Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vajíčko se stalo perlou mezi hrami Belgičana Féliciena Marceaua. Po české premiéře (1964) v Městských divadlech pražských v režii Oty Ornesta s Václavem Voskou v roli Emila Magise se hrálo na mnoha dalších českých scénách. Vajíčko je symbolem dobrého bydla. Je v něm útulno. V zájmu každého průměrného maloměšťáka tedy je dostat se do něj. Jediná cesta, jak se dostat do vajíčka establishmentu, je ale popření vlastních zásad, lobbing, politikaření. Václav Voska tohle všechno zvládl s nezapomenutelnou přesností a grácií.

„Byl to nádhernej mužskej,“ řekla o něm při natáčení bonusu v pražské poetické vinárně Viola jeho kamarádka a spolupracovnice, herečka Jaroslava Adamová. Rozsáhlý rozhovor nám poskytla nejen ona, ale i tehdejší dramaturgyně Městských divadel pražských Ludmila Janská, která s Václavem Voskou na Vajíčku úzce spolupracovala. Současnou dotáčku obohatí také doyen televizní dramaturgie Miloš Smetana, autor cyklu Zveme vás do divadla, v němž léta důsledně sledoval nejlepší inscenace. Tento dodnes živý cyklus vznikl v roce 1965 a jeho podoba byla ve druhé polovině šedesátých let spjata právě s tváří Václava Vosky, jehož úvody a přestávkové rozhovory byly legendární. Jako součást bonusu uvidíte rozhovor Václava Vosky s Janem Werichem k inscenaci Sever proti Jihu, který rozhodně není jen o představení Divadla E. F. Buriana, a fiktivní rozhovor, jejž vedl Václav Voska jako průvodce cyklu sám se sebou jako s představitelem fyzika Möbia z Dürrenmattovy hry Fyzikové. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (35)

Ej Hlemýžď 

všetky recenzie používateľa

TV film Vajíčko je na podkladě divadelní hry od autora Féliciena Marceaua, která má stále dnešnímu divákovi co říci a obávám se, že dlouho bude. Výborný výkon V. Vosky v hlavní roli. O samotné hře se praví a v podstaě touto citací film začíná :Vajíčko, ono na špičku nepostavitelné tělísko, je symbolem hradu, pevnosti ukrývající chutné sousto. Je v zájmu jedince dostat se dovnitř k němu. Cesta vede ale údolími polopravd, přetvářky, popření vlastních zásad. Je nutné vplout do bezzásadových, prospěchářských vod establishmentu s pravidly lobingu a partajničení. Ve vajíčku je ovšem pohodlno a sladko. Hlavní hrdina Emil Magis (V. Voska), je průměrným občánkem. Nepyšní se ani intelektuálními hodnotami ani vzděláním, nevyčnívá ani o píď nad bezejmennou lidskou hmotu. Jeho nespornou kvalitou je ale tíhnutí k pravdě. V první části si dokonce zcela jistě myslí, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. ()

HonzaBez 

všetky recenzie používateľa

"Vidíte - systém..." No mě tedy "systém" této konverzačky přišel přeci jen až trošku moc upovídaný. Zvláště v úvodu, kdy Václav Voska ve své "one man show" rozebírá, zda věta "ráno se probudil svěží a čilý" je či není podvod a poté vypráví trošku směšnou příhodu, jak se mu delší čas nedařilo přijít o panictví. Chápu, že jde čistě o televizní přepis divadelní hry a Václav Voska je přitom ve své roli excelentní. To jeho časté nastupování a vystupování z role vypravěče a komentátora celého příběhu a současně jeho hlavního aktéra pana Emila Magise mi místy připadalo poněkud ubíjející. Všechno to filosofování o tom, že "systém není před námi, ale nad námi", jako "síť rozprostřená nad jeho hlavou", a že snad ani onen systém neexistuje, protože jak mnozí říkají "vy sami jste si to zavinili, když se věci nedaří"... Jako někdy jsem si i říkal, že je to až roztomilé, jak je to pitomé..(Omlouvám se za ten výraz). A přišlo i na pasáže, při kterých jsem se (logicky) smál, až se za břicho popadal (viz hlavně tato replika: "V ministerstvu, ne neříkám že, práce není k ničemu, to ne jistě k něčemu je, ale člověk neví k čemu a to člověka úžasně uklidňuje. Žádná odpovědnost, žádný zaměstnavatel, alespoň ne žádný určitý... Na světě by bylo líp, kdyby všichni lidi byli státní zaměstnanci… Lidi nehledají práci, hledají místo, postavení."). A nakonec jsem asi i pochopil, proč ten celý dlouhý úvod o "systému" a o vajíčku, které se uzavře a člověk zůstane venku. Celé to zpracování s využitím celého ansámblu tehdejších Městských divadlech pražských, v němž postavy mládnou ale jejich představitelé nikoliv, je jistě originální a herecky má šmrnc. Nemohu si pomoct, ale za mě "příliš mnoho slov"... ()

