Hikaru no go

Samotná zápletka o tom, ako chlapec zakopne o dosku, v ktorej je zhodou okolností uväznený duch, ktorý sa kedysi doslova obetoval pre akúsi neznámu doskovú hru a tento duch sa začne chlapcovi zjavovať, len aby si tú hru znovu po niekoľkých stovkách rokov znovu zahral, je pre mňa absolútne lákavá a tak nejak som čakal, že ma bude baviť. Čo som už však veľmi nečakal je to, že sa z nej nakoniec stane jedno z najlepších anime, aké som kedy videl. A taktiež som ani nečakal, že kvôli tomu jedného dňa na internete začnem študovať príučky Go (respektíve akejsi neznámej doskovej hry, o ktorú som nikdy predtým ani nezakopol). Na písanie akýchsi dlhých odborných recenzií zrovna nemám dostatok chutí ani síl, preto sa pokúsim aspoň v stručnosti vyjadriť, ako veľmi sa mi to páčilo. V prvom rade pre mňa bolo nesmierne osviežujúce vidieť konečne seriál, v ktorom má každá postava svoje miesto, plnú hodnotu a psychologickú hĺbku, kedy dokážete perfektne súcitiť aj s niekým, koho ste prvýkrát videli len pred desiatimi minútami (stalo sa vám niekedy, že ste pozerali seriál, v ktorom proti sebe stálo 10 súťažiacich a každému ste priali, aby vyhral?). V súvislosti s postavami fungujú aj veci ako priateľstvá, výzvy, ciele, sny, prekážky a rivalita, čo sú vlastne najzákladnejšími prvkami seriálu - a fungujú inšpiratívne dokonalo. V druhom rade si ma získala tá neopísateľná atmosféra, ktorá vás pohltí už v prvej epizóde a nepustí ani po tej poslednej. V neposlednom rade nesmiem zabudnúť ani na animáciu, najmä teda kvôli istému faktoru. Seriál sleduje postavy po dobu troch rokov, teda konkrétne od šiestej triedy po deviatu. Väčšinu času to možno ani nepostrehneme, no keď sa dostaneme ku koncu a spätne sa pozrieme na niektoré flashbacky, je pozoruhodné, ako tie postavy vyrástli spolu s animáciou. Nehovoriac o všetkých tých svetlách, tieňoch, zmenách pozadia a uhloch kamery počas samotných súbojov - animácia je prosto vynikajúca. A veľmi dobrá je aj hudba, ktorá z nemalej časti stojí na budovaní napätia a posilňovaní intenzívnych pocitov z hier a vzťahov medzi postavami. Skrátka je to najlepšie strávených 28 hodín pozerania pri nejakom seriáli za posledný rok. Komentár pokračuje tu. (27.09.2022)

75 dílný psychologický seriál z prostředí japonských go inseiů (profesionálních žáků v deskové hře go). Hlavní dějovou linii prolíná rivalita dvou chlapcu, kteří se dostali ke go z naprosto odlišných prostředí. Otec Akiry je nejsilnějším hráčem go v Japonsku a Hikara provází od počátku duch zesnulého starého mistra. Závěr seriálu, kdy jsou již oba silnými a obávanými hráči, je klasicky japonský, neboť je nepřímo řečeno, že ani jeden z nich není silnější než ten druhý. (19.11.2007)

Kvůli existenci takových seriálů jsem začal sledovat anime... tohle je prostě žánrová dokonalost v jakémkoli jiném provedení nemyslitelná. Za drobný nedostatek by možná šla považovat jistá epizodičnost vedlejších postav, kterých je opravdu hodně a po svých pěti minutách slávy se většinou z děje úplně vytratí. V předloze jich je ale ještě daleko víc.) (12.05.2008)

Sice to nebylo tak skvely jako treba Kenshin, Noir nebo Samuraj Champloo (to je ale asi tim, ze Hikaru je urcen pro ponekud mladsi divaky), ale zase vyhledem k tomu, ze na sebe dily presne navazovaly, to je vysoce navykovy serial, ktery ma uzasnou atmosferu a pri sledovani Saie pri jeho genialnich tazich me behal mraz po zadech. Rozhodne doporucuju. (11.11.2005)

Moje první sportovní anime. Je ovšem zajímavé, že se nejedná o nějaký klasický sport, ale o deskovou hru, kterou jsem předtím vůbec neznal. Po shlédnutí musím ale říct, že jsem křivdil jak sportovním žánrům, tak i strategickým deskovým hrám. Hikaru no Go precizní seriál s napínavými souboji, dobře napsanými charaktery (především Sai) a slušným spádem. Škoda jen posledních patnácti dílů, kde se objeví i pár nezáživných fillerů. Ty mají za úkol jediné: oddálit už tak vyhrocený konec celého příběhu o kterém všichni tuší jak dopadne. Škoda. Mít tak o těch pár epizod míň, jednalo by se o totální masterpiece. Takhle "jen" za 9/10. (06.04.2009)