Ako sa krotia krokodíly

Tak v první řadě je to o ničem. Mělo to vůbec zápletku? Ale tak, čert to vem. Ono kdyby to bylo alespoň vtipné, tak bych klidně dal víc. Ale tohle bylo hodně špatné herecky (většina hrajících jsou prostě neherci), ale i režijně (rozhodně zatím to nejhorší , co jsem od Poledňákové viděl - a těžko se tomu věří, protože má na svědomí TAK výborné rodinné filmy!). Avšak vůbec největší přeslap byl Nekonečný / Vojtek, což bylo opravdu praštěný a ty hudební vsuvky mě doslova iritovaly. A pár prvoplánovitých vtipů nebo sentiment s Davídkem to opravdu nezachrání... (16.03.2011)

Já jsem Kája Koulová a bude mi potěšením rozhýbat vaše mozkové závity." Když jsem pracně rozhýbal ty svoje, tak jsem dospěl k názoru, že krokodýli se měli zkrotit hned potom, co se vyřešil stomatologický problém velryb a hlava rodiny byla uzamčena v nápravně výchovném zařízení. Tehdy rozhodně byla šance na úspěch, ale o třicet let později, s hereckým materiálem výrazně nižší jakosti, to zkrátka nemohlo vyjít. (01.01.2013)

Bohužel až příliš přeplácaná podívaná, které schází zejména hlavní motiv, kterého by se držel. Marie Poledňáková na to nešla špatně, ale bohužel se pokusila do filmu nacpat až příliš velké množství nápadů, z nichž některé bohužel do výsledku příliš nezapadají a působí spíše rušivým dojmem. Neustálé přebíhání mezi těmi všemi rovinami je amatérské a rozhodně nenapomáhá divákovi v lepší orientaci. Díky lehkému ději sice víme co se kde děje, ale k udržení pozornosti to bohužel nestačí. Jak se krotí krokodýli není ve své podstatě špatný film, jenže kvůli všem těm víše zmíněným fakům vám v hlavě nejspíše dlouho nezůstane. (28.10.2007)

Pohybujeme se v imaginárním "vesmíru", kde postavy jsou a nejsou ty samé jako v dílech předchozích. A troufám si tvrdit, že tam nahoře by mohlo být o dvě hvězdy víc, kdyby film vznikl někdy před dvaceti let v původním obsazení. Už proto, že Mirek Etzler má vážně daleko do Františka Němce s jiskrou v oku... (21.10.2007)

Proboha, na co jsem to zašla do kina? Děj: skoro žádný, provoplánový a stokrát ohraný. Scénář: nudný, vtipy: trapné, herci: toporní, hudba: jedna písnička Daniela Nekonečného hrající každých pět minut + sbor dětiček zpívající jednu a tu samou píseň desetkrát dokola... Dodatek 22. března 2008 Po tom, co dnes dávali tento český "velkofilm" ve velké televizní premiéře, jsem se nemohla ubrátnit úsměvu při vzpomínce na zděšený pohled, který jsme si s kamarádkou vyměnili, když poprvé spustila píseň "o obludě". Ale jinak to napodruhý zas tak hrozný nebylo. Minimálně hrát poker online se přitom dalo celkem dobře. (02.02.2006)