Americký gigolo

Paul Schrader je přeci jen lepší scénárista než režisér. Je dokonalou ukázkou kultivovaného psavce, který tvrdošíjně odmítá přijmout fakt, že film není literatura. Přitom scénář si Schrader napsal včetně dramaticky vděčných zápletek, aby se pak jako režisér bránil hrát do důsledků podle pravidel žánru. Jakoby se bál, že jsou pro něj příliš přízemní a on by tak mohl ztratit pel své intelektuální důstojnosti. Ve scéně, kdy Gere vběhne do svého bytu a hystericky hledá podvržený vražedný důkaz, místo akce kamera nezúčastněně poodjede a spustí přemýšlivá hudba, jakoby si autor bokem odkašlal: "Jsme přeci rozumní lidé, tak se tu místo dětinského napětí raději všichni hezky zamyslíme..." Film tak zůstává rozkročený mezi thrillerem a sondou mezilidských vztahů a ztrácí body tím, že se brání být víc dirty. Navzdory všem dějovým peripetiím pak působí film trochu utahaně. (01.09.2009)

...a princezna málem osvobodila prince? Soráč, hned bojler na začátku, ale - JO. Krásného, trošku sobeckého a marnivého, avšak čistotného. Jestli se vzali, toť otázka a zdali žili šťastně až do smrti, toť ještě další otázka. Takže, kdo to chcete zjistit, rozhodně se podívejte. Já bych to malinko přeobsadila. Místo - ovšem i tak, tady skvělého a výborného! - Richarda, s přímo budhistickou hvězdou na čele, vidím spíš Dona Johnsona....nebo Mickyho Rourka. Ten umí (teda tenkrát, teď už ne, páč botox je fuck prevít) obojí kukuč, něžný, i zlý a toho gigola bych mu rozhodně uvěřila daleko víc! A bez té konečné naběračky cukru. (04.02.2018)

Mluvím špatně americky, mám naprosto průměrně velký penis, nevlastním žádný oblek šitý na míru a neumím být okouzlen z každé dámy, ani když mi za to zaplatí - proto se nikdy nemohu živit jako americký gigolo Julian Kay. Nicméně po premiéře filmu jsem si tím až tak jistý nebyl a pořídil jsem si stejné závěsné boty k posilování, jaké měl Julian. Ke kariéře souloživého povaleče mi to sice nepomohlo, ale vzpomínky na tu dobu mám celkem příjemné. Mně se tento snímek prostě celkem líbí a soundtrack, v čele s úžasnou skladbou Call Me od Blondie, vždycky dokázal zaujmout mé uši. (03.12.2015)

To co Vas pri sledovani tohohle filmu udrzi od zacatku do konce neni zapletka, ta je jednoducha, ale dokonale dialogy (v originale) a psychologicka propracovanost postav. Vzijete se do Richarda Gera jako by byl ted s Vami v pokoji a budete hltat co udela dal. Vzdyt prave tenhle film ho vystrelil ke hvezdne kariere. A atmosfera 80.let Vam nebude protivna, naopak si po tomhle filmu zacnete stahovat pisnicky od Blondie. (29.03.2023)

Paul Schrader ve svém třetím filmu po Hardcore zůstává u sexu a erotiky, i když v pro něj zřejmě ne tak osobním tématu. A vyhmátl si do hlavní role Richarda Geara, kterého tím vystřelil mezi hvězdy, aby se o 10 let později stal superslavným díky Pretty Woman a o rok později si odskočil do malé sympatické role k legendárnímu Kurosawovi. Ale k filmu, za mě to je s Pretty Woman jedna z nejlepších Gereových rolí. I giogolo může vidět ve své práci hlubší smysl a poslání. I giogolův vnitřně osamělý svět může čekat na pravou lísku. A samozřejmě se taky může jeho život začít srát, když si někdo myslí, že nikoho nemá a je dost postradatelný na to, aby na něj hodil vraždu. Když vše svědčí proti němu, tak musí sám začít pátrat po tom kdo za tím stojí. Schrader jako slavný scénárista mě překvapivě zklamal hlavně úrovní scénáře (zakomponování romantické linie do příběhu). Tam, kde byla dříve kvalita scénáře podpořena dobrými hereckými výkony, to teď celé výrazně táhne nahoru Gere. Co ještě stojí za zmínku je to, že se tu opět v ústřední roli objevují dost kontroverzní sexuální praktiky. Co taky čekat od člověka, který vyrůstal v puritánské kalvinistické rodině... (08.07.2020)