáno do koberce, a celá rodinka bude vypadat jako harmonicky fungující a s návratem domů bude zase o něco soudržnější!! A tak to má být.. Nadnesených, ale zasloužených 90%. (15.02.2007)

Paráda. Tenhle recept na mě spolehlivě zabírá. Do hrnce vhodíme skupinku netuctových lidí s různými úchylkami, mindráky a komplexy, pokud možno s příbuzenskými vazbami, protřepáte a necháte je společně uležet. K dochucení je navíc můžeme poslat na nějaký krajně netypický výlet, na který se vlastně nikomu nechce. Z celé minibusové famílie mě jednoznačně nejvíc nadchnul na heroinu a sexu závislý děda se svéráznýma radama do života, ovšem nikdo z jeho pěti společníků se vedle něj úplně neztratil. Snad jen Hooverovic maminka byla na zbytek grupy moc normální. Vtipné, nenásilné, úderné a chutné. Výborné. 80% (04.05.2007)

Velmi vydařené a originální rodinné drama s okouzlující humornou stránkou a s šesticí skvěle napsaných a zahraných postav, jejichž nesourodost a nucené soužití je největší doménou celého vyprávění. Jednoduchý příběh sice nijak nevybočuje z řady dalších bláznivých road movie, ale podpořen nápaditou režií a vynikajícími výkony všech herců přináší tak roztomilý a nenásilný obrázek drobných životních eskapád, že mu prostě nelze odolat a nesežrat mu to i s navijákem. Kinnear je už prověřená značka a role upjatého otce mu dokonale sedla, Carell mě opět překvapil a potvrdil svůj nemalý herecký talent a bezprostřední senior Alan Arkin prostě nemá chybu. Dohromady jim to sedlo skutečně náramně a ruku v ruce s inteligentním scénářem se podepsali pod působivý snímek, na který se i přes jeho naivitu a značnou absurditu prostě nezapomíná.. 80% (30.03.2013)