Posledné dni Sophie Schollovej

Mé první setkání s Julií Jentsch nemohlo dopadnout (o mnoho) lépe. Komorní drama o střetu mladistvého zaujetí a idealismu s tragickou realitou a také o nekončícím vzdoru proti zrůdným myšlenkám ýbrmenšovských šílenců pozvolna graduje až k očekávanému, ale přesto strhujícímu závěru - navrch "ozdobeného" výpravou adekvátní závažnosti věci. "Předzávěrečné" scény z takzvaného lidového soudu jsou mrazivým mementem znásilnění nade vše svaté myšlenky boni et aequii ve službách...prostě zla, jinak to označit nelze. Snad se jednoho dne dočkáme podobně kvalitního snímku z naší, podobným - ale pro změnu rudým - hnusem prolezlé minulosti... A snad se konečně poučíme. Závěr a zatmívačka jsou výtečný nápad a na mě osobně působí silněji než nějaká naturalistická tečka. Idea nenásilného odporu je tak zachována až do konce... Nejen za to dávám 90%. (27.07.2007)

Velmi dobrý film, navíc skvěle zahraný. Příběh o odvaze a síle, před níž se skláněli i nacističtí dozorci a vyšetřovatelé. Julia Jentsch byla nesmírně přirozená, věřila jsem jí nejen každý záchvěv, křehkost, ale i nezdolnost a přesvědčení, se kterými její hrdinka bojovala za své ideje. Stejně tak charaktery ostatních hrdinů. Nelze než ohodnotit maximem. (23.07.2012)

Výborně natočené i zahrané. Především drobné známky soucítění ze strany vyslýchajícího gestapáka či snad snaha zmírnit Sophiin trest, její zdánlivá vyrovnanost a klid ve chvílích, kdy se v jejím nitru odehrává drama, lyrická místa s průhledy na modrou oblohu či rozhovory s druhou uvězněnou ve vězeňské cele účinně zpomalující strojově přesný tep neosobní mašinerie, jež s neúprosnou samozřejmostí požírá všechny podezřelé. To jsou rozhodně silná místa tohoto filmu. Na druhou stranu se nemohu ubránit dojmu určitého schematismu, který jde pravděpodobně na vrub režisérově snaze po dramatickém, hybném podání. Dialogy se v něm často mění ve slovní ping-pong, což je nepochybně chyba a to i přesto, že pečlivě připravené a promyšlené odpovědi jsou ve chvíli výslechu na gestapu jistě možné a pochopitelné. Herecký výkon Julie Jentsch je přesto opravdu mimořádný, velmi civilní a opravdový. Také herecký výkon Geralda Alexandera Helda v roli vyšetřovatele účinně používajícího široký rejstřík "vyšetřovacích metod" od tichého přesvědčování až po emotivní výbuchy hněvu je mimořádný. Samotný soud je skutečně neuvěřitelnou přehlídkou mrazivě podané demagogie. Poslední část filmu je při vší tragice opět ztišená a zároveň velmi intenzivní. Samotný závěr se zvukem "mimo obraz" je sice nápaditý, ale asi by bylo lepší, kdyby to celé vyznělo do ticha. Popisný zvuk dalších dvou exekucí a výkřiky jsou v danou chvíli dosti rušivé. Pozoruhodná je neokázalá minimalističnost. Režisér doslova osekal všechny nadbytečné momenty a soustředil se na intenzivně a bezprostředně líčený děj. Není to film bez kazu, ale nesmírně silný. Proto těch pět hvězdiček. Pochopitelně je při sledování tohoto filmu téměř povinností vidět jej v němčině, neboť český dabing (jak je ostatně dosti obvyklé) vyznění filmu velmi výrazně oslabuje. Zvláště dojem ze soudního přelíčení je v češtině doslova poloviční, ale zkrátka přijdou i mnohá jiná místa filmu. Zajímavé komentáře: Matty, Faye, Gemini, pshimi, liborek_, Sofia (21.06.2008)

Poslední dny Sophie Schollové patří přesně k tomu druhu snímků, které sbírají hvězdičky za své téma a hlavního hrdinu. Tou je skutečná odbojářka popravená za protinacistickou činnost. Přestože se mi film v celku líbil, měl jsem a mám pocit určité schématičnosti ve zpracování a pohledu na Sophii Schollovou. Nemám nejmenší problém s výkonem Julie Jentsch, spíš s tím, co jí předepisuje scénář. Po drtivou většinu stopáže filmu je její hrdinka jednoduše statečná, nevypadne z role a s výjimkou dvou momentů nedává najevo své emoce, ačkoliv je v bezvýchodné situaci a hrozí jí jen to nejhorší. Téměř stále se usmívá a velmi rychle reaguje na verbální útoky vyšetřovatele. Četl jsem před časem řadu skutečných příběhů našich odbojářů a o jejich anabázi v nacistických káznicích, na gestapu, před německými soudy a posléze v koncentrácích. Gestapo a státní soud v Berlíně představovaly velmi dobře fungující mašinérii, která měla souzené zlomit a zničit. Vždycky pochopitelně nebylo nutné vyšetřované fyzicky mučit, někdy se přiznali dobrovolně. Metody byly ale v celé Říši podobné a k fyzickým trestům, výhrůžkám a nejrůznějším druhům mučení nebylo nikdy daleko. Aby si Schollová dovolila výchovnou přednášku svému vyšetřovateli o přednostech demokracie a hříších totalitního Německa a později totéž v menším vydání provedla i nechvalně proslulému Rolandu Freislerovi jako předsedovi státního soudu mi přijde značně nepravděpodobné, byť detaily ohledně soudu s Bílou růži neznám. Lidový soud v Berlíně ale dokázal zlomit i velmi tvrdé soupeře, mimo jiné se pod Freislerovým řevem hroutili zkušení váleční velitelé při soudu s Hitlerovými atentátníky nebo komunističtí odbojáři zvyklí na dlouholetou ilegalitu a tvrdou konspiraci. Zkrátka a dobře mi to přijde trochu moc školometské a předvídatelné. U nás to zní možná svatokrádežně, ale to už jsem měl pocit většího ztotožnění a reality při četbě Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. (Pochopitelně necenzurované verze.) Celkový dojem: 65 %. (24.04.2009)

Film se stal výmluvnou poctou Sophii Schollové, působivou výpovědí o osudu neobyčejně čisté a statečné dívky, která se spolu se svým bratrem a dalšími členy odbojové skupiny "Bílá růže" postavila nenásilnou formou proti zlu ve své vlastní zemi ... a tak nemám chuť rozmazávat pár detailů, které mně úplně neseděly - na celkové vyznění snímku stejně neměly podstatný vliv. Julie Jenschová v hlavní roli působila křehce a zároveň odhodlaně - z jejího prostého, neokázalého, civilního projevu vyzařovala vnitřní síla a přesvědčení ... a taky víra, která Sophii pomohla jít i na smrt. (22.04.2009)