Recenzie (8)
Technika „špendlíkového plátna“ je vynálezem ruského filmaře Alexandra Alexeieffa, který spolu se svou ženou Claire Parkerovou vdechoval život animacím, pro něž je charakteristické úzké propojení s muzikální složkou a rytmem. Princip nové techniky spočíval v manipulaci nasvětlených špendlíkových hlaviček (nasnímaných po jednotlivých okénkách), díky čemuž vznikal dynamický pohyb specificky tónovaných záběrů. Černobíle figury a předměty se neustále metamorfují do jiných forem a za doprovodu klaustrofóbní stejnojmenné skladby Modesta Petroviče Musorgského navozují specifické stavy strachu, stísněnosti. Alexeieff postihl hlavně tajnosnubnost ruských bylin a strašidelných pohádek, do nichž vnořil atmosféru německého expresionismu včetně některých svých nočních můr. Vedle natáčení se režisér plodně věnoval i malířské činnosti hojně inspirované Bertholdem Bartoschem (mj. také tvůrcem filmů), jehož vliv je zřetelný právě i u Une Nut sur le mont Chauve. ()
Geniální. Nedovedu si ani představit, jakou trpělivost musí člověk vynaložit, aby natočil něco takového. S každým okýnkem filmu změnit pozici půl milionu špendlíků. To je neuvěřitelný. A ještě neuvěřitelnější je, že touhle komplikovanou technikou nevyrobil Alexeieff a Parkerová statické jednorozměrné fresky, ale neustále se měnící dynamické kompozice, kterým vnutili iluzi trojrozměrnosti perfektním stínováním a prací s různými prostorovými plány. ()
Dynamické, strhující, nepřehledné. ()
Většinou filmy, které nechápu, nemám ráda. Tady absolutně nechápu, jak je možné něco takového natočit. Mít tu trpělivost, mít tu představivost a mít tu zručnost. Já bych určitě již v první hodině vytrhla úplně jiné špendlíky, špatně bych scénu nasvítila a zcela na dně svých psychických sil byl šla prát prádlo, nebo konat něco jiného mentálně nenáročného. ()
Mysteriozní surrealistická báseň! ()
Reklama