Warholka

Paradoxně jsem se nudil díky tomu, že je ten film nehorázně zkratkovitý. Klidně bych snesl dvouhodinovou stopáž, kdyby jen autoři nepřeskakovali od nedořečených témat a situací k dalším. Příliš spoléhají na herce a na to, že všichni diváci znají Warhola a jeho dílo. Z filmu si totiž nemůže neznalý divák odnést pocit o Warholově géniu... Samozřejmě, že Factory Girl je hlavně o Edie, o tom, jak byla hýčkána, když byla hodná holčička a jak jí Warhol odhodil, jako použitý kapesník v okamžiku, kdy dostal pocit, že už není jediným uctívaným mužem jejího života. Bohužel, člověk má stále nutkání říkat si: "Kde je ten Andy Warhol? Proč Edie uctívá tohohle pošuka?". Je to především chybou již zmíněné zkratkovitosti. "Ukážeme, jak Andy natočí brakový film, načmárá pár čar na papír a po několika záběrech na nadšené obecenstvo už divák přece musí vidět toho génia," myslí si zřejmě autoři. To je ale tak naivní názor. Bohužel prochází celým filmem a ten tím neskutečně trpí. Ve výsledku je tak Factory Girl povrchní klipovou sekvencí, která postrádá emoce a jakoukoliv skutečně zapamatováníhodnou scénu. To, že se na to hezky kouká a poslouchá, je skutečně málo. Zklamání. 4/10 (17.07.2007)

Múzy jsou předurčeny k tomu, aby inspirovaly umělce a nezacláněly. Během filmu jsem pořád myslela na motýly, kteří umírají, když se někdo dotkne jejich křídel. Snad pro Edieiny umělé řasy nebo pro její křehkost volající o pomoc a o ochranu, která se skrývala za jejím zářivým úsměvem a nevázaným chováním. Ovšem bohužel pro múzu, v tomto příběhu je umělec pošahaný egocentrický hnusák s divnými vlasy, špatnou pletí a psychedelickou matinkou. Těžko říct, jaký Warhol skutečně byl a jaká byla skutečná Edie, ale pominu-li pitomý název, film působí až znepokojivě skutečně. (02.07.2014)

Coby člověk občas smířlivý ku věcem tupým, jsou-li esteticky hodnotné, přistupovala jsem k Factory Girl s tím, že bude-li pitomá, alespoň mne utěší svou visuální stránkou. Cthulhužel, film je pitomý tak a visuál pro mne nakonec nezajímavý natolik, že se můj dojem po jeho zhlédnutí nedá popsat jinak než jako znechucení. Největší výtka jde na vrub zpracování postav - vesměs jedna špatná parodie na rozervanou uměleckou osobnost vedle druhé, což je nejvíce viditelné asi na Warholovi; Guy Pearce pravděpodobně odložil v šatně kromě ponožek a kabátu i své herecké schopnosti. Samotná Edie je sice pohledná a typově až neuvěřitelně přesná, to jest ovšem asi to nejlepší, co o ní mohu říci; samotnému charakteru by nejvíce slušelo označení 2D a rozhodně ve své plochosti nebyla osamělá. Což mne přivádí k Haydenu Christensenovi, jehož sledovat je utrpení srovnatelné snad jedině s pokusy prováděnými proslulou Unit 731. Kdyby se namísto motání před kamerou začal věnovat třeba hře na flašinet v soukromí horské chaty, udělal by filmovému světu skorem větší službu než Georges Méliès. Zbytek ansáblu by se zase dal s klidem splést s kulisami, ale nešť, oni snad ani jiný význam než dekorovat pozadí scén s Edie/Warholem/dřevem Ch. H. ani neměli. A kdyby se mi náhodou chtělo přimhouřit oko nad mizerně napsanými a stejně mizerně zahranými figurami (jakože nechce), stále mi zůstává prachmizerný děj, jemuž se podařilo až groteskně zkombinovat únavnou doslovnost, režijní bezradnost a občasnou zmatenost, jež snad měla evokovat jakousi nespoutanou divokost 60. let; mně však daleko spíš evokovala scénáristu usínajícího v předvečer deadline nad skriptem. V úvodu zmiňovaná obrazová stránka mne také zrovna nenadchla - film je sice opravdu hezky natočený, leč nad souhrnem všech neduhů neční obrazová část natolik (a hlavně ve své podstatě není nikterak výjimečná), aby se ostatní vady výrazněji umenšily, respektive, aby by mi v jejím světle přišly méně podstatné. (24.09.2012)

