Ozvěna hor
Der Förster vom Silberwald
Der Förster vom Silberwald
Réžia:
Alfons StummerKamera:
Walter TuchObsahy(1)
Rakouský barevný film, vyprávějící romantický příběh o lidech, zvěři a horách. Líza, mladá umělkyně z Vidně poznala při návštěvě na statku u dědečka lesníka Huberta Gerolda, který ji zavedl do svého království do Stříbrného lesa, plného vzácné zvěře. Na dlouhých společných procházkách po horách a lesích naučil Lízu tento sympatický mladý muž mít oči a uši otevřené pro skryté krásy přírody. Aniž o tom hovořili, cítili oba, že je tyto společné toulky sblížily. Jednoho dne však přijel za Lízou její přítel sochař Max Freiberg. Oba muži ihned vycítili, že jsou soky. Gerold přistihl Maxe při pytlačení. Neohlásil tento jeho přestupek, protože se domníval, že je do této věci zapletena i Líza, a byl za to propuštěn z místa. Líza o tom nic nevěděla a rozladěná Geroldovou příkrostí se rozhodla odejet do Vídně. Teprve na podzim se toto nedorozumění vysvětlilo a o slavném zakončení velkého honu se milenci smířili. (FILMOVÝ PŘEHLED 16 / 1957) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (2)
LFŠ 2009 LESNÍK ZE STŘÍBRNÉHO LESA, který na "filmovce" běžel pod názvem OZVĚNA HOR (ECHO DER BERGE), je klasickým zástupcem tzv. heimatfilmu: uberkýče, který v pastelových barvách vypráví o tom, jak je to na venkově (zvlášť tom rakouském či německém) lepší než ve městě, kvůli přírodě, zvířatům a lidem, kteří na něm žijí. Pokud máte - spolu s jednou postavo filmu - za to, že "vidět opravdového orla je lepší, než vidět abstraktního umělce", nejspíš se u této kombinace přírodopisného dokumentu a klišovitého i schématického melodramatu budete úspěšně kochat krásami přírody a zvěře, bavit se a dojímat; bude to ale nejspíš "zábava" na úkor filmu a "dojímání/kochání se", protože s vámi tento heitmatfilm - jako každý "správný" kýč - uměle manipuluje. 5/10 ()
"Opravdový orel je mnohem lepší, než abstraktní umělec!" Ódy na "krásné rakouské filmy z Alp" pěla moje babička pokaždé, když si u nějaké televizní kraviny stěžovala, jak už dnes nikdo netočí pořádné filmy, takže jsem na LFŠ neodolal pokušení přesvědčit se na vlastní oči a uši, jak moc kvalitní a zábavné mohou heimatfilmy být. Po pár minutách mi bylo jasné, že nejvíc usílí bylo věnováno působivému nasnímání tyrolské přírody a dovádění místní zvěře (prostřihy na sviště!) a nejméně zas alespoň trochu uvěřitelných vztahů mezi postavami. Ty s vážnou tváří pronášejí nechtěně komické repliky a z jejich chování ční scénáristická zvůle na sto honů. Co bylo pro generaci mé babičky krásným a příjemným filmem, to je dnes především pozoruhodnou bizarností, která pro současného diváka získává úplně nový rozměr zábavnosti. Kdo miluje hory, divou zvěř, nažehlené kamizolky a chce vidět film, v němž je hlavním záporákem avantgardní sochař, neměl by váhat. ()
Galéria (15)
Fotka © Sascha-Verleih
Reklama