V moci diabla

O třídu lepší než Vymítač, ve kterém není ani kapka racionálního vysvětlení a divák musí věřit v nadpřirozeno ať už se mu to líbí nebo ne. V moci ďábla je mnohem variabilnější a snaží se na věci koukat z různých úhlů pohledu. Právě tomuto aspektu šikovně pomáhá soudní rovina v přítomnosti, díky které můžeme naslouchat i alternativním názorům lidí ne přímo zainteresovaných na inkriminované osobě. Téma je to celkově nesmírně zajímavé a rovněž velmi dobře zpracované. Scény vymítání jsou neskutečně výbušné a strhující (kam se hrabe Vymítač) a diváka spolehlivě přišpendlí k sedačce. Stejně působivé jsou i hudební motivy Christophera Younga, díky kterým vzniká ta pravá nervydrásající atmosféra. V neposlední řadě zde však máme i herecký koncert v podání Laury Linney. Závažný film o závažném tématu, na které však jako jeden z mála nahlíží s chladnou hlavou a to se cení. (25.06.2006)

„Porota se radí, zda jim ďábel vadí.“ Ctihodnosti, námitka, žalobce užívá SPOILERY! Lucifer je línej jako veš. Na pomoc si vzal pět dalších démonů a pro gangbang posednutí si vybral slečnu, kde půl práce už za něj udělala příroda. Opuchlou ošklivku, která i zdravá vypadala hůř, než leckterá posedlá, takže by měla na ksicht nosit zbrojní pas a plynovou masku. Takové krasavici křivit hubu do hrůzných šklebů, tomu se říká nosit dříví do hnusnolesa. KATO(LICK)É OKÉNKO: [][] Father Moore udělal chybu. Jakou? Že na Emily zkoušel exorcismus, místo aby povolal Svatou Trojici. Kadeřníka, kosmetičku a plastického chirurga se specializací na koňské obličeje. [][] R.I.P. strašidlo Carpenterovské. V soudní síni teď místo ní straší tmářství, mesiášského kněze arcizmrdi z arcidiecéze a ďáblovu advokátku straší ego, průvan v ložnici a démonem zlomyslně zaklapnutý budík. A otázky. Co je psychospirituální šok? Proč vytuhlou Emily zvedali naplacato, jak žehlicí prkno? A proč vlastně žalobce zpochybňuje existenci démonů?! Viz soudy v USA a přísaha na Bibli: „..nic než pravdu, k tomu mi dopomáhej Bůh.“ Čili nebe úředně existuje, ale peklo ne? Tsss. A co sadističtí exorcisti, existují? (17.02.2024)

Velmi slušný vymítačský horor. Šťastná byla především volba zkřížit dva dosud nesouvisející žánry - horor a justiční drama. Nápad přiblížit divákovi příběh posednutí ďáblem průběhem soudního procesu velmi posílil především racionální rovinu vyprávění, nejsme tak svědky pouhého chronologicky se rozvíjejícího posednutí s nejdříve přehlíženými symptomy a jejich postupnou metamorfózou v mutaci posedlé lidské bytosti v anatomicky anomální zjev (pak bychom sledovali vlastně jen další remake nedostižného předobrazu všech vymítacích filmů - Exorcistu), ale tvůrci se rozhodli celý složitý proces exorcismu podrobit racionálnímu zkoumání souvisejícím s justičním procesem a předkládanými fakty v něm... Napětí je budované ve flashbackových scénách velice umně a sugestivně, celý film má podmanivou temnou atmosféru, byl jsem skutečně překvapen, jak kompaktně tenhle film působil. Nějaký krok k mrazivé atmosféře Vymítače ďábla sice ještě tomuto hororu chyběl, ale i tak se jedná o velice nadstandardní film, který se snaží téma vymítání pojmout, jak jen je to v mezích žánru možné, objektivně... (09.01.2008)

Nepřišlo mně to tolik přesvědčivé. Neobvyklé spojení soudního dramatu s hororem spolu po celou dobu svádělo litý souboj, který z žánrů bude mít více navrch, a u mě jednoznačně vítězily hororové scény s běsnící Jennifer Carpenter. Tu snad skutečně musel posednout ďábel, protože si jinak nedovedu vysvětlit její autentický výkon a kdykoliv šíleně zaječela, zvedlo mě to ze židle. Se zbytkem filmu je to horší. Kněz Toma Wilkinsona obviněný ze zabití dívky během procesu vymítání a jeho sympatická obhájkyně Laura Linney nepodávají nijak mimořádné herecké výkony. Vždy když byli na scéně, tak dávali vyniknout nevěrohodnosti zápletky, a proto jsem začal brát upozornění, že je film natočen podle skutečných událostí, s velkou rezervou. V soudní síni to bylo nenapínavé, v hororových retrospektivách se při popisu událostí, které předcházely smrti dívky, činila právě jen Carpenterová, která uměla vylekat, marně se režisér snažil vyděsit mě bouchajícími dveřmi nebo padající skleničkou z dřezu. Navíc v druhé polovině film opustí zcela hororovou rovinu a divák si vyslechne osvobozující rozsudek nad knězem v soudní síni bez většího zájmu, protože si k postavám stejně za celou dobu nenašel žádný vztah. Film měl možná i na víc, ale jeho jediným trumfem se stala překvapivě mrazivě přesvědčivá Jennifer Carpenter a několik zdařilých scén, navozujících strašidelnou atmosféru. 50% (01.09.2010)

Protože film v tv končil o půlnoci, počkal jsem raději s hodnocením až na ráno, je mi tak nějak líp po těle. Nechtěl jsem snímek dramaticky zdrbat, ale je fakt, že plky o temných silách a "skutečných událostech", které jsem měl na jazyku, se píší opravdu lépe za světla....tak nějak je snadněji vidět, nebo co...Tím máme vyřešenou atmosféru. Ta je u mě za bůra. Škoda jen těch "skutečných událostí", ty v mých očích filmu dost ublížily (ač jsou vesměs brány jako super reklama). Je pak jasné, že bylo natáčeno lehce tendenčně. Na druhou stranu ...v Americe je možné všechno. Jennifer byla neskutečná, hrála a blekotala bezvadně a je tedy jasné, proč jí tak miluji nejen v Dextroušovi. Takže za atmo 5, za herce 4/5, za příběh (kdyby byl smyšlený) 5, ale protože to bylo skutečné(!!!!) pak 3. Vychází mi to na slušné 4, velice dobrá záležitost.....třeba tohle v noci zase smažu, až na mě někdo zavrčí. (31.12.2011)