Reklama

Marthos 

všetky recenzie používateľa

Lidé přece nehledají práci. Ráno se probudil svěží a čilý. Mládež, žolíky a vajíčko. A kde zůstal systém? Postava Emila Magise, "zkoumajícího své vajíčko", se stala do jisté míry symbolem doby. Je elegantní zevně i zvnitřku, ale ta elegance je potažena jakousi plísní, je to odpuzující i přitažlivé, výsměšné a usvědčující. Svou bezcharakternost vysvětluje velmi přijatelně, bere si nás neustále za svědky - že byste to udělali zrovna tak, že ano? - a tak nám nakonec vyrazí dech. Přizpůsobivý, neškodný život ústí do grandiózního zločinu, napsala tehdy Milena Urbanová v Kulturní tvorbě. Velmi brzy se Vajíčko ztotožnilo s hereckou osobností Václava Vosky. Při sledování inscenace si nelze neuvědomit to, co o Voskově výkonu napsal jeho herecký kolega Svatopluk Beneš – Voskův Magis byl výsledkem dokonalé symbiózy intelektu s hereckým talentem. Přestože mezi uvedením Vajíčka a Voskovou náhlou smrtí uplynulo takřka dvacet let, jako by to byl hercův testament. Odkaz, z něhož lze vyčíst Voskův postoj: společnost, jež se vyvíjí ve vajíčku svých vlastních iluzorních představ, musí nutně dojít od cynismu až ke zločinu. Prostřednictvím Vajíčka se s odstupem času můžeme dozvědět o stavu tehdejší společnosti víc než ze všech oficiálních bulletinů té doby. Jak píše Beneš, Magis ovládl systém "jak na to", což se mohlo stát motem období, které tehdy přicházelo a jemuž jsme si navykli říkat odlidštěným slovem normalizace. Voska svým Magisem nastavil společnosti zrcadlo a nebylo jeho vinou, že se společnost v tomto zrcadle nepoznala. To ovšem přenechme jejímu svědomí. ()

Tatatranka 

všetky recenzie používateľa

Bylo jednou jedno vajíčko, v tom vajíčku žloutek. Do té doby, než se z metafory vejce stane metafora kuřete, žloutek naráží do nakřáplých stěn, bije se s poryvy větru a sluncem prosvítajícím skrze skořápku. Televizní inscenace o jedné myšlence, ležérně existenciální, ležérně společenské, je tvarována pohlížením jednoho mimoně-prudiče. Svět se před ním rozprostírá jako panoptikum předem načrtnutých scén s jediným vyústěním, jako buňka stejnokrojů tváří, pocitů, lásky, nenávisti, jako svět hlupáků pochodujících společně směrem kupředu. Ironie a sarkasmus hlavního představitele, který skáče dovnitř vajíčka a zase ven, tu jako komentátor, tu jako hlavní aktér, karikuje svět a sebe sama - Člověka je předurčen k věčnému pohybu - klubání. ()

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

,,To jsem blázen, proč jsem se vlastně oženil? Abych se dostal do vajíčka! Jenže vajíčko se uzavřelo a já zůstal opět venku!" Nerad používám tyhle anglické výrazy, ale tohle je opravdu dokonalá ONE MAN SHOW! Adaptace téhle francouzské hry s obsazenstvím Městských divadel pražských do filmové (resp. televizní) podoby s experimentálním provedením je vlastně jednou z prvních filmových vlašťovek tohoto žánru v našich končinách. Tohle je potřeba znát! Asi nejlepší ukázka hereckého mistrovství Václava Vosky, který by těch 98 minut snímku s dobrou dávkou humoru i hlubokou filosofii dokázal utáhnout klidně i sám bez přihrávajících kolegů. Divák se tady nejen baví se nad tou komickou stránkou, ale také ho to trochu nutí filosoficky uvažovat a zamýšlet se nad systémem ("vajíčkem") života a fungování světa. Jistý příběh zde přítomný je, současně prolínající se s průvodním komentářem, byť stojící spíš dlouhou dobu v úzadí. Studiová výprava je velice skromná, jako na divadelním jevišti, což vnímám jako velké plus v takovém žánru – divák tak může nerozptýleně pozorně poslouchat každou větu. Jo, a se společenskou myšlenkou: "vidíte – systém!" :o) Televizní klenot (zasloužil by si i častější reprizu), zábava na vysoké úrovni a patrně životní role Václava Vosky, herce bohužel nedoceněného tenkrát i dnes. Díky, mistře... 95% ()

Galéria (1)

Zaujímavosti (1)

  • Premiéra 3. 2. 1964, Městská divadla pražská, scéna Divadlo Komedie. (NinadeL)

Reklama

Reklama