Šrámy

Poľsko žije, stále žije! Hľadá postoj k Bohu, životu, sebe samému a ostatným ľuďom v intímnej i celospoločenskej rovine. Dlho som sa bál, že Zanussiho nikto nedokáže nahradiť. Dnes viem, že každá generácia bude vždy na tie isté otázky hľadať vlastné odpovede. A preto sa nebojím. Život je totiž hľadanie. (16.02.2011)

Mimoriadne citlivo natočená psychologická dráma. Som milo prekvapená a rozmýšľam, ako opísať svoje dojmy a hlboký súcit s hlavným hrdinom. Mám pociť, že Aidan to vystihol oveľa, oveľa výstižnejšie. Úplne s ním súhlasím. Ale predsa ešte jedna poznámka - spomenula som si na svoje šťastné detstvo a svojho otca (a na jeho vplyv na môj život). Neviem čím som si zaslúžila toľko lásky....ale do smrti musím zaňho Bohu ďakovať! (05.03.2011)

Výtečné komorní drama o narušeném vztahu mezi otcem a synem a o důsledcích, jaké mohou mít šrámy z dětství pro naši dospělost. Příběh je to vlastně dosti jednoduchý, ale výtečně zrežírovaný i zahraný. Zejména násilnický otec je vykreslen citlivě: nepůsobí jako zrůda, ale spíše jako nešťastný člověk, který nedovede správnými prostředky vyjádřit lásku, již cítí. Film stylem i tématem upomene na kino morálního neklidu, zvláště na Kieślowského Dekalog, kde je přítomen spirituální přesah, aniž by duchovno bylo servírováno polopaticky. Magdalena Pyziak zaujímá značně kritický postoj vůči autoritativní otcům - ať už jde o otce biologické, o faráře, anebo vposledku o Boha Otce v jeho vševládnosti a moci. Nezdá se mi však, že by její snímek byl bezbožný. Spíše upozorňuje na možné deformace křesťanské tradice, jaké hrozí zejména ve zbožnějších končinách jako je Polsko. V postavě Táni, jejíž zájem o nešťastného, uzavřeného, agresivního a okolím odmítaného Vojtěcha, působí z přirozeného hlediska tak nevěrohodně, se odráží leccos z nepodmíněné Boží lásky, z milosti, která stojí u dveří našeho srdce, tluče a čeká, jestli neotevřeme. Byť to asi nebylo záměrem, druhou polovinu snímku vnímám téměř jako podobenství. Režisérčiny další počiny budu od této chvíle pozorně sledovat. (23.12.2009)

Někteří sociálně slabší a společensky neadekvátní jedinci kopírují postoje svých otců načež i přes veškerou snahu tento vzorec změnit stále kopírují své vzory a zvyk je železná košile a mnohdy se z rádoby chyb svých rodičů nepoučíme a pak ty chyby děláme sami. Samozřejmě, že si z toho odneseme jen ty špatné vzpomínky a svoje rodiče div nezatratíme s kecama: "Já takový jako vy nikdy nebudu a svoje děti v životě mlátit nebudu"! Jasný, říká to každý a skutek utek. Zřejmě při mé výchově něco zanedbali, asi mě měli víc mlátit, protože já na své dušičce moc psychických šrámu nemám. (19.02.2015)

Psychologicky velice uvěřitelný film, který má schopnost zasáhnout každého vnímavého diváka. Snímek je rozdělen do dvou polovin, na dětskou a na dospělou, přičemž ta první na mě udělala o něco větší dojem (zásluhou mrazivých střetů mezi otcem a synem). V druhé části mi přece jen už něco málo chybělo, především vinou scénáře, který nedokázal dostatečně věrohodně vykreslit začátek vztahu mezi hlavním hrdinou a jeho přítelkyní. Samotný konec je pak lehce uspěchaným, ale převelice působivým vyvrcholením filmu, který je nabitý emocemi, ale nesnaží se citově vydírat (!). Silné téma, silný zážitek. 8/10 (12.08.2009)