Vyhnaní z pekiel

Genialni zavrseni pribehu rodiny Fireflyovych. Exploitation riznute roadmovie, protnute syrovou atmosferou 70. let je presne to prave pro mne. Zombie lehce zklidnil svuj styl, takze se nekonaji silene audiovizualni orgie, ale rozhodne je celkovy dojem z filmu jeste lepsi nez v pripade House. Herecky se take jednoznacne jedna o zmenu k lepsimu, navic potesi borci jako Ken Foree a Michael Berryman ve vedlejsich rolich. Takhle ma vypadat horror. (25.12.2005)

"Tarantinovsko-Rodriguezovská" forma a zajímavé převrácení rolí v žánrovém schématu: skupinka tří "sympatických" masových vrahů, vyjadřujících vzájemnou rodinnou pospolitost ve formě posedlosti, uctívání satanismu a krajní averzí ke svému okolí, je tyranizována maniakálním a brutálním šerifem. Manipulace s divákovými "sympatiemi" je ještě umocněna sérií retrospektivních fotografií, vyzařujících radost a štěstí rodinného soužití, promítaných na konci filmu a romanticky-hrdinnou scénou hodnou nejryzejších charakterů. (10.04.2009)

Prvoplánovité a zbytečné. Hodně krve, hodně mlácení a snahy o co největší úchylárnu. Všechno k ničemu, protože Rob Zombie, i když má velmi špinavý styl plný všeho možného jen ne toho, o čem si povídají křesťané, dokazuje svou nekonečnou zvrácenost, které obětuje klidně celý snímek. Příběh sleduje jednu hodně ujetou rodinku a nenabízí prakticky nic zajímavého. Pokud měl tohle být horor, tak propadá na celé čáře a vyvolává více smíchu než strachu v divákovi, který prohlédne jeho povrchnost. Nudný příběh, v kterém stále očekáváte velký zvrat a něco překvapivého a ono nic. (31.12.2008)

Príbeh ala rodina Charlesa Mansona a otvorená brutalita Roba Zombieho sa mi viac než dostatočne pozdávajú, ale v konečnom dôsledku ma film príliš neoslovil a nič vo mne nezanechal. Jedine tak upozornenie, že nie každý klaun je na smiech, nie každá blodína so sexy prdelkou je hlúpa a nie každý dlhovlasý, rockovo pôsobiaci hudobník nie je bezcitný vrah, pchajúci pištol do nohavičiek postarších dám. (08.09.2013)

Zajímalo by mě, jestli Zombie počítal s navázáním na 1000 mrtvol, už když přidával otazník k nápisu "The End". Na každý pád se nezastavuje, neohlíží, pálí mosty a jede dál. Co zobrazovala jednička, netřeba opakovat a posouváme se k zase dalším hororovým subžánrům. Je to opět velmi sebereflektivní, i když méně černohumorné. Víc utržené z řetězu, ale zároveň méně přeplněné nápady, spíš rozvíjející jeden konkrétní. Závěr silný, ale jinak než minule - tentokrát nejde o kvantitu násilí, ale kvantitu nenávisti a agrese. Intenzivní zážitek, který překračuje hranici hororové zábavy a ke konci se stává nepříjemným. (03.11.2013)