Čajka Jonathan Livingston

Až tady člověk plně docení (pochopí) význam slova (fráze) „Free as a bird“. Tenhle snímek (i s pomocí hudby N.Diamonda a kamery J. Couffera) má téměř meditativní charakter a "s trochou nadsázky" by se dal označit za „tak trochu“ jinou Odyseu než tu Vesmírnou S. Kubricka. Poselství snímku je více než jasné – osobní SVOBODA(nesvázanost pravidy a snaha o rozšíření si obzorů, vymanění se z průměrnosti, schopnost vlastních myšlenek a rozvíjení se a né pouze “stádovitost”) a tak si i dokážu živě představit, že v době totality, to musel být pro mnohé u nás balsám na duši a snad i jakýsi impuls. Alespoň bych tomu chtěl věřit. Člověk se zde za celou stopáž neobjeví a když už, tak pouze v odkazu sloužící jako memento (viz smetiště na pláži). Tady už pouze scházela ropná skvrna putující oceánem. K úplné spokojenosti mi scházelo méně slov a (teď budu možná za cynika) „orel skalní“, který by rozštípnul tuhle idylku-(ano i o tom je život), přesto jsem byl snímkem pohlcen a mou pozornost si udržel po celou stopáž, což samo o sobě je hodno ocenění. Zajímavý komentář (pro mě): uživ. triatlet p.s. bez mučení přiznávám, knižní předloha od R.D. Bacha mi až do dnešního dne zůstala utajena, což se (soudě podle místních komentářů) jeví jako nesporná výhoda. To ale ostatně platí o 99% VŠECH případů… (24.10.2011)

Racek Jonathan Livingston jako ptačí Mesiáš v evangeliu podle Bacha - nápad vcelku dobrý, ale zpracováním těžko pochopitelný a dosti pokroucený. A to by nebylo to nejhorší - zážitek z nádherných záběrů ptačích perspektiv snižují ptačí dialogy (naštěstí v původním znění, mluvit Jonathan jako Petr Oliva, tak to nedám) a naprosto rušivě a nepatřičně zaznívají zpívané party, v jinak příjemném hudebním podkresu, proto u mě jen za čtyřicet, rackové prominou... (24.10.2011)

Co vím, tak je Racek Jonathan Livingstone ojedinělá filmová bajka. Akorát podobenství o seberealizaci a odmítnutí diktující společnosti je tak naléhavé, až je mi to nepříjemné. Kamera svou práci odvádí skvěle - velice rozlehlé záběry, zpomalené tříštění vody o skály, barevné rozostření, tlumení světla, pohledy z racčí perspektivy, po této stránce jedinečně působící film. Překvapilo mě, že Neil Diamond by potřeboval vypnout, jeho hudba vybudovaná na třech motivech rozhodně není kvalitní, ale zůstává konzistentní jeho tvorbě, čili hardcore fanoušci nemusí zoufat. (29.08.2012)

Poetické podobenství, meditativní, někdy až hypnotická snová terapie. Přírodní scenérie, záběry racků i ostatních zvířat jsou fantasticky nasnímány. Podbarveno hudbou, která je někdy úžasná a vznešená, jindy zase kýčovitě odrhovaná. Film o svobodě, učení se a lásce, promítnuto do racčího života. Mě osobně hodně vadil ten křesťanský podtón, který prostupuje celým příběhem. To samé v písních, nazpívaných americkým hudebníkem Neilem Diamondem. Ty skladby i s textem působily, jako by je skladatel zpíval přímo někde v chrámu Páně. V každém případě se jedná o nevšední filmový zážitek. (09.12.2022)

Tenhle přinejmenším nevšední umělecký počin ocení především čtenáři knižní předlohy, protože člověk, který s ní není obeznámen, by mohl lehce podlehnout pokušení odsoudit snímek jako příšerný patetický kýč. Filmu ubírá na uměleckém dojmu především hudební stránka - mnohem víc než Diamond by se sem hodilo něco vážnějšího a hlavně bezeslovného. Ve výsledném dojmu je zde hranice mezi krásou a kýčem tak tenká, že obojí vlastně splývá dohromady a nutí tak diváka k rozhodnutí, zda na takovýhle způsob vyprávění přistoupí, nechá se unášet krásnými obrazy a jedinečnou náladou snímku a přijme i ony více či méně patetické úseky, anebo tuto formu filmové výpovědi zavrhne i přes její celkem silný obsah. Já Bachovu novelu četla jako teenager (= nejvděčnější věk) a tehdy mě dostala, takže tenhle docela sympaticky originální snímek beru na milost a přijímám ho se všemi jeho klady i zápory za 4*. (29.07.2007)