Čajka Jonathan Livingston

Film, od kterého jsem znala dlouhá léta jen líbivou muziku. Vcelku chápu názory obou táborů - těch, co pokládají film za krásně natočenou nudu na hranici kýče i ty, kteří to považují za mistrovské dílo. Podle mě je dobré si Richarda Bacha přečíst. Na film není špatné se podívat, ale původní příběh v něm není zcela čitelný. Máte-li rádi folkovou muziku a romantické záběry, dá se předpokládat, že se vám film bude líbit. (15.09.2014)

Co vím, tak je Racek Jonathan Livingstone ojedinělá filmová bajka. Akorát podobenství o seberealizaci a odmítnutí diktující společnosti je tak naléhavé, až je mi to nepříjemné. Kamera svou práci odvádí skvěle - velice rozlehlé záběry, zpomalené tříštění vody o skály, barevné rozostření, tlumení světla, pohledy z racčí perspektivy, po této stránce jedinečně působící film. Překvapilo mě, že Neil Diamond by potřeboval vypnout, jeho hudba vybudovaná na třech motivech rozhodně není kvalitní, ale zůstává konzistentní jeho tvorbě, čili hardcore fanoušci nemusí zoufat. (29.08.2012)

Jsem zklamaný racek. Tématika je mi obrovsky blízká a o to je můj dojem horší. Předloha si nezasloužila takový scénář. Nezasloužila si doslovně a povrchně vyjmenovat poučky o svobodě bytí jako z brožurky ,,Vyšší bytostí v pěti jednoduchých krocích!''. Putování racčího hrdiny působilo smutně prázdně. Jeho iniciace pak připitoměle. Hodně tomu asi pomohla stopáž, protože taková tématika jednoduše potřebuje víc času aby vše správně dlouho zrálo a prostor pro to nabízí spíše kniha nebo žití samotné. Alegorie byla doslovností absolutně otupělá a zbytečná. Opravdu není nutné, aby nás děj chytl za ručičku a odhalil se do posledního detailu, bez prostoru pro to nejcennější a tím je přemýšlení, nebo ano? Snímek impotentně kopíruje nedůležité záchytné body kostry knihy ale její duši nezvládá ani stínově zobrazit. A tak tu zbývá už jen ten úžasně nasnímaný a střihnutý vizuál, u kterého mám ale vtíravé podezření, že svou jednotvárností a omezenými možnostmi progresu dost napomohl repetitivnosti ( stejně jako soundtrack) a prvoplánové prázdnotě. Happy Feet zvládl svou roli lépe. 2* jsou čistě pomstychtivé. (01.04.2011)

Poetická pecka, v níž uvidíte hlavně racky, nebe a moře, uslyšíte pár myšlenek samotných ptáků a hudbu Neila Diamonda, zároveň však poznáte krásu cílevědomého boje, cesty za svým sny, touhy, moudrosti a života. Málokterý snímek dokáže dát své knižní předloze nový rozměr, avšak tomuto se to daří perfektně - Bachovu povídku znám téměř nazpaměť a je až fascinující, jak dokonale jsou její jednotlivé věty vyjádřeny Bartlettovými obrazy. (14.02.2014)

Tenhle přinejmenším nevšední umělecký počin ocení především čtenáři knižní předlohy, protože člověk, který s ní není obeznámen, by mohl lehce podlehnout pokušení odsoudit snímek jako příšerný patetický kýč. Filmu ubírá na uměleckém dojmu především hudební stránka - mnohem víc než Diamond by se sem hodilo něco vážnějšího a hlavně bezeslovného. Ve výsledném dojmu je zde hranice mezi krásou a kýčem tak tenká, že obojí vlastně splývá dohromady a nutí tak diváka k rozhodnutí, zda na takovýhle způsob vyprávění přistoupí, nechá se unášet krásnými obrazy a jedinečnou náladou snímku a přijme i ony více či méně patetické úseky, anebo tuto formu filmové výpovědi zavrhne i přes její celkem silný obsah. Já Bachovu novelu četla jako teenager (= nejvděčnější věk) a tehdy mě dostala, takže tenhle docela sympaticky originální snímek beru na milost a přijímám ho se všemi jeho klady i zápory za 4*. (29.07.2007)