Vyhnaní z pekiel

"Tarantinovsko-Rodriguezovská" forma a zajímavé převrácení rolí v žánrovém schématu: skupinka tří "sympatických" masových vrahů, vyjadřujících vzájemnou rodinnou pospolitost ve formě posedlosti, uctívání satanismu a krajní averzí ke svému okolí, je tyranizována maniakálním a brutálním šerifem. Manipulace s divákovými "sympatiemi" je ještě umocněna sérií retrospektivních fotografií, vyzařujících radost a štěstí rodinného soužití, promítaných na konci filmu a romanticky-hrdinnou scénou hodnou nejryzejších charakterů. (10.04.2009)

Pokračování House of 1000 Corpses je v úplně jiném duchu než Zombieho debut. Předně: Není to horror (což první film určitě byl). Od začátku sledujeme zabijáckou rodinku na útěku před zákonem, jenž představuje pološílený šerif, posedlý touhou pomstít bratrovu smrt. Ale Devil's Rejects není ani road movie, jak by se dalo usuzovat. Více než Easy Rider evokuje nejbrutálnější momenty z Tarantinových filmů, a žánrově se nejvíc blíží jakémusi druhu úchylného westernu. Bezstarostná jízda je připomenuta jen záběry u závěrečných titulků a podobnou hudbou. (Při výběru dobových songů prokázal mimochodem Rob Zombie velmi vytříbený vkus.) Zpomalená sekvence v závěru evokuje osudové okamžiky snímků jako Bonnie & Clyde, Butch Cassidy & Sundance Kid, Thelma & Louise nebo Mladé pušky. Ovšem Vyvrženci pekla jsou daleko úchylnější než všichni rebelští antihrdinové z těchto filmů. Snad jen párek hajzlíků z Natural Born Killers se jim může rovnat. Ale Vyvrženci jsou přece jen trochu jiná (comicsovější?) sorta. Zástupce zákona, toužící po jejich hlavách, je zase daleko šílenější než šerifové ze všech zmíněných klasik dohromady. Svou umanutostí nejvíc připomíná čmuchala z Bonnie & Clyde (a stejně jako on také vyslýchal jednu ze zajatých členek bandy) ... Pomineme-li morální profil "hrdinů", k nimž lze i tak cítit jisté sympatie, bereme-li je s nadhledem (jediný správný postup), pak největší slabinou filmu je jeho nedotaženost. Jednotlivosti, které na první (letmý) pohled vypadají úžasně, při bližším kritickém zkoumání celku neobstojí. Nemůžu se ubránit dojmu, že Zombie nedostal ze svého námětu na plátno vše co mohl, lépe řečeno tak jak mohl. Vzrušující scény jsou směřovány poněkud do ztracena, a téměř žádná z nich není uspokojivě vygradována. Pocity kloužou po povrchu - jen máloco se dokáže zažrat pod kůži nebo trefit takzvaně do černého. I vtipnost je zde diskutabilní (samozřejmě až na moment, kdy šerif a jeho zástupce zjistí, že Kapitán Spaulding je postava z filmu bratří Marxů: "Přiveď sem toho kritika. Musíme z něj dostat všechno co ví o bratrech Marxech, a hlavně o postavách, které hrál Groucho!"). V mých očích Rob Zombie nesplnil příslib daný Domem tisíce mrtvol. Přesto nad ním nelámu hůl. I z Devil's Rejects lze totiž poznat, že je to nadějný tvůrce. Počkám si na jeho třetí film. Ten rozhodne. (12.09.2006)

Príbeh ala rodina Charlesa Mansona a otvorená brutalita Roba Zombieho sa mi viac než dostatočne pozdávajú, ale v konečnom dôsledku ma film príliš neoslovil a nič vo mne nezanechal. Jedine tak upozornenie, že nie každý klaun je na smiech, nie každá blodína so sexy prdelkou je hlúpa a nie každý dlhovlasý, rockovo pôsobiaci hudobník nie je bezcitný vrah, pchajúci pištol do nohavičiek postarších dám. (08.09.2013)

Tak toto bola extrémna brutalitka a brutálna jednohubka. Skvelé vykreslenie psycho rodinky na pohľadanie, ktorí sú ozaj nechutní fa brutálni a ich fanatické činy presahujú všetky medze. Dobrá atmosféra a Filmová fanatickosť Roba Zombieho (priezvisko nemôže byť trefnejšie) sa mi začína sakra páčiť. 80%. (04.04.2006)

Drsný (hodně drsný) film, který chvílemi sice působí trochu divně až parodicky, ale některý momenty jsou naprosto odzbrojující. Tohle rozhodně není pro každýho, je třeba na to mít žaludek, mít tyto filmy v oblibě a být trochu ostřílený v tomto subžánru. Potom to za to stojí. Navíc se jedná o dosti originální story, kde je všechno tak trochu naopak a člověk pořádně neví, komu má fandit. 75% (09.12.2012)