Réžia:
Brian De PalmaScenár:
Josh FriedmanKamera:
Vilmos ZsigmondHudba:
Mark IshamHrajú:
Josh Hartnett, Scarlett Johansson, Aaron Eckhart, Hilary Swank, Mia Kirshner, Mike Starr, Fiona Shaw, Patrick Fischler, James Otis, John Kavanagh, Troy Evans (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Černá Dahlia, příběh posedlosti, lásky, korupce a mravní zkaženosti. Mladá a krásná Elizabeth Short (Mia Kirshner) "Černá Dahlia" přišla do Hollywoodu, aby se stala slavnou herečkou. Nebyl to však její herecký talent, který ji přinesl slávu, ale její brutální vražda. Detektivové Lee Blanchard (Aaron Eckhart) a Bucky Bleichert (Josh Hartnett), se stávají posedlými nalezením vraha. V dalších rolích uvidíte Scarlett Johansson a dvěma Oscary oceněnou Hilary Swank. Natočeno podle skutečného příběhu. Příběh je založen na nejznámější, nikdy nevyřešené vraždě kalifornské historie. Hollywoodská herečka Elizabeth Short byla zavražděna tak brutálně, že se fotografie z místa činu nesměly objevit v tisku. (Magic Box)
(viac)Videá (4)
Recenzie (286)
BLACK DAHLIA aneb hollywoodská gotika očima nejbaroknějšího z amerických režisérů! Svůj první dojem bych přirovnal k mnohem černější verzi L.A. PŘÍSNĚ TAJNÉ (od stejného autora předlohy) nebo retro verzi 8MM, a to s lehkými ozvuky De Palmových fetišistických morytátů (DRESSED TO KILL). Oproti prvním dvěma jmenovaným z DAHLIE méně čouhá tvůrčí záměr, je enigmatičtější – tj. bohatší a přitom méně nabubřelá než Schumacherův film, na druhou stranu postrádající údernost Hansonovy adaptace, která fungovala lépe jako – přímočará – kriminálka. DAHLII by místo téměř dvou hodin prospěla více „béčková“ metráž – i přes velmi zahuštěnou narativní „mapu“, která vedle dvou základních dějových linií zahrnuje houšť vedlejších motivů a figur (s neúprosným "body countem"). Filmu by zkrátka slušela sevřenost a plynulost noční můry, protože zejména dialogové předěly (herecky plochých) hlavních postav ho zbytečně rozřeďují. Vrchol filmu [scéna klíčové vraždy, další z De Palmových variací na mord z PSYCHA] nedosahuje intenzity režisérových nejsilnějších scén (srovnej vraždu z DRESSED TO KILL) a je navíc předčasný: explikativní katarze trochu doplácí na potíže filmu s vybudováním klíčových postav, jejich uvěřitelností. Což souvisí s vůbec nejslabším článkem filmu, hereckým obsazením, z něhož je patrný marketingový kompromis. Klíčová trojice herců (hrdina a jeho dvě ženy) postrádá výraz, charisma a zralost: jakoby si děcka hrála na film noir a učila se přitom kouřit cigarety tak, aby to vypadalo „cool“ [tady je ale otázka, kde končí nedostatek a začíná tvůrčí záběr: až směšná okázalost kouření se zdá být vědomým posílením jednoho z klíčových motivů filmu, kterým je návyková iluzornost Hollywoodu a umění obecně, jež se v podání těch méně šťastných stává příliš niternou, kontrole se vymykající šmírou]. Zejména Harnett dostává své pověsti fádního a mimořádně netvárného herce (podobně jeho prolog v SIN CITY). Ale k přednostem: (1) De Palmův styl, který je oproti jeho „nejextrémnějším“ filmům více uměřený, chytře selektivní v používání jeho typických výrazových prostředků (slow-motion, subjektivní kamera, ostré úhly, dlouhé záběry); (2) expresivnost filmu přesně evokující jeho klíčové pocity: morbidní delírium číhající na periferii „továrny na sny“, horor degradace ženského těla i duše, bídu dekonstrukce mužů-voyerů, fetišistickou podstatu umění a úzkost média černobílého filmu, na který De Palma velmi šťastně odkazuje; (3) zmíněná enigmatičnost čili „náchylnost“ filmu k analýzám či třeba freudovským výkladům [De Palmu ale psychoanalýza nezajímá, jeho filmařská senzitivita je čistě "povrchová", reflexní]. DAHLIA je prostě film bohatý, byť nedokonalý, a to rozhodně platí i po druhém shlédnutí. ()
Tohle neni jednoduchy film. Ani svym dejem, ani k ohodnoceni. Ambicioznost se setkava s nedotazenym scenarem a to bohuzel fatalne. Nicmene sceny samotne jsou zvladle mistrovsky. Je jich tu nekolik z nichz se mi zatajil dech tak jako uz dlouho ne. Ackloli tedy hodne prekombinovane, zaroven velmi, velmi dobre koukatelne, zabane a tajemne. ()
TTrochu viac komplikované, aby to bolo príjemne komplikované, s velmi slušnou atmosférou a hviezdnym obsadením. Bohužial rozuzlenie nie je tak šokujúce a uspokojivé, ako si tvorcovia mysleli. Každopádne s Black Dahlia strávite príjemný večer v štýle dobovej hollywoodskej smotánky. Na to, čo naši distribútori spoza velkej mláky privážajú do kín, a na čo zabúdajú, by sa dali viesť dlhosiahle reči. Pri takomto obsadení si prečítať iba na DVD od: je hanba. ()
Hezky natočená připomínka na dnes již skoro zapomenuté noir filmy. Škoda, že snímku podráží nohy špatný scénář plný prapodivných odboček a překvapivě špatní herci, kteří si se svými postavami nevědí moc rady. Co mě ale nejvíc mrzelo je, že Palma se až po hříchu málo věnuje tomu nejdůležitějšímu, tedy brutální a nikdy nevyřešené vraždě mladé herečky. Závěrečná pointa je příliš nepřehledná a konec je celkově málo vygradovaný. Škoda, protože z takovým námětem a tak zvučnými jmény před i za kamerou, mohl vzniknout skutečný skvost. Takhle zůstala Černá Dahlia kdesi v půli cesty. ()
Soundtrack Mark Isham: 1. The Zoot Suit Riots ,2. At Norton and Coliseum ,3. The Dahlia ,4. The Two of Us ,5. Mr. Fire versus Mr. Ice ,6. Madeline ,7. Dwight and Kay ,8. Hollywoodland ,9. Red Arrow Inn ,10. Men Who Feed on Others ,11. Super Cops ,12. Death at the Olympic ,13. No Other Way ,14. Betty Short ,15. Nothing Stays Buried Forever , ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (36)
- Film presne zobrazuje slávny nápis „Hollywood“ ako nápis „Hollywoodland“. Koncovka "land" bola odstránená v roku 1949. (Arsenal83)
- Hudbu k filmu měl původně skládat James Horner, nakonec bylo rozhodnuto o Marku Ishamovi. (Terva)
- Brian De Palma nabídl herečce Rose McGowan roli Sherryl Saddon již rok před natáčením. (Chatterer)
Reklama