Pleasantville

Černobílí občané a občanky černobílého idylického amerického městečka 50. let zažívají šok – svět a lidé v něm se začínají zbarvovat a městečko tak získává novou tvář. A co teprve když zaprší! Původci všeho dění jsou dva mladí lidé téměř 21. století, jež se neúmyslně dostali do oblíbeného seriálu, který pro mnohé sice může na obrazovce vypadat dokonale, ale když jej okusí na vlastní kůži, už to nevidí tak růžově a cítí, že to tak nemohou nechat a musí ukázat lidem v něm, že se dá žít i jinak. Pro některé je to přítěží a v těchto změnách vidí zkázu, vždyť občané/občanky ztrácejí své hodnoty, na kterých bylo celé město až doposud postaveno, a co je nejhorší, už by na muže doma nečekaly usměvavé manželky s teplou večeří. Jsou zde ale i tací, kterým návštěvníci otevírají oči a cítí svou příležitost, uvědomují si, jak neplnohodnotným životem žili, zatímco si mohli užívat každého dne. Určitě je to velmi lákavé téma, jak do černobílého světa vplouvá barevná vlna nové síly a nových myšlenek. A byla to zajímavá a příjemná podívaná, ovšem myslím, že by neuškodila trochu kratší stopáž. (21.07.2009)

"Are you okay?" "Um, yes. It's, uh, just that your father would never do anything like that." "Well, you know, mom, there are other ways to enjoy yourself. Without dad." ____ Na snímek 'Pleasantville' jsem pokaždý narazil v televizi, ale nikdy jsem jej zdárně nedokoukal do konce - protentokrát jsem udělal výjimku a zjistil jsem, jaká to byla chyba! Páč jde nezpochybnitelně o jednu z nejoriginálnějších amerických komedií z konce milénia - absurdní zákonitostí fikčního mikrosvěta počínaje, lukrativní implementací principu dominového efektu z hlediska gradace konče - neskutečně zábavně pojatý rozkol moderních a tehdejších manýrů nevyjímaje. To vše se posléze pojí do neuvěřitelně nápadité a sentimentálně humorné parafráze o obsesi televizí, rafinovanou alegorií o monotónnosti života a malichernosti hříchů, a v neposlední řadě o anarchické rezistenci vůči konformismu. Snímek je navíc exemplární důkaz toho, že Tobey Maguire je jedním z nejvíc tristně podceňovaných herců své generace - no a Reese Whiterspoon je zlatíčko. Život prostě nemůže být černobílý, bez rozptýlení, rozmanitosti, barev a optimismu.... VERDIKT: esence feel-good dramedie. 8,8 kočičích parademiků z 10 [#46.LFŠ] (13.08.2020)

Zábavný a originální filmeček, kterému nechybí ani nějaká ta myšlenka či důvod k zamyšlení. Tak třeba ... černobílí proti barevným (konzervativní/liberálním; zkostnatělí/oduševnělým; nanaplnění/žijícím - to je jedno), byť trochu netradičně a se zajímavou pointou :-) Nebo ... každému v životě něco chybí, ale přiznat si to, to chce nějaký ten počáteční rýpanec, kopanec, cokoliv. Nebo ... vyjdi s barvou ven. Inu, ve výsledku je to krásná satira na 50-tá léta a rádoby-uměle-dokonalý svět, který byl tak pečlivě budován společenským diktátem, a který samozřejmě troskotal na vratkých mezilidkých vztazích. Zároveň však je to film, který má přesah do současné společnosti a dá se zobecňovat. Ač to není žádné filozofické dílo, má svůj pevný myšlenkový základ, který je mi vlastně sympatický. 80%. (28.09.2009)

Ja mám tento film veľmi rád, nielen pre jeho zaujímavosť ale aj pre herecké obsadenie. Podľa môjho názoru výborný film. Vidieť vlastne dva svety naraz, čiernobiely - bezstarostný v televízii a ten skutočný so všetkými farbami. Ten prechod či postupné zafarbovanie sa mi veľmi páčilo. Reese Witherspoon bola fantastická a rovnako tak aj Joan Allen. Vo filme je všetko, od hudby a lásky až po emócie Veľké emócie. Dosť dobrý a zaujímavý nápad. Zaujímavý poločiernobiely film, ktorý v mojich očiach vyzeral nádherne. (18.01.2015)

Jeden z nejlepších snímků z žánru teenagerská komedie. Překvapivě vkusný, inteligentní, zábavný, umně estetizovaný... Zprvu lehké a rozverné vyprávění o prapodivné televizní metamorfóze, které se ale postupem času změní v až alegorii temné stránky pohnutých padesátých let americké historie. Ten neotřelý nápad s formátem dobového černobílého vysílání a postupného objevování fragmentů jednotlivých barev zakomponovaných do černobílého obrazu je skutečně originální (i když přesně tuhle tvůrčí metodu použil již třeba Steven Spielberg ve svém Schindlerově seznamu v lyrizaci naturalistické scény likvidace krakovského ghetta) a dovoluje tvůrcům řadu významových a estetických vyznění. Pro mladého diváka bude možná americká historie trochu bílým místem, ale jistě bude korelovat s revoltou proti konzervatismu a tradicionalismu generace sitcomových rodičů. I když jsem měl osobně trochu problém s rámcem celého příběhu (tedy filmovým začátkem a koncem), musím konstatovat - zajímavý a jímavý film... (14.07.2008)