Ako sa krotia krokodíly

Asi bych se měla v rámci spravedlnosti a lásky k Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny zamyslet nad tím, jestli na Krokodýlech není přece jen něco dobrého. Ale upřímně řečeno nemám náladu hledat v kupě hnoje minivalounek zlata, který tam navíc vůbec nemusí být. Marii Poledňákové se podařilo vstoupit do jedné řeky dvakrát díky zmíněným dvěma filmům, takže je zřejmě nakonec logické, že třetí pokus skončil utonutím. Etzlerovi a Timkové se zoufale nedostává chemie, která tak skvěle fungovala mezi Němcem a Preissovou, hudba je vlezlá jako jehovisté u dveří a příšerná, že se to vzpírá jakémukoli popisu (ten, kdo zavraždí Dana Nekonečného, pokud možno pomalu a brutálně, u mě má panáka), a dětští herci mi vnukávali myšlenku, že Herodes byl vlastně docela sympaťák. Kdyby aspoň byli potichu, ale většinu času byl ten film tak hystericky uřvaný, že jsem byla nucena utlumit si smysly rumunskou kořalkou, českým pivem a hlasitou konverzací se spolutrpícími, protože jinak se tomu v autobuse na cestě z dovolené prostě uniknout nedalo. Kocovina sice byla slušná, ale zdaleka ne taková, jako kdybych se na to donutila soustředit až do konce. (27.08.2007)

Je lepší k tomu přistupovat jako k filmu, kde hlavní hrdinové upomínají protagonisty dvou proslulých televizních filmů Marie Poledňákové, než jako k jejich pokračování. Film sice většinou balancuje někde na hranici mezi komedií rodinnou a bláznivou, ale je tu i pasáž jako ze seriálu Záchranáři, o množství nadbytečných motivů, ze kterých bych měl v hlavě zmatek, kdybych o nich začal přemýšlet, nemluvě. Ale celkově je to vlastně docela dobrý film. (09.02.2006)

Nebolo to také strašné. Bolo to lepšie ako kopec iných komédií, ktoré na Vianoce pozeráme. Ibaže si spomíname na tie predtým, na naše detstvo a zábavu na dedinách. Na časy keď sme nesedeli celé dni pred počítačmi a televízormi a dedov čo otužujú deti pod studňami. Každopádne to ani zďaleka nedosahuje úroveň predošlých komedií. Asi sa to jednoducho nemalo stať a už vôbec sa to nemalo snažiť až tak kopírovať geniálne originály. (02.01.2008)

Pravděpodobně to měl být zábavný film, ale nikoli někde, nýbrž prakticky všude nastala chyba. Pitomý děj se snoubí s chaotickou prací patrně zdrogovaného střihače, rádoby veselé scény zaujmou vysokým stupněm trapnosti a uvěřitolnost čehokoli je pouhým snem paní režisérky. Navíc nesmyslné chování postav nasvědčuje tomu, že se mimozemšťané usídlili při natáčení na place a v nestřežených chvílích upapávali všem přítomným části mozku. Svým milovaným nepřátelům však musím tento snímek samozřejmě vřele doporučit jako kouzelné zakončení nevšedního dne. (23.09.2009)

Aj, snad bych si raději i nechal tu stoličku vytrhnout a do polepšovny se zavřít, než takhle trpět. Co chvíli probleskovala filmem skutečnost, že je to opravdu od té Poledňákové, bohužel však vždy nějakým obludným způsobem zkarikovaná. O to byl ten zážitek bolestnější. Vcelku přirozeným postavám jejích předchozích filmů se dostalo obludného vylepšení o "komické" vlastnosti. Obludně se natřásající Kozy Štěpánové, obludné recepty na štěstí učitelky Kájy a spousta dalších obludností se lepila na jinak jakž takž přijatelnou kostru manželské krize. K tomu nesympatičtí dětší herci (o dospělých snad ani nebudu mluvit) a různá aktuální (ale nevhodná a nevhodně zpracovaná) témata, např. pohádka "o zlé nadnárodní korporaci". Jako obludný vrchol obludně otravná píseň o nějaké obludě. Obludně silná *. (15.12.2008)