Andyho tvorbu jsem měl možnost poznat jen na pár výstavách. Byl to výstřední blázen a pop artový genius. Film o Warholově spřízněné duši Edie je jako jízda na tripu. Mix barev, zvuků, střihu, halucinací, sexu, povrchnosti a prázdnoty. Komplikovaná holka. Obtěžované dítě. Superstar. A nakonec troska. Andy říkal, že umění je vše, co vám projde. Vztaženo na Factory Girl by měl Hickenlooper v tomhle směru určitě smůlu, ale já se u filmu rozhodně nenudil. 3* (19.03.2008)

– Myslím, že vaše dcera bude velmi slavná – A za jakou cenu, pane Warhole? K filmu jsem přistupoval jako tabula rasa. Nepopsaný list papíru. Jako člověk neznalý dění na americké pop artové scéně šedesátých let a jenom matně tušící, že Andy Warhol byl člověk tvořící divné plakáty a dlouhé filmy. Čekal jsem, že pro mne Warholka bude velice poučnou exkurzí do oněch let. Poučnou ani trochu, nudnou velice. Nevadilo mi, že hlavní postavou je Edie Sedgwick, její postupné pronikání do Factory jistě skýtalo atraktivnější a divácky akceptovatelnější materiál nežli otevřený pohled na Warholův bouřlivý život. Vadilo mi, že Edie nebyla ničím zajímavá. Za svou lehkovážnost zaplatila životem, fajn, co se dá dělat, mám být dojatý? Mám důvod být dojatý? Pokud můžu posoudit z dostupných fotografií, Sienna Miller je Sedgwickové (ne)skutečně podobná, u některých materiálu jsem nedokázal rozpoznat, která z nich dvou to je. Také její gesta, její vystupování, její rozkošný úsměv, prý dokázala dokonale okopírovat, čímž vytvořila perfektní kopii, bohužel (stejně jako celý film) postrádající duši. To samé platí o výkonech Guye Pearce (Andy Warhol) a Haydena Christensena (Bob Dylan, jehož jméno nikdy nezazní) – oba se snaží podobat svým reálným předobrazům, plnohodnotné postavy, se kterými bych alespoň malinko sympatizoval, však vytvořit nedokázali. Největším problémem Warholky (český distributor po dlouhé době opět zazářil) je absence jakékoliv dějové kostry. Jde o sérii pěkně zrežírovaných výjevů, které ovšem nedrží pohromadě. Film se tříští na jednotlivé segmenty a nedokáže po celých sto minut udržet vaší pozornost. Pobavilo mě, jací blbci mohli (a stále mohou) být v Americe považováni za umělce a pokud blbci nebyli, po zhlédnutí stejně nemám důvod si to nemyslet. Je mi jedno, co dělali, jak žili, proč zemřeli a můj zájem vidět něco od Warhola, slyšet něco od Dylana, klesnul z nuly do minusových hodnot. George Hickenlooper natočil nudný a nezajímavý film, nejvíc zamrzí, že jej nenatočil špatně. Hudbou a oblečením dokázal zdařile evokovat dobovou atmosféru. Jak mají současní režiséři v oblibě, snaží se také on stírat rozdíly mezi fikcí a realitou – například použitím zrnivé kamery nebo výpověďmi lidí, jež Sedgwickovou znali. Kdyby dokumentární pojetí nebylo „znevažováno“ patetickým a svůj účel stejně neplnícím komentářem „k lepšímu změněné“ Sedgwickové… stejně by to asi nebyl moc dobrý film. 40% Zajímavé komentáře: Cival, maxi6, anais, Silence, chef (31.07.2007)