Hikaru no go

Samotná zápletka o tom, ako chlapec zakopne o dosku, v ktorej je zhodou okolností uväznený duch, ktorý sa kedysi doslova obetoval pre akúsi neznámu doskovú hru a tento duch sa začne chlapcovi zjavovať, len aby si tú hru znovu po niekoľkých stovkách rokov znovu zahral, je pre mňa absolútne lákavá a tak nejak som čakal, že ma bude baviť. Čo som už však veľmi nečakal je to, že sa z nej nakoniec stane jedno z najlepších anime, aké som kedy videl. A taktiež som ani nečakal, že kvôli tomu jedného dňa na internete začnem študovať príučky Go (respektíve akejsi neznámej doskovej hry, o ktorú som nikdy predtým ani nezakopol). Na písanie akýchsi dlhých odborných recenzií zrovna nemám dostatok chutí ani síl, preto sa pokúsim aspoň v stručnosti vyjadriť, ako veľmi sa mi to páčilo. V prvom rade pre mňa bolo nesmierne osviežujúce vidieť konečne seriál, v ktorom má každá postava svoje miesto, plnú hodnotu a psychologickú hĺbku, kedy dokážete perfektne súcitiť aj s niekým, koho ste prvýkrát videli len pred desiatimi minútami (stalo sa vám niekedy, že ste pozerali seriál, v ktorom proti sebe stálo 10 súťažiacich a každému ste priali, aby vyhral?). V súvislosti s postavami fungujú aj veci ako priateľstvá, výzvy, ciele, sny, prekážky a rivalita, čo sú vlastne najzákladnejšími prvkami seriálu - a fungujú inšpiratívne dokonalo. V druhom rade si ma získala tá neopísateľná atmosféra, ktorá vás pohltí už v prvej epizóde a nepustí ani po tej poslednej. V neposlednom rade nesmiem zabudnúť ani na animáciu, najmä teda kvôli istému faktoru. Seriál sleduje postavy po dobu troch rokov, teda konkrétne od šiestej triedy po deviatu. Väčšinu času to možno ani nepostrehneme, no keď sa dostaneme ku koncu a spätne sa pozrieme na niektoré flashbacky, je pozoruhodné, ako tie postavy vyrástli spolu s animáciou. Nehovoriac o všetkých tých svetlách, tieňoch, zmenách pozadia a uhloch kamery počas samotných súbojov - animácia je prosto vynikajúca. A veľmi dobrá je aj hudba, ktorá z nemalej časti stojí na budovaní napätia a posilňovaní intenzívnych pocitov z hier a vzťahov medzi postavami. Skrátka je to najlepšie strávených 28 hodín pozerania pri nejakom seriáli za posledný rok. Komentár pokračuje tu. (27.09.2022)

Pri anime dokážem pomerne rýchlo zistiť, či ma baviť bude alebo nie. A hoci sa dlhším kúskom väčšinou vyhýbam, niektorým predsa len zvyknem dať šancu, no aj to najmä na základe odporúčania. Čo sa týka Hikaru no Go, tak poviem len toľko, že už dávno som nejaký projekt nesfúkol s takou rýchlosťou a nadšením, ako práve tento. Úžasná záležitosť! (09.05.2020)

75 dílů o hraní Go? Někoho by to odradilo, ale já se fakt těšil, zvládl to velice rychle a teď chci víc. Zkuste si představit, že se budete dívat na to, jak proti sobě sedí dva hráči a pět minut jen pokládají kameny ve hře, které absolutně nerozumíte. A teď zkuste uvěřit tomu, že takové pasáže mohou být víc dechberoucí, než je třeba průchod Společenstva prstenu Morií. Sám hraju šachy a musím se přiznat, že jsem doteď go pořádně neznal a trošku podceňoval. Jenže seriál mě tak nabudil,k že si ho chci rychle někde sehnat a naučit spoustu lidí kolem sebe. Podané je to opravdu krásně, když to dokáže vzbudit takovou touhu po hraní, a to není zdaleka vše. Seriál bych doporučil hlavně těm, kdo už zažili nějaké ty turnaje, protože alespoň u mě se mé pocity z nich velmi připomenuly. Tak, že jsem po dokoukání jednoho dílu vletěl na net, abych předvedl dokonalou šachovou hru a totálně zničil prvního, na koho narazím. Jenže jsem chtěl být tolik precizní a agresivní, že mě porazil nějaký praslabý noname. Prostě tohle anime ve mě dokázalo vybudit ty emoce rivality, které jsem na turnajích bral skoro za drogu, takže pokud někdo právě zvažujete, že nemáte dost motivace ke hraní nějakých her, určitě se podívejte. Sympatické je, že seriál není nic takového, že by hlavní hrdina po třech dnech usilovného tréninku začal porážet hráče, co dřou celý život, ale musí se hezky poctivě vypracovávat. To je slušná změna oproti všem sportovním filmům a seriálům. (26.11.2009)

Sice to nebylo tak skvely jako treba Kenshin, Noir nebo Samuraj Champloo (to je ale asi tim, ze Hikaru je urcen pro ponekud mladsi divaky), ale zase vyhledem k tomu, ze na sebe dily presne navazovaly, to je vysoce navykovy serial, ktery ma uzasnou atmosferu a pri sledovani Saie pri jeho genialnich tazich me behal mraz po zadech. Rozhodne doporucuju. (11.11.2005)

Kvůli existenci takových seriálů jsem začal sledovat anime... tohle je prostě žánrová dokonalost v jakémkoli jiném provedení nemyslitelná. Za drobný nedostatek by možná šla považovat jistá epizodičnost vedlejších postav, kterých je opravdu hodně a po svých pěti minutách slávy se většinou z děje úplně vytratí. V předloze jich je ale ještě daleko víc.) (12.05.2008)