Vyhnaní z pekiel

Tak toto bola extrémna brutalitka a brutálna jednohubka. Skvelé vykreslenie psycho rodinky na pohľadanie, ktorí sú ozaj nechutní fa brutálni a ich fanatické činy presahujú všetky medze. Dobrá atmosféra a Filmová fanatickosť Roba Zombieho (priezvisko nemôže byť trefnejšie) sa mi začína sakra páčiť. 80%. (04.04.2006)

Nuda až za hrob. Prvních patnáct sekund to vypadalo, že by to za něco mohlo stát, ale pak už jenom nuda až k zbláznění. Nízké napětí jenom šílená zvrhlá rodinka co se trapně snaží být hororově hodně cool. A Rob Zombie je vůl, že to takhle zprasil. No, není se co divit. Však on sám je taky dost mizerným metalistou, takže co taky jinýho čekat z jeho filmařský tvorby?! (03.10.2012)

Opět velmi dobré, ale ke kvalitám prvního dílu (Dům tisíce mrtvol) se to ani nepřiblížilo, tudíž trochu zklamání, ale rozhodně to stojí za pozornost. Chyběla mi tu naprosto odpudivá, syrová, avšak pěkně komorní atmosféra. Chyběl i nějaký poutavější soudtrack. Kdyby tohle viděl jako první, o Zombieho debut bych se asi už tak nezajímal a to by byla škoda.70% (váhám, jestli nedat jen 3 hvězdy) (21.10.2008)

Jednoznačně o řád horší než Dům tisíce mrtvol a na 4 to vytahuje jen závěrečný videoklip (který sám je jen přílepek, jenž NAPROSTO nedává smysl a neladí s ničím ve filmu, ale zásluhou hudby je efektní jak sviň a asi nejlíp ukazuje, jak měla nezvoraná verze Vyvrženců pekla vypadat). Nemůžu se zbavit dojmu, že se Zombie snažil o jakousi buranskou Thelmu a Louisu a původní nemotivované fascinující síly zla ukázat jako obyčejné lidi s pevnými rodinnými vazbami, kterým lze porozumět, o postavách se ale nedozvíme nic nového, co by nám je postavilo do nového světla, a tak ani při pohledu na jejich emotivní utrpení se nelze ubránit vtírající se myšlence, že se stále díváme na amorální hajzly, které neomlouvá vůbec nic. Jejich sympatičnost byla založena na tom, že dokáží bez omluv a výčitek svědomí využívat slabé a oběti jako materiál pro vlastní potěšení; to Zombie škrtá, neb zde se rodinku snaží omlouvat, aniž by její původní poživačnou zvrácenost nahradil něčím funkčním. Ve výsledku nám pak prezentuje skupinku sígrů, kteří "can give it, but can't take it". Další rozpor tkví v tom, že původní schéma zlé rodiny z Texaského masakru motorovou pilou je v souladu s dobovou náladou nekompromisní kritikou klasického rodinného modelu. V DTM Zombie tohle filmové klišé přebírá jako obyčejnou cool proprietu, ale ač nechutnost rodinky Fireflyových geekovsky zjemňuje, v zásadě nejde proti duchu antirodinného schématu. Nicméně tím, že se ve VP snaží přímočarý styl DTM obohatit OBHAJOBOU rodinného modelu v jeho zvrácené podobě, vytváří Zombie něco, co kvůli své fundamentální vnitřní rozporuplnosti naprosto nelze přijmout. Se znalostí Halloweenu usuzuji, že Zombieho komplexnost a dvojakost negativních postav baví, tvrdím ale, že se při jejich zpracovávání nedokáže zbavit povrchní kulervoucnosti a líbivého pozlátka a měl by se věnovat tomu, co umí opravdu perfektně: efektním šokujícím úchylárnám. (28.05.2011)

Tak ako sa aj tesár utne, tak aj Rob Zombie raz nakrútil dobrý film. Devil's Rejects zaujme najmä svojou surovou atmosférou horúcich sedemdesiatych rokov dokreslenou autentickým soundtrackom a nádhernou zrnitou analógovou kamerou. Príbeh o unikajúcich maniakoch je akoby dôstojným pokračovaním Texaského masakru (jeho voľným remakom bol Dom tisícky mŕtvol), ktorého sa žiaľ kultový hixploitation nikdy nedočkal. Od dokonalosti to má síce ďaleko (na môj vkus Zombie príliš sympatizuje s ústrednými psychopatmi a na záver si zaslúžili väčšiu pomstu), ale ide dozaista o najlepší kúsok krátkej neo-exploitation vlny zo začiatku milénia, ktorá je už chvalabohu za nami. (09.10.2020)