Raňajky na Plute

Tenhle film mi vůbec nesednul. Cilian Murphy má nejspíš zálibu v mužskoženských postavách, stačilo mi to s ním už v Městečku Peacock, které mě zaujalo víc. Uznávám, že je dobrý herec, avšak mně není sympatický a něčím nedefinovatelným mě dráždí. Liam Neeson má opravdu hodně vedlejší úlohu a Gleeson s Reou se v příběhu doslova jen mihnou. Jméno Neil Jordan pro mě navždy zůstane zapsáno zlatým písmem díky Interview s upírem, na Snídani na Plutu chci co nejdřív zapomenout. (07.10.2012)

Verdikt: Film jsem viděl s českým dabingem, což NIKOMU NEDOPORUČUJI, již tak (záměrně) přehrávajícího Murphyho totiž doplňuje nesnesitelný hlásek, který vydrží do konce poslouchat snad jen masochista, díky tomu byl hlavní hrdina nesnesitelný, chápal jsem jeho rodinu, která ho vyhodila, nechápal jsem ty, kteří ho nezastřelili, když mohli atd., což výrazně ovlivnilo mé hodnocení. Ale stejně Cillian umí! (09.07.2007)

Neil Jordan mě trochu překvapil, protože tahle trans-pohádka sice obsahuje dost vážných momentů, ale přesto je výrazně humornější, než bývá u tohoto Ira zvykem. A začíná to hned půvabnými titulky doplňujícími rozhovor dvou červenek. Také klobouk dolů před tím, co tu předvádí Cillian Murphy, rozhodně tu není jen jako věšák na poněkud extravagantní oblečení. Asi to nešlo jinak, ale pokud by to nebyly jen takové fragmenty z jednoho nenormálního života, ale celistvý příběh, mohla to být opravdu paráda. (06.03.2010)

Je málo filmů, které mě posadí na zadek a příběh Patricka "Kitten" Bradena mezi nimi našel své místo. Citlivě odvyprávěná touha po identitě a potřebě lidské blízkosti, dožadující se naplnění dosti svéráznými, proto jedinečnými způsoby, v podání neskutečného C. Murphyho, provázená dobovou, skvěle vybranou hudbou, podtrhující poezii místy až geniálních záběrů - to je Snídaně na Plutu. Podstatu příběhu nejlépe vystihl sám Neil Jordan: "Film není pouze jednoduchým příběhem o transvestitovi - šlapce. Je to příběh o nevinnosti a proměnlivé síle představivosti a o tom, jak dobro mění svět - pokud to jen jde". Tak tak, i červenky to vědí:-) (26.03.2010)

Začínám věřit, že s Neilem Jordanem se vlním na stejné myšlenkové kmitací frekvenci. Jeho Interview s upírem je jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla, a o Snídani na Plutu se dá říci totéž. Na film jsem se velmi těšila, neboť jsem toužila zahlédnouti svého oblíbence Cilliana Murphyho v netypické roli transsexuála, a výsledkem jsem byla tolik ohromena, že jsem se skoro nemohla zvednout ze sedačky (v téměř prázdném kině - nechápu). Jednotlivé epizody byly tak silné, že jsem div nekřičela, slzičky se dostavily několikrát - ale za tyhle jsem se vůbec nestyděla. O hlavní postavu Patrika jsem se celou dobu nevýslovně bála - zkrátka to vypadalo, že to s ním nijak dobře dopadnout nemůže. Cillian ze sebe opravdu dostal, co jen mohl, a vyčítat mu přehrávání v případě této role je myslím nemožné - vždyť onen způsob vyjadřování a jednání by byl myslím pro tento typ postavy "nutný". Ostatní epizodní roličky zahrané taky skvěle, byť v Cillianově stínu, ale musím zmínit aspoň Gavina Fridaye, jež mě velmi pobavil svým podáním zpěváka Billyho Hatcheta. (29.03.2007)