Volání vlků

Jestli ten nehrdinsky vypadající badatel očůrá vlky, tak mě teda tvůrci prostoduchého scénáře neopijí rohlíkem. V prostotě je sice síla, ale ten scénář je tak přihlouple šroubovaný, že od skutečné přírody odpoutávají pozornost "akce" při příletu letadla, při prolomení se ledu nebo myší invaze a následná degustace myší za přihlížení myší... Navíc se filmaři nevyvarovali chyb a po scéně, kdy má badatel zamrzlé brýle, se v další vteřině ve stejném prostředí a pravděpodobně za stejné teploty dívá přes brýle čisté... Krásy přírody obdivuji dvěma hvězdičkami. (08.12.2011)

Canis Lupus z uhla pohladu mladeho biologa Charles Martin Smitha, vysadeneho v kanadsej drsnej prirode. Ono vlky boli vzdy demonizovane hlavne krestanmi, rovnako ako hady. pritom vlk ma svoje miesto v prirode, nebyt vlka, taxa rozmnozi prilis bylinozrava cast fauny a trava sa napriklad nestihne regenerovat. Takze jo, krasny - miestami aj zasnezeny film o vlkoch, zivote vlkov. Tak ako povedzme Minnelli bol majstrom muzikalov a farieb, reziser Ballard je preslaveny proenviro filmami, kde samostatnu rolu hraje priroda /je skutocne nadherna/, jeho filmy maju vyborne tempo, su obrazovo strhujuce a detski herci prezivaju svoj zivot v prirode vedla volne zijucej fauny - tuna ide o vlky.Samotny vlk, odborne canis lupus teda nie je krvilacna selma, ale skor starostliva hlava rodiny. A ja to beriem, jednoznacne : 100 % (08.12.2018)

Filmy, jejichž děj se odehrává v člověkem téměř nenarušené přírodě, patří do kategorie mých srdečních kinematografických záležitostí. Never Cry Wolf není výjimkou a už během sledování se zařadil mezi ně - skvosty typu Himaláj karavana, Zálesák (1966), Útěk do divočiny, Poslední traper,...Na Ballardově snímku bych vyzdvihl vykreslení soužití člověka s přírodou, lásku člověka k ní a ke zvířatům, dále pak sestříhání scén, jež místy působilo mírně komicky (záběr na vlka lovícího myš a následně Tylera konzumujícího jednu malou myšku za druhou), ale také samotný děj a postavy, zejména pak hlavního hrdiny a zkušeného, moudrého Ooteka. Závěr snímku za doprovodu pěkné melodie a textu staré inuitské písně dotvořil výsledný dojem za neodmyslitelné 4*. (04.12.2011)

Zřejmě jediný film z dílny Walta Disneye, který není pro ty nejmenší. Vzhledem ke své ponuré atmosféře a celkové dějové konstrukci je mizivá šance, že by naplnil očekávání dítěte. Tohle výjimečně vyprávění má v sobě hloubku, nějaký cíl, výraznou psychologii a také hrdinu poznávajíc nejen sebe samotného, ale hlavně duše majestátních vlků, jejichž fantasticky nasnímané pohledy a pohyby jsou nejednou třešničkou na dortu. Originálně zpracovaný scénář nemá v takovém tématu obdoby. Téměř každá věta má šarm a většina z nich nutí diváka se zamyslet. Před takovýmito filmy smekám a vzdávám jim hold. Zajímavá podívaná o nelítostné přírodě, která dává poutavým způsobem najevo, že ne všichni predátoři mají v sobě jen dravost a zlou krev. Mají hrdost, city a dobrosrdečnost, což bohužel některým narušeným jedincům z rodu Homo sapiens chybí. 80% (02.09.2012)

Ekologický film o ochrancovi vlkov od Disneyovcov ? znie to dosť presladene až odpudivo, ale bol som nadšený (aj keď samozrejme, trošku sladké to bolo ;).... nádherná, nádherná (!) kamera (Hiro Narita), veľmi príjemný hudobný doprovod (Mark Isham + 'additional' Robert Hughes), a zaujímavo podané posolstvo o tom, že "prežijú iba najsilnejší".... ku koncu tu niet zloduchov a hrdinov.... každá z postáv sa vydáva proste za volaním svojho srdca... aj keď podľa mňa, iba jedna z ciest môže byť tá správna :-/ ..... no a samozrejme pre milovníkov vlkov a severskej prírody (tak ako ja) je tento film povinnosťou.... krásny zážitok... (03.02.2011)