Ako sa krotia krokodíly

Zklamání pro ty, kteří čekali další kvalitní snímek ke svým nepřekonatelným bratříčkům, jako je " Stolička"a "Tatínek". Velkou slabinou je však výměna hereckého obsazení a herci se svým předchůdcům, co do uchopení a hravosti postav, nemohou rovnat, ani kdyby se rozkrájeli. Rovněž režie Marie Polednákové je o několik tříd horší, než jsem byl zvyklý, ale je třeba ocenit vervu, s jakou do natáčení šla a její úmysl setkat se po letech s oblíbenými postavami a sledovat jejich osudy o řadu let později, i když přesvědčivost se vytratila. I tady se najdou výborné momenty, ale pochopitelně není to už s takovou lehkostí jako kdysi. Nejsem zklamaný. Čekal jsem to přesně takové. Mé hodnocení: 40% (18.01.2009)

Ty tři obecně oblíbené a nejznámější filmy Marie Poledňákové mám rád a tak když jsem slyšel, že nátáčí pokračování, byl jsem docela nadšenej a těšil jsem se. Inu, neměl jsem. Mělo mě napadnout, že když se jedná o návrat na režisérskou stoličku po dvaceti letech, nemuselo by to dobře skončit, že když to produkuje N@va, nemuselo by to dobře skončit, že když je to natočený po roce 1995 v ČR, nemuselo by to vůbec dobře skončit. Ale nenapadlo, nebo jsem to spíš potlačil. Filmy Marie Poledňákové byly dobrý jenom natolik, nakolik byli dobří herci, kteří v nich hráli. Nevím, jestli je to hereckou improvizací, nebo vůbec jen herectvím a uměním hrát, ale vtipné a nápadité a humorné dialogy se úplně vytratily. Všechno je to trapné, dříve zábavné dětské naivní hlody vyznívají příliš křečovitě a uměle. Příběh, mno, od zábavné rodinné komedie to přešlo spíš k estrádě plné hrubého humoru a nepovedených gagů. Srovnávat herce nemá vůbec smysl. Etzler jen napodobuje svýho zápornýho klaďase z Pojišťovny štěstí, Postránecký (i když byl tedy jediným kladem filmu) není děda-štverák jak si ho pamatujeme, ale spíš třetí mízou přetýkající postarší kámoš. Ingrid Timková je sice Janě Preissové dost vizáží podobná, ale protí ní je naprosto nevýrazná, ale pravděpodobně za to může scénář a nedostatek prostoru. No a zmiňovat se, že jestli by z Tomáše Holýho vyrostl Mádl, že by rotoval v hrobě, to už snad ani nemusím. Zbylý ánsámbl je tak prvoplánový a neumětelský, že co se mě týká, snad bych ho radši ani neměl blížeji rozebírat. Jeden jak druhej prostě předvádí variaci na své estrádní vystupování v různých zábavných šou na N@vě (třeba Novoty atd). No a Eva Holubová mi zase moc do téhle role neseděla, ale jak sama jednou řekla: To neřeš, prosimtě. Po tom nepátrej. a kvůli srdečnímu tlaku asi opravdu nebudu, nebo by to se mnou švihlo. Jen ještě jednu drobnou poznámečku nakonec. Věřte nevěřte, Vojtkova hláška: A hlavně nezapomeň dát na noc do lednice jogurty... mě fakt dostala, i když hudba v tom vilmu je naprosto úděsná (prostě to Nekonečný brumlání a bručení). (31.03.2007)

Nechtěl jsem dát rovnou odpad, protože Poledňáková stvořila úžasná díla. Bohužel, tohle je s prominutím maras ve srovnání s ostatními. Naprosto nesympatický Etzler, který vypadá jako by právě utekl z Borů. Ta jeho držka je navíc v celém příběhu na každém rohu, což mi bylo krajně nepříjemné. Mádl tu měl vyloženě špatný den. Ještě že to místy zachraňoval Postránecký, protože Nekonečný a podobný odpad, co se tu přiživil, už mi lezl totálně na nervy a měl jsem co dělat, abych se nepozvracel. Stupidní písnička, která provázela celý "film", už mi ke konci zněla jako skřípání na tabuli. O ději se prakticky nedá hovořit, jelikož jsem ho tam snad ani nezachytil; neexistuje. Zkrátka a jednoduše: Takhle NE, dámy a pánové! Takhle se to NEDĚLÁ! Tenhle snímek si už nikdy dobrovolně nepustím. 5% (18.11.2010)

Je mi ľúto, ale tých pár mnou obľúbených českých hercov (nie, Jirka Mádl k nim naozaj nepatrí) tento film nedokázalo vytiahnuť ani na priemer. Nechápem obsadenie dvojice Pepa Vojtek a Dan Nekonečný, podľa mňa násilne osadených len kvôli sledovanosti. Tiež som sa nemohol ubrániť pocitu, že pani Poledňáková až moc často odkazuje na svoj najúspešnejší film S tebou mne baví svět. (pochodujúce a spievajúce deti v Tatrách atď.) Ako rodinná komédia je to pre väčšinu rodiny bohužiaľ neprijatelné. (16.09.2008)

Podle mě paní Poledňáková udělala stejnou chybu jako v poslední době třeba Václav Vorlíček nebo Dušan Klein. Domnívá se, že je třeba "jít s dobou". Recyklovala sice situace a postavy, osvědčené ze starších filmů, ale jako by nevěřila v jejich trvalý účinek, necitlivě akcentuje okolní modernizaci. Ta je přitom často jen kosmetická (např. dědeček se zajímá o počítače a jezdí na in-line bruslích). Krokodýly navíc zabydlela obrovským množstvím postav, z nichž polovina je filmu platná jako popelník na motorce. Značně to ztěžuje orientaci v ději, protože od sledování hlavní zápletky o nenápadné manželské krizi nás trvale rozptyluje něco jiného, nedůležitého. Přesouváme se z místa na místo, tu a tam překotně zakopneme o nějaký slušný vtip, ale vždy jen cestou za špatným. Umím si představit, že řada gagů mohla ve scénáři působit vtipně a zabila je pitvořivá interpretace (např. čtení dvojsmyslného dopisu o tatínkově ošetřování zraněné učitelky). To, že i jindy spolehliví komici jsou zde dost křečovití, mě utvrzuje v dojmu, že šlo o režijní pokyn. 20% (29.01.2008)