Producenti

V rámci Febiofestu to nejlepší, co mohli nabídnout, když už to nedali do normální distribuce. POMO se mýlí, když předpokládá, že Mel Brooks napíše a vyprodukuje něco jiného, než čirou parodii, takže na Chicago nikdo nechtěl navazovat. I tento remake je jeho dítkem. Nathan Lane je naprosto úchvatný, Broderick na jeho obvyklou bídu překvapivě dobrý a Uma hraje švédskou blondýnu s velkou chutí. Ferrellovy eskapády a jeho loutkoví holubi jsou správně praštění, sem se to víc než hodí. A poznámka - vyslechněte písně během titulků a na konci očekávejte krátký bonus i s Melem. (07.04.2006)

V některých momentech neskutečně podmanivý muzikál, ve kterém jsou úchvatné především taneční výstupy, ¨jenž dávají vzpomenout na to nej z klasických muzikálů. Písně jsou bohužel často mnohem delší, než je únosné (MNOHEM delší) a nevyvážené podání jednotlivých scén také výsledku nepřidá (Nathan Lane je až příliš teatrální a často svou snahou naprosto míjí terč). Fantastický je naopak Matthew Broderick a výborně zahrané jsou i mnohé vedlejší postavičky (těm kraluje fašistický Ferrell a teplý Gary Beach). Škoda zbytečného natahování, občasné vulgarity a křečovitých vtípků (ve filmu ohromné kvantum vtipných nápadů, ale funguje tak polovina). Chvílemi Producenti doslova čarují atmosférou, ale často je to spíš taková malá neškodná zapálená prskavka... (30.01.2006)

Ano, s MelBrooksovou klasikou se tohle opravdu nedá srovnávat, přesto je to tisíckrát vtipnější a řemeslně zpracované, než totéž na prknech karlínského divadla. Ale stejně si nemůžu nevzpomenout na skvělou hitlerovskou kreaci Willa Ferella. Nebýt té rozvleklosti, mohl film dostat i 3*, takhle o jednu méně. (18.03.2008)

Celkem se mi tenhle snímek líbil. Písníčky byly sice trochu zdlouhavé, ale zase aranže a taneční kreace byly na úrovni, stejně tak jako herecké obsazení. U mě samozřejmě vyčníval vynikající Will Ferrel, záruka humoru : ) No a nejlepší část filmu pro mě bylo samotné představení muzikálu, to mě dostalo do kolen ..... heil myself !! (14.10.2007)

Hned v prvních sekundách příběhu se divák ocitá na Broadwayi, mezi svítícími neony, v úvodním oslnivém hudebním čísle. Muzikál producenta Maxe Bialystoka (jméno jako parafráze na mocnou kliku evropských uměleckých imigantů) Funny boy (adaptace Hamleta!) se stává totálním propadákem a starý lišák se musí poohlédnout po něčem novém Elementární příběh shánění peněz a představitelů pro nový (nejhorší) muzikál se stává lehce plynoucí fraškou tu a tam proloženou hudebními čísly. Producenti jsou životním projektem Mela Brookse – kromě filmu z roku 1968 existuje i broadwayský muzikál z roku 2001. Brooks napsal scénář filmu, hudbu i texty zpívaných čísel a celý film také, jak jinak, produkoval. Rukopis zkušeného autora filmových parodií je na Producentech velmi znát. Herci celou dobu dokonale přehrávají (všechny postavy filmu jsou pouhé karikatury, načrtnuté podle několika základních vlastností), občas se objeví nějaká ta citace (muž na střeše – Ghost dog, scéna u soudu – Tanec v temnotách, Kafkova proměna jako scénář k muzikálu), film je naprosto nekorektní k často tabuizovaným tématům (nacismus, homosexualita, staří lidé), některé scény jsou absolutně nekoherentní k veskrze pozitivní, usměvavé a „dokonalé“ hollywoodské muzikálové tradici. Neonacistický muzikál Jaro pro Hitlera s ultrazženštilým homosexuálem v hlavní roli je ostatně příkladným pro všechy zmíněné kategorie. Hudební čísla jsou do detailu propracovaná, choreograficky originální (bíle natřená kancelář, účtárna, pochod babiček), s velmi dobrými texty (časté opakovaní elementárních struktur, slovní hříčky). Celý film se vnímat jako sarkastický pohled na chod showbyznysu i jako parodii typických prvků daného žánru. Především je to ale „rozesmívající“ dílo, jehož ztřeštěným fyzikálním zákonům se krásně podléhá. (27.03.2006)