Skafander a motýľ

BAFTA Awards - 1: Adaptovany scenar + 1 nominacia: Cudzojazycny film _______ Velmi zaujimavy pohlad na svet jednym okom ochrnuteho muza, ktoreho postihla mozgova mrtvica a pritom mi v hlave dookola bezala otazka: ,,Chcelo by sa mi este v takom stave vobec zit?" No ak by som mohol pozerat vela vela filmov, tak ano, akurat by mi bolo smutno, ze kvoli ochrnutiu by som nemohol byt nijako aktivny na internete :-) Ja ako divak som sa vdaka kvalitnemu scenaru dostal do podvedomia tohto cloveka a vdaka skvelej kamere Spielbergovho dvorneho kameramana Janusza Kaminskeho mohol vidiet svet jeho ocami. Vo filme sa snazil vdaka abecede a mrkaniu oka na ano a nie dostat opät medzi ludi a komunikovat s nimi. Pod produkciou je podpisana aj dlhorocna spolupracovnicka Stevena Spielberga Kathleen Kennedy. Film mal 4 nominacie na Oscara, zasluzene aj za kameru, scenar alebo strih. V rezii Juliana Schnabela mal silnych konkurentov bratov Coenovcov za dramu TAHLE ZEME NENI PRO STARY (2007), ktori vyhrali Oscara v kategorii najlepsia rezia. Reziser Julian Schnabel natocil v roku 2000 dramu NEZ SE SETMI s Javierom Bardeom alebo s Johnnym Deppom a v debute historicku dramu z roku 1996 BASQUIAT s Beniciom Del Torom. ______ Mathieu Amalric - (Jean-Do) +++ Emmanuelle Seigner - (Céline) +++ Marie-Josée Croze - (Henriette Roi) +++ Anne Consigny - (Claude) +++ Patrick Chesnais - (Doktor Lepage) +++ Marina Hands - (Joséphine) +++ Max von Sydow - (Papinou) +++ Produkcia: Kathleen Kennedy +++ (13.03.2010)

Velmi dobrý film, který divákovi přiblížil nástrahy života, který nemusí být vždycky tak jednoduchý. Může se stát, že nebudete moc chodit, uvidíte na jedno oko, už nikdy neřeknete jednu souvislou větu, aby vám jiný rozuměl... Vše je to velmi strašidelné a mrazivé a Julianu Schnavelovy se to povedlo vystihnout velmi dobře. Kdyby udržel svou formu, z pohledu oběti, po celý snímek a nikdy by se neodchýlil, jeho práce by byla geniálním dílem a studií života v utrpení uzavřené mysli. On se toho však nedokázal držet, takže druhá půlka filmu už není tak působivá a mrazivě reálná. Škoda, protože herci jsou skvělý a to ani nemluvím o kameře. Chybělo opravdu pramálo, svižnější tempo a definitivní uzavření do světa jednoho muže, a šlo o věčný klenot. Přesto by tento snímek neměl uniknout žádnému milovníkovi francouzského filmu, protože pro mě je to o hodně zajímavější a působivější než například životopis Edith Piaf. (23.07.2008)

Námět versus forma. Z filmařského hlediska, hlavně za tu geniální práci s kamerou, bych tomuhle filmu udělil metál. Všechny ostatní vizuální hrátky záleží na tom, jak velké empatie si dokážete k hlavnímu hrdinovi vytvořit. Opravdu nedokážu posoudit, kam kvality tohoto snímku sahají. Jednu chvíli mě uchvacuje Amalricovo minimalistické herectví, které dokáže obyčejné srdceryvné scény povznést na zcela novou úroveň, ale zároveň samoúčelné artistní výlevy na skafandry a motýly na mě působí docela chladným, ne-li zbytečným dojmem. Každopádně zvolený "cynický" úhel pohledu je v tomto žánru docela nevídaný. Za tuhle odlišnost patří Schnabelovi jednoznačné plus. 85% (18.09.2010)

Byla jsem zvědavá na příběh, na způsob pojetí a zpracování tak složitého problému. Zpočátku mě to chytlo, ale později začala být nuda, jak se dalo očekávat. Co se dá víc vyždímat z jednoho mrkacího oka než omílání abecedy do zblbnutí?! Nic proti tragédii, nic proti silné vůli či zoufalství, těžko to rozlišit. Napadaly mě možná divné otázky, např. když na něj furt táhlo z okna nebo na pláži, čekala jsem větu, že je mu zima. Film stojí čistě na fantazii tvůrců, kdo může vědět pravdu? Péče zdravotníků mi přišla až enormně přehnaná, nevěřím tak dojemné péči. Všichni byli až trapně komisní, ochotní a hodní. Kromě jiných otázek mi snímek přišel samoúčelný s úmyslem vyvolat v divákovi pocit viny za to, že je zdravý a neváží si toho. Proč by ale zdravý člověk měl řešit nějakou neznámou nepochopitelnou budoucnost? Já osobně cítím nejvíc soucit, a nemyslím si, že by o to Jean-Do nějak zvlášť stál. Poslední monolog: "Hovno, byl to jenom sen." (05.12.2011)

Stylově neskutečně vymakaná citovka s Noirtierem 21.století v hlavní roli, jen těch Valentin ho obskakuje víc. Neviděla jsem film, v němž bych se od prvních vteřin tak silně ztotožňovala s hlavní postavou. Díky kameře jsme od úplně prvního záběru uzamčeni v Baubyho těle, prožíváme jeho hrůzu a bezmoc – ne nadarmo se o syndromu uzamčení tvrdí, že je ta nejvěrnější nápodoba pohřbení zaživa. „Skafandr a motýl“ má vlastní a promyšlený styl vyprávění a dějový oblouk, který bohužel tak úplně nefunguje. Jak Bauby objevuje, že se může ze své paralýzy vymanit pomocí svých představ a paměti, i kamera přestává simulovat jeho oko a začne se rozhlížet kolem. Pro film to ovšem znamená postupný návrat k tradičnějším postupům, v podstatě rezignaci na svůj unikátní styl a ono zpočátku silné ztotožnění s postavou znatelně klesá, až ze Skafandru v poslední půlhodině nezbyde nic než obyčejné drama se slušnou kamerou a solidně okopírovaným Tiersenem. Škoda, těch pět bych bývala dala děsně ráda. PS: první titulky po snad 10 letech, které jsem dobrovolně dokoukala do konce. (19.11.2009)