Pleasantville

Skvele sa na to pozerá, skvele sa to počúva, jednoducho vynikajúci zážitok! Film s dušou, tak by som asi nazval tento vynikajúci a hviezdne obsadený počin, ktorý sa naoko scenárom, námetom i spracovaním tvári celkom obyčajne, no chytí vás tak, že sa od neho nedokážete odtrhnúť až do záverečných titulkov. Možno trochu preháňam, no mňa film dokonale uspokojil. 90% (29.08.2012)

Opravdu pozoruhodné vzhledové zpracování celého snímku. Je zde výborně poukázáno na to, že se na svět nemůžeme dívat pouze černobíle a že má každý emoce a city, které musí projevovat. Tobey Maquire mě vážně velmi potěšil, tato role mu sedla daleko víc než role Spider-mana! A Reese Witherspoon předvedla to, co k ní sedí a že umí zahrát jak namyšlenou, tak i inteligentní a vyspělou dívku. Ovšem nejvíce jsem unešená z vizuální stránky celého filmu, to mě vážně dostalo!! Samozřejmě děj, vtip a celá "retro" atmosféra je senzační. (07.03.2012)

Film jsem si moc neužil, za což vděčím hlavně svojí hyperaktivní makovici, která se celou dobu snažila přijít na to, do jakého seriálového kultu bych se chtěl nechat transportovat já. Do Ulice radši skočím z okna, na Pojišťovnu štěstí nebudu nikdy dost smutný, do růžové zahrady bych nevkročil ani na rande, natož za doktorem, no a Cesty domů znám i bez nápovědy. Ze zahraničních připadá v úvahu třeba takový Dr. House, protože bych mohl být jízlivý, sarkastický, krutý, protivný a stejně milován, dále Kobra 11, poněvadž na rozdíl od Semira bych po vystoupení z auta viděl aspoň přes svodidla, a napadl mě i Útěk z vězení, jelikož při zachování současného životního stylu by se mi tyhle zkušenosti jednou mohly hodit. Nicméně, po dvou hodinách usilovného přemýšlení můj testosteronový supermozek nedokázal přijít na nic hodnotnějšího než na Beverly Hills a Pobřežní hlídku... (31.10.2013)

Zábavný a originální filmeček, kterému nechybí ani nějaká ta myšlenka či důvod k zamyšlení. Tak třeba ... černobílí proti barevným (konzervativní/liberálním; zkostnatělí/oduševnělým; nanaplnění/žijícím - to je jedno), byť trochu netradičně a se zajímavou pointou :-) Nebo ... každému v životě něco chybí, ale přiznat si to, to chce nějaký ten počáteční rýpanec, kopanec, cokoliv. Nebo ... vyjdi s barvou ven. Inu, ve výsledku je to krásná satira na 50-tá léta a rádoby-uměle-dokonalý svět, který byl tak pečlivě budován společenským diktátem, a který samozřejmě troskotal na vratkých mezilidkých vztazích. Zároveň však je to film, který má přesah do současné společnosti a dá se zobecňovat. Ač to není žádné filozofické dílo, má svůj pevný myšlenkový základ, který je mi vlastně sympatický. 80%. (28.09.2009)

Nápaditá paralela k přímočarému rasismu padesátých let by z filmu - vizuálně velmi zajímavému - dělala prospěšnou agitku, jenomže on má na víc. I když je tu zjevná a doslovná inspirace segregací světa bílých a barevných, tak se to dá vztáhnout na mnohem širší okruh: odmítání zajímavějšího světa ze strachu, že by se námi vyznávané autority staly jen nezajímavým šedým pozadím na mnohoznačné pestrosti. Já chápu ty černobílé postavy a jejich uboze marný boj za rozpadající se hodnoty. ___ Člověk by měl být otevřený i názorům, které jsou mu vzdálené a které do jeho vnímání přinášejí cizí, neznámé barvy. Zároveň by si měl ale uchránit vlastní kontinuitu a trvat si na zásadách, kterým věří - což je mnohdy neobhajitelné, přiblblé a zastaralé. Ale kudy vede ta hranice mezi omezeností a pravdou, která stojí za to být hájena? V tomhle si musí každý namalovat vlastní mapu. A překreslovat ji neustále, protože hranice na ní se stále mění. Tohle je nikdy nekončící boj. ___ A film mě překvapil i nenápadným a přitom velmi zasahujcícím ztvárněním oidipovského komplexu - zatímco vztah k dívce je až přímočaře banální - vztah k /ne/matce má tu sílu, že hlavnímu hrdinovi změní barvu. (16.03.2013)