Doodlebug

První z Nolanových zacyklených filmů, připomínajících svou stavbou Escherovy obrazy nebo Droste efekt, je atmosférická kafkárna s černohumornou pointou, hrající si podobně jako Memento s diváckým očekáváním ohledně toho, kdo je padouch a kdo hrdina (resp. kdo představuje zdroj ohrožení a kdo je ohrožován). Odstranit hlavní zdroj strachu tou nejpřímočařejší metodou nemusí být vždy ten nejvhodnější způsob, jak se "překonat". (10.04.2007)

Nolan ukazuje už na své kraťoučké prvotině svůj nezměrný talent v nastrojování temné atmosféry. Jeho Doodlebug představuje jakýsi mysteriózní koloběh života a strachu, člověk se bojí toho, co nechápe a vidět svou zmenšenou verzi běhající po pokoji jako myš určitě je k nepochopení. Zvířecí instinkty ho tak vybízejí k lovu, ale v zápalu boje si vůbec neuvědomuje, že i on sám může být uloven... S perfektně zvolenou hudbou se jedná o pěkný úvod do kinematografie jednoho budoucího velikána. PS: Ne nadarmo se mi při sledování vybavil Schopenhauerův citát "My si jen myslíme, že jsme pány ve svém domě"...8/10 (10.08.2008)

Působilo to na mě spíš takovým Lynchovským dojmem, ale pokud je právě tohle Nolanův debut vůbec se nedivím, že tímto započala jeho režisérská kariéra ve velkém. Sice je to takový prapodivný styl a vizuál, který mi k němu úplně nesedí a celé to vyhlíží jako nevídaná psychologická jednohubka, mě to potěšilo a jestli má v sobě Doodlebug ukrytý hlubší význam, to už nechám na chytřejší teoretiky než jsem já. (27.06.2015)

Takto tedy Nolan vstoupil do filmového světa? Někteří začínají pomalu a zlehka, jen ti nejlepší se dostanou na vrchol. Nolan si hned ze začátku hází laťku takto vysoko a nutno říct, že se mu ji vždy podaří přeskočit a je opět o něco výš, než předtím. Černobílý obraz a vynikající tajemná hudba dodávají Doodlebugu ten správný říz, celkový dojem je pak neskutečný. Když pomyslím, že takhle začínal jeden velký režisér, tají se mi dech, že můžu vidět jeho prvotinu. Pointa je skutečně chytrá a její vysvětlení už tady mnohokrát zaznělo, takže já se k tomu nebudu nijak zdlouhavě vyjadřovat a s radostí se přidám k názoru ostatních. (15.07.2013)

Keby to niekto natočil dnes, už by mi to originálne nepripadalo, ale na rok 1997 to je ešte ako tak fajn. Najprv som myslel, že je to o paranoikovi, ktorý sa snaží zničiť svoj tieň, potom ma prekvapilo, čo sa z toho vykľulo. Je to ako obraz zrkadla v zrkadle. Už tu bolo vidieť, čím sa asi bude vyvíjať jeho kariéra, skúmanie reality, ilúzií, snov, dobrých a temných stránok mysle. Nolan svojím spôsobom dáva pohľad do mysle rôznych indivíduí, ktorí môžu byť pre bežných ľudí nepochopiteľní a ich bláznovstvo si nevedia vysvetliť. Ja u Nolana bojujem, lebo mám pocit, že počas svojej kariéry je z časti neoriginálny, len využíva pár vychytávok, ktorých sa iní nechopili tak, ako ich vie on spracovať. Toto bolo originálne, ale vystihlo to len ten môj aspekt strachu, ďalej číhania, teda možno aj iných ľudí, ale nič viac a to mi u Nolana často chýba. Príde mi, že nevyužíva svoj potenciál a aj keď jeho veci vyznievajú originálne, nanešťastie skôr skĺzavajú k plytkému hlavnému prúdu. (13.11.2012)