Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vajíčko se stalo perlou mezi hrami Belgičana Féliciena Marceaua. Po české premiéře (1964) v Městských divadlech pražských v režii Oty Ornesta s Václavem Voskou v roli Emila Magise se hrálo na mnoha dalších českých scénách. Vajíčko je symbolem dobrého bydla. Je v něm útulno. V zájmu každého průměrného maloměšťáka tedy je dostat se do něj. Jediná cesta, jak se dostat do vajíčka establishmentu, je ale popření vlastních zásad, lobbing, politikaření. Václav Voska tohle všechno zvládl s nezapomenutelnou přesností a grácií.

„Byl to nádhernej mužskej,“ řekla o něm při natáčení bonusu v pražské poetické vinárně Viola jeho kamarádka a spolupracovnice, herečka Jaroslava Adamová. Rozsáhlý rozhovor nám poskytla nejen ona, ale i tehdejší dramaturgyně Městských divadel pražských Ludmila Janská, která s Václavem Voskou na Vajíčku úzce spolupracovala. Současnou dotáčku obohatí také doyen televizní dramaturgie Miloš Smetana, autor cyklu Zveme vás do divadla, v němž léta důsledně sledoval nejlepší inscenace. Tento dodnes živý cyklus vznikl v roce 1965 a jeho podoba byla ve druhé polovině šedesátých let spjata právě s tváří Václava Vosky, jehož úvody a přestávkové rozhovory byly legendární. Jako součást bonusu uvidíte rozhovor Václava Vosky s Janem Werichem k inscenaci Sever proti Jihu, který rozhodně není jen o představení Divadla E. F. Buriana, a fiktivní rozhovor, jejž vedl Václav Voska jako průvodce cyklu sám se sebou jako s představitelem fyzika Möbia z Dürrenmattovy hry Fyzikové. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (35)

Tatatranka 

všetky recenzie používateľa

Bylo jednou jedno vajíčko, v tom vajíčku žloutek. Do té doby, než se z metafory vejce stane metafora kuřete, žloutek naráží do nakřáplých stěn, bije se s poryvy větru a sluncem prosvítajícím skrze skořápku. Televizní inscenace o jedné myšlence, ležérně existenciální, ležérně společenské, je tvarována pohlížením jednoho mimoně-prudiče. Svět se před ním rozprostírá jako panoptikum předem načrtnutých scén s jediným vyústěním, jako buňka stejnokrojů tváří, pocitů, lásky, nenávisti, jako svět hlupáků pochodujících společně směrem kupředu. Ironie a sarkasmus hlavního představitele, který skáče dovnitř vajíčka a zase ven, tu jako komentátor, tu jako hlavní aktér, karikuje svět a sebe sama - Člověka je předurčen k věčnému pohybu - klubání. ()

farmnf 

všetky recenzie používateľa

Václav Voska byl přitom a vyhrál na celé čáře. On přiznává, že čest se pro něj stala zbytečnou přítěží a úspěšně ji odolal až i nad ní zvítězil, morálku také postupně vymazal, že po ní ani památky nezbylo. I nad systémem zvítězil, nad ženou, panictvím a frajerem z Indočíny. V podstatě divadlo jednoho herce psané perem Féliciena Marceaua. Svět je jaksi pokurven, napadá mě po shlédnutí tohoto monologu Václava Vosky. Třeba v něm najdete odpověď proč. Jo a dodnes se to hraje http://www.novinky.cz/kultura/36680-vajicko-vypravi-jak-se-dostat-do-politiky.html ()

Reklama

easaque 

všetky recenzie používateľa

tato televizní verze úspěšného divadelního představení nám zábavnou formou přiblíží filozofii fungování dnešní společnosti. Tak vykoukněte ze své skořápky a nechte se osvěžit příjemnými hereckými výkony skvělých herců v čele s excelentním Václavem Voskou, kterému role padla jak ulitá. U mě má silnější 4* a samozřejmě doporučuji- [ PŘÍBĚH: 3 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()

Ej Hlemýžď 

všetky recenzie používateľa

TV film Vajíčko je na podkladě divadelní hry od autora Féliciena Marceaua, která má stále dnešnímu divákovi co říci a obávám se, že dlouho bude. Výborný výkon V. Vosky v hlavní roli. O samotné hře se praví a v podstaě touto citací film začíná :Vajíčko, ono na špičku nepostavitelné tělísko, je symbolem hradu, pevnosti ukrývající chutné sousto. Je v zájmu jedince dostat se dovnitř k němu. Cesta vede ale údolími polopravd, přetvářky, popření vlastních zásad. Je nutné vplout do bezzásadových, prospěchářských vod establishmentu s pravidly lobingu a partajničení. Ve vajíčku je ovšem pohodlno a sladko. Hlavní hrdina Emil Magis (V. Voska), je průměrným občánkem. Nepyšní se ani intelektuálními hodnotami ani vzděláním, nevyčnívá ani o píď nad bezejmennou lidskou hmotu. Jeho nespornou kvalitou je ale tíhnutí k pravdě. V první části si dokonce zcela jistě myslí, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. ()

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

,,To jsem blázen, proč jsem se vlastně oženil? Abych se dostal do vajíčka! Jenže vajíčko se uzavřelo a já zůstal opět venku!" Nerad používám tyhle anglické výrazy, ale tohle je opravdu dokonalá ONE MAN SHOW! Adaptace téhle francouzské hry s obsazenstvím Městských divadel pražských do filmové (resp. televizní) podoby s experimentálním provedením je vlastně jednou z prvních filmových vlašťovek tohoto žánru v našich končinách. Tohle je potřeba znát! Asi nejlepší ukázka hereckého mistrovství Václava Vosky, který by těch 98 minut snímku s dobrou dávkou humoru i hlubokou filosofii dokázal utáhnout klidně i sám bez přihrávajících kolegů. Divák se tady nejen baví se nad tou komickou stránkou, ale také ho to trochu nutí filosoficky uvažovat a zamýšlet se nad systémem ("vajíčkem") života a fungování světa. Jistý příběh zde přítomný je, současně prolínající se s průvodním komentářem, byť stojící spíš dlouhou dobu v úzadí. Studiová výprava je velice skromná, jako na divadelním jevišti, což vnímám jako velké plus v takovém žánru – divák tak může nerozptýleně pozorně poslouchat každou větu. Jo, a se společenskou myšlenkou: "vidíte – systém!" :o) Televizní klenot (zasloužil by si i častější reprizu), zábava na vysoké úrovni a patrně životní role Václava Vosky, herce bohužel nedoceněného tenkrát i dnes. Díky, mistře... 95% ()

Galéria (1)

Zaujímavosti (1)

  • Premiéra 3. 2. 1964, Městská divadla pražská, scéna Divadlo Komedie. (NinadeL)

Reklama

Reklama