Bohémovia

Výborné. Tematické pokračovanie Parkerovej Slávy síce nie je tak dokonalé, no v rámci novodobých muzikálov ide o špičku. Piesne sú chytľavé a tematicky je to ešte aktuálnejšie než v dobe vzniku, Ale chápem prečo to tak vybuchlo. Muzikály mnoho ľudí nenávidí (a tu je väčšina času vyplnená spievaním), herecky chýba nejaká hviezda a príbeh je dosť depresívny (sociálne drámy proste nie sú v kurze). Columbusovi sa po rozpačitej Stepmom konečne mimoriadne podaril aj vážny film. Silných 8/10 (21.11.2020)

Vidím to, slyším to, a všechno, co po těch dvou týdnech vím je, že poslouchám soundtrack od Jonathana Larsona pořád dokola v čele se Santa Fe, La Vie Boheme a Light My Candle. Vidím to podruhé, potřetí, a všechny nedostatky filmu nahrazuje hudba. Dříve neoblíbeného herce si zamilovávám, pak zase jiného, a nakonec mi přirostou k srdci všichni. Zjišťuju, že existuje původní muzikál na Broadwayi (poslední představení 7. září 2008!), kde hráli všichni herci z filmu až na Rosariu Dawson a Tracii Thoms. Poslouchám původní nahrávku z divadla, obsahující asi patnáct písní navíc (více Santa Fe motivů!), a to mi musí stačit. Na závěr trocha nejsubjektivnějšího hodnocení: zbožňuju to. Kvůli tématu, kvůli hudbě a vůbec. A ty filmové 4* jsou za to, že toho tolik vynechali a změnili... (10.03.2008)

Muzikal o skupine umelcu zijicich na pokraji chudoby v New Yorku v poslednich dekadach 20.stoleti. Pekna hudba i texty dohromady s jedinecnosti kazdeho jedince slibuje skvely zazitek, ale i pres urcitou kontroverzi se mi nedostal pod kuzi a velky pocet postav zabiji plynulost deje, i kdyz vice nez dvouhodinova stopaz dava dost prostoru. Za zkousku to stoji. 60% (29.01.2009)

Nejdříve jsem viděl záznam derniéry divadelního představení přímo z Broadwaye. Bylo to, jako blesk z čistého nebe. Příběh mě úplně pohltil, jednotlivé skladby uchvátily, herecké provedení mě ohromilo. Zkrátka - zamiloval jsem si Bohémy na první pohled a poslech a to jsem jinak k muzikálům téměř netečný. Filmová verze, pod taktovkou Chrise Columbuse, se ke mně dostala až jako druhá. A bohužel pro ni, emoční dopad na mně už nebyl tak intenzivní. A to hned z několika důvodů. Za prvé - obrovské odevzdání se rolím a nefalšované emoce na scéně, kdy herci nehrají ale spoluprožívají každé napsané slovo, což bylo ještě podpořené tím, že šlo o derniéru - se ve filmu samozřejmě vytrácí. Za druhé - spousta písní ve filmové verzi chybí a lehce odlišné je i aranžmá většiny kousků. Za třetí - spousta věcí a zákonitostí, která funguje na divadle a přijímáme je jako úzus a divadelní zkratku, ve filmu fungovat přestává a občas se stane, že příběh působí spíš jako sled klipů, který se sice nakonec spojí do příběhu, ale ten už nevyznívá tak opravdově. A co je nejdůležitější, u filmu mi scházel ten intenzivní prožitek - teď a tady ...no day, but today... Katarze se dostavila u obou verzí, slzy jen u té divadelní. Takže bohužel pro Columbuse, ale se vší úctou k němu už za to, že se do téhle látky pustil, jeho filmová verze je jen za čtyři hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Přes to přese všechno: Viva La Bohéme! (02.03.2011)

Lapila si mě už úvodní písnička „ 525 600 minut, 525 600 tak vzácných okamžiků. 525 600. Čím můžeme měřit rok? Denním světlem, západy slunce, půlnocí, šálky kávy.. Čím můžeme měřit rok života? Možná láskou? Pravdami, které tě naučil nebo chvilkami pláče. Mosty, které spálil“ a byla jsem ztracená. Kontroverzní muzikál o životě umělců žijících ve společném bytě kdesi v New Yorku, kteří se perou s problémy, které život přináší 525 600 minut ročně. AIDS, drogová závislost a nedostatek peněz na nájem, ale život je naštěstí i láska, přátelství... P.S. Dost mě pobavil i text „ . za empatii i extázi, Václava Havla, Sex Pistols.“ (26.07.2006)