Povodeň

Další příjemné překvapení od ČT a Strachova týmu. Asi nemá cenu psát, že kvalita je obsazením dam Jiráskové a Bohdalové zaručena. Příběh je o nejhorší přírodní katastrofě všech dob - stáří, s jeho osamělostí, zdravotními problémy, odcizenými dětmi, finanční nejistotě, už jen samotná linie přátelství dvou osamělých a odboje proti depresi důchodového věku by vystačila na příjemný film, ale život je svině a tvůrci na to díkybohu nezapomněli. (02.11.2009)

Další herecké spojení Jiřina+Jiřina náramně vyšlo. Posmutnělý příběh o osamělosti a nedorozuměních diváky ke konci skoro až dojímá a hlavně Jiřina Jirásková tu předvádí naprosto uvěřitelnou roli zahořklé důchodkyně, která má akorát silnou slupku, pod níž se skrývá její skutečná osbnost. J. Strach je prostě nová naděje českého filmu. (12.06.2007)

Příslibem jsou samotní tvůrci: režijní tvorba Jiří Stracha je vyrovnaná a má vysokou úroveň a Jiří Pelant většinou dokáže ve svých scénářích odrazit celkem věrohodně realitu. V Povodni je vykreslení charakterů dvou osamocených staších žen velice zdařilé. Navíc lepší protagonistky tvůrci těžko mohli vybrat. Spojení Jiřiny Bohdalové s Jiřinou Jiráskovou jednoduše funguje. Jednoduchá výchozí situace související s povodněmi se postupně dostává do obecné, ale stejně závažné roviny. (31.10.2009)

Příběh o tom, že bez rozdílu vzdělání, životní úrovně, zájmů a společenské vrstvy můžeme žít osamělé životy, které vyplňujeme důstojně- koncerty vážné hudby a jinými povznášejícími zájmy, nebo plným doznáním tíhy osudu a životních proher a méně důstojnou reakcí na ně. Ale v našich bezesných nocích jsou myšlenky stejně bolestné, ať zvolíme jakoukoli cestu vyrovnání se s osudem. Každému člověku je dána touha uniknout osamění a tak dramatická událost, jakou je přírodní katastrofa, umožní setkání dvou žen, které by si jinak jistojistě minuly a jejichž životy by tak byly, alespoň na čas, chudší o jeden rozměr. Příběh však vypráví i o tom, jak snadno může být zaměněna příčina a následek a proto by rozuzlení příběhu nemělo být vůbec překvapivé: většina by pronajala byt pro zisk a z nouze hledala útočiště u cizích. Zde tomu bylo naopak... (03.03.2011)

Strojená a vznešená paní "výtvarníková", která myje podlahy na nádraží a živelná "baba" z Karlína, milující lidi. Jedna se záznamníkem, druhá úplně sama. Příběh mi trochu připomínal "Utopím si ho sám". Velice rád jsem viděl společně alespoň dvojici ze Světáků a připomněl si, o jak mnoho více jsem měl raději Jiřinu Jiráskovou, byť druhou Jiřinu také uznávám. Jak mě film zaujal, tak konec mě rozebral. Takovému příběhu já říkám lidský. (30.04.2020)